1Zda nemá smrtelník na zemi dřinu? A jeho dni jsou jako dni námezdníka.
2Jako nevolník dychtí po stín u a jako námezdník očekává svůj plat,
3tak jsem byl nadán vlastnictvím MĚSÍCŮ prázdnoty a byly mi přiděleny noci strasti.
4Ulehnu-li, pak řeknu: Kdy budu moci vstát? A večer se protahuje a převalováními jsem nasycován až do úsvitu.
5Mé maso se odělo červy a kůrou prachu, má kůže se svraštěla a zhnisala,
6mé dni byly rychlejší než člunek a mizí za nedostatku naděje.
7Vzpomeň, že můj život je vítr; mé oko se nebude vracet k vidění dobrého;
8nebude mě pozorovat oko nyní mě vidoucího; tvé oči - na mne, a nebude mne.
9Oblak mizí a odchází; tak sestupující do šeólu nebude moci vycházet,
10nebude se již vracet do svého domu, aniž ho jeho místo ještě bude moci poznávat.
11I já - nebudu zadržovat svá ústa; budu mluvit v tísni svého ducha, budu si stěžovat v hořkosti své duše.
12Zda jsem já moře, jsem -li netvor, že jsi nade mnou ustanovil stráž?
13Když si řeknu: Má postel mě bude potěšovat, má pohovka mou starost spolu ponese,
14pak mě strašíváš sny a děsíváš mě vidinami,
15takže má duše dává přednost zardoušení, smrti, před mými kostmi.
16Jsem znechucen, nebudu navždy žít, nechej mě, vždyť mé dni jsou vánek.
17Čím je člověk, že ho vyznamenáváš a že k němu upíráš svou pozornost
18a každého jitra ho sleduješ, každého okamžiku ho podrobuješ zkoušce?
19Proč ode mne neodvracíš zrak, nepouštíš mě aspoň do mého polknutí mé sliny?
20Zhřešil jsem - co mám pro tebe učinit, Hlídači lidstva? Nač sis mě položil za předmět útoku, takže jsem se stal sám pro sebe břemenem?
21A co neodpouštíš mé přestoupení, aniž přenášíš mou nepravost? Vždyť nyní budu muset ulehnout do prachu, i budeš mě hledat a nebude mne.