John 4
1 Jak se tedy Pán dověděl, že farizeové uslyšeli, že Ježíš získává a křtí více učedníků než Jan,
2 (ač ovšem nekřtil Ježíš sám, nýbrž jeho učedníci,)
3 opustil Júdsko a odešel zase do Galileje.
4 I musel procházet Samarií;
5 přichází tedy k samařskému městu, jemuž se říká Sychar, blízko pozemku, jejž dal Jakób Josefovi, svému synu,
6 a tam byl Jakóbův pramen. Ježíš tedy, znavený cestováním, seděl tak, jak právě byl, u toho pramene. Bylo okolo šesté hodiny;
7 ze Samarie přichází jedna žena načerpat vody. Ježíš jí praví: Dej se mi napít.
8 (Jeho učedníci totiž byli odešli do toho města, aby nakoupili poživatin.)
9 Ta samařská žena mu tedy praví: Jak to, že ty, jsa Žid, žádáš napití ode mne, jež jsem samařská žena? Židé se totiž se Samařany nestýkají.
10 Ježíš odpověděl a řekl jí: Kdybys znala ten Boží dar a věděla, kdo je to, jenž ti praví: Dej se mi napít, poprosila bys ty jeho a dal by ti živou vodu.
11 Ta žena mu praví: Pane, nemáš ani okov a ta studna je hluboká - odkud tedy máš tu živou vodu?
12 Což jsi ty větší než náš otec Jakób, jenž nám tu studnu dal a píval z ní on i jeho synové i jeho dobytek?
13 Ježíš odpověděl a řekl jí: Každý, kdo pije tuto vodu, bude opět žíznit;
14 kdokoli se však napije z té vody, již mu dám já, navždy nikterak žíznit nebude, nýbrž ta voda, již mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající do věčného života.
15 Ta žena k němu praví: Pane, dej mi tuto vodu, abych nežíznila, aniž sem chodila čerpat.
16 Ježíš jí praví: Jdi, zavolej svého muže a přijď sem.
17 Ta žena odpověděla a řekla: Nemám muže. Ježíš jí praví: Dobře jsi řekla: Nemám muže -
18 ano, měla jsi mužů pět a ten jehož máš nyní, tvůj muž není. Toto jsi pověděla pravdivě.
19 Ta žena mu praví: Pane, pozoruji, že ty jsi prorok.
20 Naši otcové se klanívali na této hoře, a vy říkáte, že místo, kde je záhodno se klanět, je v Jerúsalémě.
21 Ježíš jí praví: Ženo, uvěř mi, že přichází hodina, kdy se nebudete Otci klanět ani na této hoře ani v Jerúsalémě.
22 Vy se klaníte - nevíte, čemu; my se klaníme - víme, čemu, protože spása je ze Židů.
23 Ale přichází a nyní je hodina, kdy se opravdoví klanitelé budou Otci klanět v duchu a pravdě, neboť Otec takovéto i vyhledává jakožto ty, kteří by se mu klaněli.
24 Bůh je duch, a ti, kteří se mu klanějí, musejí se klanět v duchu a pravdě.
25 Ta žena mu praví: Vím, že přichází Mesiáš, jemuž se říká Kristus; až přijde on, poví nám všechny věci.
26 Ježíš jí praví: To jsem já, jenž k tobě mluvím.
27 A k tomuto přišli jeho učedníci a divili se, že mluví s ženou, přesto však nikdo neřekl: Oč ti jde, nebo: Co s ní mluvíš?
28 Ta žena tedy zanechala svůj džbán na vodu a odešla do města a praví lidem:
29 Pojďte, pohleďte na člověka, jenž mi řekl všechny věci, jichž jsem se kdy dopustila; není to snad KRISTUS?
30 Vyšli z města a přicházeli k němu.
31 Mezitím ho však učedníci žádali, pravíce: RABBI, pojez!
32 On jim však řekl: Já mám k pojedení stravu, již vy neznáte.
33 Učedníci tedy k sobě navzájem říkali: Což mu někdo přinesl něco pojíst?
34 Ježíš jim praví: Potravou mou je, abych [vy]konal vůli toho, jenž mě poslal, a dokončil jeho dílo.
35 Neříkáte vy, že jsou ještě čtyři měsíce a přichází žeň? Hle, pravím vám: Pozvedněte své oči a zadívejte se na pole, vždyť již jsou bílá ke žni.
36 Kdo žne, dostává odměnu a sklízí úrodu k věčnému životu, aby se zároveň radoval i ten, kdo rozsévá, i ten, kdo žne.
37 V tomto je totiž ověřeno to pravdivé slovo: jeden je, jenž rozsévá, a druhý je, jenž žne.
38 Já jsem vás vyslal žnout, na čem jste se vy nenalopotili; nalopotili se druzí a vy jste do jejich lopoty vstoupili.
39 Mnozí ze Samařanů z onoho města však v něho uvěřili pro slovo té ženy, jež svědčila: Řekl mi všechny věci, jichž jsem se kdy dopustila.
40 Jak k němu tedy ti Samařané přišli, žádali ho, by u nich zůstal; i zůstal tam dva dni
41 a pro jeho slovo jich uvěřilo mnohem více,
42 a té ženě říkali: Věříme již ne pro řeč tvou, neboť jsme sami uslyšeli a víme, že tento je opravdu Zachránce světa.
43 Po těch dvou dnech však odtamtud vyšel a odešel do Galileje,
44 neboť Ježíš sám dosvědčil, že prorok ve své vlastní otčině nemá cti.
45 Když tedy přišel do Galileje, Galilejci ho přijali; uviděliť všechny věci, jež ve svátek vykonal v Jerúsalémě, neboť i oni k tomu svátku přišli.
46 Přišel tedy zase do Kány v Galilei, kde vodu učinil vínem. A v Kafarnaúmu byl jakýsi dvořan, jehož syn byl nemocen;
47 ten, uslyšev, že z Júdska přišel do Galileje Ježíš, k němu odešel a žádal [ho], aby sestoupil a jeho syna vyléčil, neboť byl blízek umírání.
48 Ježíš k němu tedy řekl: Neuvidíte-li znamení a zázraky, nikterak neuvěříte.
49 Ten dvořan k němu praví: Pane, sestup dříve než můj hošík umře.
50 Ježíš mu praví: Ubírej se, tvůj syn žije. A ten člověk uvěřil slovu, jež mu Ježíš řekl, a ubíral se,
51 již však když on sestupoval, potkali ho jeho nevolníci a podali mu zprávu, říkajíce: Tvůj hoch žije.
52 Vyptal se jich tedy na hodinu, v níž se jeho stav zlepšil, a řekli mu: Horečka ho opustila včera o sedmé hodině.
53 Otec tedy poznal, že to bylo v oné hodině, v níž mu Ježíš řekl: Tvůj syn žije; i uvěřil on i celý jeho dům.
54 Toto druhé znamení opět Ježíš vykonal, přišed z Júdska do Galileje.