John 6
1 Po těchto věcech odešel Ježíš na druhý břeh Galilejského - Tiberiadského - moře
2 a za ním šel početný dav, protože si všímali znamení, jež konal na nemocných.
3 A Ježíš vyšel na horu a tam se svými učedníky seděl;
4 a bylo blízko Minutí, svátek Židů.
5 Ježíš tedy, pozvednuv oči a zpozorovav, že k němu přichází početný dav, praví k Filipovi: Odkud nakoupíme chleba, aby tito pojedli?
6 Toto však pravil, aby ho zkoušel, neboť on věděl, co hodlá činit.
7 Filip mu odpověděl: Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby každý dostal něco málo.
8 Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona-Petra, mu praví:
9 Je zde [jeden] hošíček, jenž má pět ječných chlebů a dvě rybky ale co je to pro tolik?
10 [A] Ježíš řekl: Zařiďte, by se ti lidé usadili. I bylo na tom místě mnoho trávy; ti muži, počtem asi pět tisíc, se tedy usadili
11 a Ježíš ty chleby vzal a poděkovav rozdal těm, kteří byli uloženi; podobně i z těch rybek, kolik si přáli.
12 A když byli zasyceni, praví svým učedníkům: Sesbírejte zbylé úlomky, aby se nic neztratilo.
13 Sesbírali je tedy a těmi úlomky z těch pěti ječných chlebů, jež zbyly těm, kteří se najedli, napěchovali dvanáct košíků.
14 Ti lidé tedy, uzřevše znamení, jež Ježíš vykonal, říkali: Toto je opravdu ten prorok, jenž má do světa přijít.
15 Ježíš tedy, poznav, že hodlají přicházet a zmocňovat se ho, aby [ho] učinili králem, se zase uchýlil na tu horu, jen on sám,
16 jak však nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři,
17 a nastoupivše do lodi, mířili na druhý břeh moře ke Kafarnaúmu; i byla již nastala temnota a Ježíš k nim nebyl přišel,
18 moře se pak bouřilo velikým větrem, jenž dul.
19 Když tedy zaveslovali asi pětadvacet nebo třicet stadií, spatřují Ježíše, jak kráčí po moři a blíží se k lodi, i ulekli se.
20 On však jim praví: To jsem já, nebojte se.
21 Byli tedy ochotni ho do lodi vzít a loď se hned octla u té země, k níž se brali.
22 Nazítří dav, jenž stál na druhém břehu moře a byl uviděl, že tam nebylo další loďky než ona, do níž nastoupili jeho učedníci, a že Ježíš do té lodi se svými učedníky nevešel, nýbrž že učedníci odpluli sami,
23 (ale z Tiberiady připluly další loďky blízko k tomu místu, kde se najedli chleba, když Pán poděkoval;)
24 když tedy ten dav uviděl, že tam Ježíš není, ani jeho učedníci, nastoupili do lodí oni a připluli do Kafarnaúmu Ježíše hledat.
25 A když ho na druhém břehu moře našli, řekli mu: RABBI, kdy ses sem dostal?
26 Ježíš jim odpověděl a řekl: Věru, věru, pravím vám: Hledáte mě, ne protože jste uviděli znamení, nýbrž protože jste se z těch chlebů najedli a byli jste nasyceni.
27 Pracujte ne pro to jídlo, jež se tratí, nýbrž pro to jídlo, jež zůstává k věčnému životu, jež vám dá Syn člověka. Toho totiž potvrdil Otec, Bůh.
28 Řekli k němu tedy: Co máme konat, abychom činili Boží činy?
29 Ježíš odpověděl a řekl jim: Boží čin je toto: abyste uvěřili v toho, jehož vyslal on.
30 Řekli mu tedy: Jaké ty tedy konáš znamení, abychom uviděli a uvěřili ti? Co činíš?
31 Naši otcové jídali v pustině manu, podle toho, jak je napsáno: Dal jim jídat chléb z nebe.
32 Ježíš jim tedy řekl: Věru, věru, pravím vám: Chléb z nebe vám nedal Mojžíš, nýbrž ten pravý chléb z nebe vám dává můj Otec;
33 ten Boží chléb je totiž ten, jenž z nebe sestupuje a světu dává život.
34 Řekli k němu tedy: Pane, dávej nám vždy tento chléb.
35 [A] Ježíš jim řekl: Tím chlebem života jsem já; kdo přichází ke mně, nebude nikterak hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikterak žíznit - nikdy.
