Bible

1 Po těchto věcech byl svátek Židů a Ježíš vystoupil do Jerúsaléma. 2 V Jerúsalémě pak je u Ovčí brány koupaliště, jemuž se hebrejsky také říká Béthesda, mající patero podloubí; 3 v těch leželo množství nemocných - slepců, chromých, zchřadlých [- vyčkávajících pohyb vody. 4 V tom koupališti totiž v jistých obdobích sestupoval anděl a čeřil vodu; kdo tam tedy po tom zčeření vody první vstoupil, stával se zdravým, byť byl postižen jakýmkoli chorobným stavem]. 5 Byl tam však jakýsi člověk, mající se zle ve své nemoci osmatřicet let. 6 Toho Ježíš uviděl ležet, a seznav, že se tak má již dlouhý čas, praví mu: Chtěl by ses stát zdravým? 7 Ten nemocný mu odpověděl: Pane, nemám člověka, aby mě, jakmile bude voda zčeřena, do koupaliště hodil, nýbrž zatímco přicházím já, sestupuje přede mnou druhý. 8 Ježíš mu praví: Vstávej, zvedni svá nosítka a choď. 9 A ten člověk se hned stal zdravým a zvedl svá nosítka a chodil. V onen den však byla sobota; 10 Židé tedy tomu uzdravenému říkali: Je sobota, není ti dovoleno zvednout svá nosítka. 11 Odpověděl jim: To on, jenž mě učinil zdravým, mi řekl: Zvedni svá nosítka a choď. 12 Otázali se ho [tedy]: Kdo je ten člověk, jenž ti řekl: Zvedni svá nosítka a choď? 13 Ten však, jenž byl vyléčen, nevěděl, kdo to je; Ježíš se totiž vytratil, neboť na tom místě byl dav. 14 Po těchto věcech ho Ježíš nachází v CHRÁMĚ; i řekl mu: Hle, jsi uzdraven - nehřeš již, aby se ti nestalo něco horšího. 15 Ten člověk odešel a pověděl Židům, že ten, jenž ho učinil zdravým, je Ježíš. 16 A pro tuto příčinu Židé Ježíše pronásledovali [a byli dychtivi ho zabít], že tyto věci konal v sobotu. 17 Ježíš jim však odpověděl: Můj Otec až do nynějška pracuje, pracuji i já. 18 Židé tedy byli tím dychtivější ho zabít, pro tu příčinu, že nejen porušoval sobotu, nýbrž i říkal, že Bůh je jeho vlastní Otec, a tak se činil rovným Bohu. 19 Ježíš tedy odpověděl a řekl jim: Věru, věru, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe konat nic, leč cokoli vidí Otce konat, neboť kterékoli věci koná on, ty koná podobně i Syn, 20 vždyť Otec má Syna rád a ukazuje mu všechny věci, jež koná sám, a ukáže mu činy větší než tyto, abyste vy se divili. 21 Jako totiž Otec křísí a oživuje mrtvé, právě tak oživuje i Syn ty, jež si přeje - 22 ano, Otec ani nikoho nesoudí, nýbrž dal všechen soud Synu, 23 aby Syna všichni ctili tak, jak ctí Otce - kdo nectí Syna, nectí Otce, jenž ho poslal. 24 Věru, věru, pravím vám, že kdo slyší mé slovo a věří tomu, jenž mě poslal, má věčný život a nepřichází na soud, nýbrž přestoupil ze smrti do života. 25 Věru, věru, pravím vám, že přichází a nyní je hodina, kdy hlas Božího Syna zaslechnou mrtví, a kteří zaslechnou, ožijí; 26 jako totiž má Otec život sám v sobě, právě tak dal i Synu, by sám v sobě měl život, 27 a dal mu pravomoc konat [i] soud, protože je Syn člověka. 28 Nedivte se tomu, protože přichází hodina, v níž jeho hlas zaslechnou všichni, kteří jsou v hrobkách, 29 a vyjdou; ti, kdo provozovali dobré věci, do opětovného vstání k životu, ti pak, kdo páchali ničemné věci, do opětovného vstání k soudu. 30 Já nemohu sám od sebe konat nic; soudím podle toho, jak slyším, a soud můj je spravedlivý, protože mi nejde o vůli mou, nýbrž o vůli toho, jenž mě poslal. 31 Svědčím-li já sám o sobě, není mé svědectví pravdivé; 32 je druhý, jenž o mně svědčí, a vím, že to svědectví, jímž o mně svědčí, pravdivé je. 33 Vy jste vyslali k Janovi a on svědectví pravdě vydal - 34 nuže, já nepřijímám svědectví od člověka, nýbrž tyto věci říkám, abyste byli zachráněni vy; 35 on byl hořící a svítící lampa a vám se na chvíli zalíbilo v jeho světle zajásat, 36 já však mám svědectví větší než Janovo, neboť ty činy, jež mi Otec dal, abych je uskutečnil, ty činy samy, jež já konám, o mně svědčí, že mě vyslal Otec, 37 a vydal o mně svědectví Otec sám, jenž mě poslal - nikdy jste ani neuslyšeli jeho hlas, aniž jste uviděli jeho podobu 38 a jeho slovo nemáte trvale v sobě, protože tomu, jehož vyslal on, tomu vy nevěříte. 39 Zkoumáte Písma, protože vy si myslíte, že věčný život máte v nich, a jsou to ona, jež svědčí o mně 40 a ke mně, abyste život měli, přijít nechcete. 41 Nepřijímám slávy od lidí, 42 ale vás znám, že v sobě nemáte Boží lásky. 43 Já jsem přišel ve jménu svého Otce a nepřijímáte mě; přijde-li druhý ve svém vlastním jménu, toho přijmete. 44 Jak můžete uvěřit vy, kteří přijímáte slávu od sebe navzájem a o slávu, tu, jež přichází jedině od Boha, neusilujete? 45 Nemyslete si, že vás u Otce budu obžalovávat já; je jeden, jenž vás obžalovává - Mojžíš, v něhož vy doufáte. 46 Vždyť kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste mně, vždyť on napsal o mně, 47 nevěříte-li však spisům jeho, jak uvěříte slovům mým?