1Byl však jeden člověk z farizeů, jeho jméno Nikodém, židovský hodnostář;
2ten k němu přišel v noci a řekl mu: RABBI, víme, že jsi jako učitel přišel od Boha, vždyť tato znamení, jež konáš ty, nemůže konat nikdo, leč by s ním byl Bůh.
3Ježíš odpověděl a řekl mu: Věru, věru, pravím ti: Nezrodí-li se kdo nově, nemůže Boží království uvidět.
4Nikodém k němu praví: Jak se může člověk zrodit, jsa vysokého věku? Což může podruhé vstoupit do útrob své matky a zrodit se?
5Ježíš odpověděl: Věru, věru, pravím ti: Nezrodí-li se kdo z vody a Ducha, nemůže do Božího království vstoupit.
6Co se zrodilo z masa, je maso, a co se zrodilo z Ducha, je duch;
7nediv se, že jsem ti řekl: Vy se nově zrodit musíte.
8Vítr věje, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, ale odkud přichází a kam se ubírá, nevíš; tak je tomu s každý m, kdo se z Ducha zrodil.
9Nikodém odpověděl a řekl mu: Jak se mohou stát tyto věci?
10Ježíš odpověděl a řekl mu: Ty jsi Israélův učitel a tyto věci neznáš?
11Věru, věru, pravím ti: Mluvíme, co víme, a dosvědčujeme, co jsme uviděli, a nepřijímáte naše svědectví.
12Jestliže jsem vám pověděl věci pozemské a nevěříte, jak uvěříte, povím-li vám věci nebeské?
13A do nebe nevystoupil nikdo, leč ten, jenž z nebe sestoupil, Syn člověka, jenž je v nebi.
14A jako Mojžíš vyzdvihl v pustině hada, tak musí Syn člověka být vyzdvižen,
15aby [se], kdokoli v něho věří, [neztratil, nýbrž] měl věčný život -
16ano, tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby se, kdokoli v něho věří, neztratil, nýbrž měl věčný život.
17Bůh přece svého Syna do světa nevyslal, aby svět soudil, nýbrž aby byl svět skrze něho zachráněn.
18Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, je již odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna;
19a ten soud je tento: že do světa přišlo světlo a lidé si více než světlo zamilovali tmu, neboť jejich činy byly zlé.
20Vždyť kdokoli páše ničemné věci, světlo nenávidí a ke světlu nepřichází, aby jeho činy nebyly odhaleny,
21kdo však provozuje pravdu, k světlu přichází, aby se jeho činy projevily, že jsou učiněny v Bohu.
22Po těchto věcech přišel Ježíš a jeho učedníci do júdské země a tam s nimi prodléval a křtil;
23a křtil i Jan, v Ainónu blízko Salimu, protože tam bylo mnoho vod, i přicházeli a byli křtěni,
24neboť Jan dosud nebyl uvržen do vězení.
25Došlo tedy ze strany Janových učedníků k rozpravě o očišťování s jedním Židem.
26I přišli k Janovi a řekli mu: RABBI, ten, jenž s tebou byl na druhém břehu Jordánu, jemuž jsi ty dal svědectví - hle, on křtí a všichni přicházejí k němu.
27Jan odpověděl a řekl: Člověk nemůže nabývat ničeho, není-li mu dáno z nebe.
28Vy sami jste mi svědky, že jsem řekl: Já nejsem KRISTUS, nýbrž že jsem vyslán před ním.
29Kdo má nevěstu, je ženich; ale ženichův přítel, jenž stojí a naslouchá mu, je pro ženichův hlas pln radosti. Tato radost, radost má, je tedy splněna;
30růst musí on, já však se zmenšovat.
31Ten, jenž přichází shora, je nade všechny, ten, jenž má svůj původ v zemi, je ze země a jako pocházející ze země mluví. Ten, jenž přichází z nebe, je nade všechny,
32[a] co uviděl a uslyšel, to dosvědčuje, a jeho svědectví nepřijímá nikdo.
33Kdo jeho svědectví přijal, dal svou pečeť na to, že Bůh je pravdomluvný,
34neboť ten, jehož Bůh vyslal, mluví Boží slova - Bůh přece nedává Ducha podle míry.
35Otec Syna miluje a dal to, aby všechny věci byly v jeho ruce.
36Kdo v Syna věří, má věčný život, kdo však je Synu nepoddán, život neuvidí, nýbrž na něm zůstává Boží hněv.