36 Ale řekl jsem vám, že jste mě i uviděli, a nevěříte.
37 Vše, co mi Otec dává, ke mně dojde, a toho, kdo ke mně přichází, nikterak ven nevyženu,
38 protože jsem z nebe sestoupil, abych konal ne vůli svou, nýbrž vůli toho, jenž mě poslal,
39 a vůle toho, jenž mě poslal, je tato: Abych z toho, co mi dal, neztratil nic, nýbrž to mu dal v poslední den opět vstát.
40 Vůle mého Otce je totiž tato: Aby každý, kdo spatřuje Syna a věří v něho, měl věčný život; a já mu dám v poslední den opět vstát.
41 Židé tedy na něho reptali, protože řekl: Tím chlebem, jenž z nebe sestoupil, jsem já,
42 a říkali: Není toto Ježíš, ten Josefův syn, o jehož otci i matce my víme? Jak to tedy, že on říká: Sestoupil jsem z nebe?
43 Ježíš tedy odpověděl a řekl jim: Nereptejte mezi sebou.
44 Ke mně nemůže přijít nikdo, nepřitáhne-li ho Otec, jenž mě poslal; a já mu dám v poslední den opět vstát.
45 V prorocích je napsáno: A budou všichni vyučováni od Boha: Každý, kdo od Otce uslyšel a dověděl se, přichází ke mně -
46 ne že někdo Otce uviděl, leč ten, jenž je od Boha; ten uviděl Otce.
47 Věru, věru, pravím vám: Kdo [ve mne] věří, má věčný život.
48 Ten chléb života jsem já -
49 vaši otcové se v pustině napojídali many a pomřeli,
50 toto je chléb, jenž sestupuje z nebe, aby z něho někdo pojedl a neumřel.
51 Ten živý chléb, jenž sestupuje z nebe, jsem já; pojí-li kdo z tohoto chleba, bude žít navždy. Nadto je však chlebem, jejž dám já, mé maso, jež já dám za život světa.
52 Židé se tedy mezi sebou hašteřili, říkajíce: Jak nám tento může dát pojíst tohoto masa?
53 Ježíš jim tedy řekl: Věru, věru, pravím vám: Jestliže nepojíte masa Syna člověka a nenapijete se jeho krve, nemáte v sobě života.
54 Kdo mé maso požívá a mou krev pije, má věčný život a já mu dám v poslední den opět vstát -
55 ano, mé maso je opravdu jídlo a má krev je opravdu nápoj.
56 Kdo mé maso požívá a mou krev pije, zůstává ve mně a já v něm.
57 Tak jako mě vyslal živý Otec a já žiji příčinou Otce, bude i ten, kdo mě požívá, i on žít příčinou mou.
58 Toto je chléb, jenž sestoupil z nebe - ne tak jako se vaši otcové napojídali a pomřeli; kdo požívá tento chléb, bude žít navždy.
59 Tyto věci řekl v synagoze, když v Kafarnaúmu vyučoval;
60 mnozí z jeho učedníků tedy, uslyševše to, řekli: Toto slovo je tvrdé - kdo mu může naslouchat?
61 Ježíš však, věda sám v sobě, že jeho učedníci na to reptají, jim řekl: To vás uráží?
62 Nu a budete-li spatřovat Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl prve?
63 Co oživuje, je Duch, maso není nic platno; výroky, jež jsem k vám promluvil já, duch jsou, a jsou život,
64 ale z vás jsou někteří, kteří nevěří, Ježíš totiž od počátku věděl, kteří ti nevěřící jsou a kdo je to, jenž ho vydá,
65 a pravil: Pro tuto příčinu jsem vám pověděl, že ke mně nemůže přijít nikdo, není-li mu dáno od Otce.
66 Od toho času odešli mnozí z jeho učedníků nazpět a již s ním nechodili.
67 Ježíš tedy řekl těm dvanácti: Chcete se snad vzdalovat i vy?
68 Šimon-Petr mu odpověděl: Pane, ke komu odejdeme? Máš výroky věčného života
69 a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi Boží Svatý.
70 Ježíš jim odpověděl: Nevyvolil jsem si vás já, vás dvanáct? a z vás jeden je ďábel.
71 To mluvil o Júdovi Šimonovu, Iskariótovi, neboť ten ho měl vydávat, jsa jeden z těch dvanácti.