1Po těchto věcech byl svátek Židů a Ježíš vystoupil do Jerúsaléma.
2V Jerúsalémě pak je u Ovčí brány koupaliště, jemuž se hebrejsky také říká Béthesda, mající patero podloubí;
3v těch leželo množství nemocných - slepců, chromých, zchřadlých [- vyčkávajících pohyb vody.
4V tom koupališti totiž v jistých obdobích sestupoval anděl a čeřil vodu; kdo tam tedy po tom zčeření vody první vstoupil, stával se zdravým, byť byl postižen jakýmkoli chorobným stavem].
5Byl tam však jakýsi člověk, mající se zle ve své nemoci osmatřicet let.
6Toho Ježíš uviděl ležet, a seznav, že se tak má již dlouhý čas, praví mu: Chtěl by ses stát zdravým?
7Ten nemocný mu odpověděl: Pane, nemám člověka, aby mě, jakmile bude voda zčeřena, do koupaliště hodil, nýbrž zatímco přicházím já, sestupuje přede mnou druhý.
8Ježíš mu praví: Vstávej, zvedni svá nosítka a choď.
9A ten člověk se hned stal zdravým a zvedl svá nosítka a chodil. V onen den však byla sobota;
10Židé tedy tomu uzdravenému říkali: Je sobota, není ti dovoleno zvednout svá nosítka.
11Odpověděl jim: To on, jenž mě učinil zdravým, mi řekl: Zvedni svá nosítka a choď.
12Otázali se ho [tedy]: Kdo je ten člověk, jenž ti řekl: Zvedni svá nosítka a choď?
13Ten však, jenž byl vyléčen, nevěděl, kdo to je; Ježíš se totiž vytratil, neboť na tom místě byl dav.
14Po těchto věcech ho Ježíš nachází v CHRÁMĚ; i řekl mu: Hle, jsi uzdraven - nehřeš již, aby se ti nestalo něco horšího.
15Ten člověk odešel a pověděl Židům, že ten, jenž ho učinil zdravým, je Ježíš.
16A pro tuto příčinu Židé Ježíše pronásledovali [a byli dychtivi ho zabít], že tyto věci konal v sobotu.
17Ježíš jim však odpověděl: Můj Otec až do nynějška pracuje, pracuji i já.
18Židé tedy byli tím dychtivější ho zabít, pro tu příčinu, že nejen porušoval sobotu, nýbrž i říkal, že Bůh je jeho vlastní Otec, a tak se činil rovným Bohu.
19Ježíš tedy odpověděl a řekl jim: Věru, věru, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe konat nic, leč cokoli vidí Otce konat, neboť kterékoli věci koná on, ty koná podobně i Syn,
20vždyť Otec má Syna rád a ukazuje mu všechny věci, jež koná sám, a ukáže mu činy větší než tyto, abyste vy se divili.
21Jako totiž Otec křísí a oživuje mrtvé, právě tak oživuje i Syn ty, jež si přeje -
22ano, Otec ani nikoho nesoudí, nýbrž dal všechen soud Synu,
23aby Syna všichni ctili tak, jak ctí Otce - kdo nectí Syna, nectí Otce, jenž ho poslal.
24Věru, věru, pravím vám, že kdo slyší mé slovo a věří tomu, jenž mě poslal, má věčný život a nepřichází na soud, nýbrž přestoupil ze smrti do života.
25Věru, věru, pravím vám, že přichází a nyní je hodina, kdy hlas Božího Syna zaslechnou mrtví, a kteří zaslechnou, ožijí;
26jako totiž má Otec život sám v sobě, právě tak dal i Synu, by sám v sobě měl život,
27a dal mu pravomoc konat [i] soud, protože je Syn člověka.
28Nedivte se tomu, protože přichází hodina, v níž jeho hlas zaslechnou všichni, kteří jsou v hrobkách,
29a vyjdou; ti, kdo provozovali dobré věci, do opětovného vstání k životu, ti pak, kdo páchali ničemné věci, do opětovného vstání k soudu.
30Já nemohu sám od sebe konat nic; soudím podle toho, jak slyším, a soud můj je spravedlivý, protože mi nejde o vůli mou, nýbrž o vůli toho, jenž mě poslal.
31Svědčím-li já sám o sobě, není mé svědectví pravdivé;
32je druhý, jenž o mně svědčí, a vím, že to svědectví, jímž o mně svědčí, pravdivé je.
33Vy jste vyslali k Janovi a on svědectví pravdě vydal -
34nuže, já nepřijímám svědectví od člověka, nýbrž tyto věci říkám, abyste byli zachráněni vy;
35on byl hořící a svítící lampa a vám se na chvíli zalíbilo v jeho světle zajásat,
36já však mám svědectví větší než Janovo, neboť ty činy, jež mi Otec dal, abych je uskutečnil, ty činy samy, jež já konám, o mně svědčí, že mě vyslal Otec,
37a vydal o mně svědectví Otec sám, jenž mě poslal - nikdy jste ani neuslyšeli jeho hlas, aniž jste uviděli jeho podobu
38a jeho slovo nemáte trvale v sobě, protože tomu, jehož vyslal on, tomu vy nevěříte.
39Zkoumáte Písma, protože vy si myslíte, že věčný život máte v nich, a jsou to ona, jež svědčí o mně
40a ke mně, abyste život měli, přijít nechcete.
41Nepřijímám slávy od lidí,
42ale vás znám, že v sobě nemáte Boží lásky.
43Já jsem přišel ve jménu svého Otce a nepřijímáte mě; přijde-li druhý ve svém vlastním jménu, toho přijmete.
44Jak můžete uvěřit vy, kteří přijímáte slávu od sebe navzájem a o slávu, tu, jež přichází jedině od Boha, neusilujete?
45Nemyslete si, že vás u Otce budu obžalovávat já; je jeden, jenž vás obžalovává - Mojžíš, v něhož vy doufáte.
46Vždyť kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste mně, vždyť on napsal o mně,
47nevěříte-li však spisům jeho, jak uvěříte slovům mým?