1A Jób odpověděl a řekl:
2Kéž by byla důkladně zvažována má bolest a aby zároveň na váhy vyzdvihovali mou pohromu!
3Neboť by nyní byla těžší než písek moří; proto byla má slova nerozvážná.
4Vždyť jsou u mne šípy Všemocného, jejichž popuzení pije mého ducha, proti mně se seřazují +Boží hrůzy.
5Zda divoký osel hýká nad mladým porostem? Řve-li hovězí dobytče nad svou pící?
6Zda se jídá, co pro nedostatek soli je bez chuti? Je-li chuť ve vaječném bílku?
7Má duše odmítá dotknout se - ty věci jsou jako hniloba mého pokrmu!
8Kéž se naplňuje má žádost, a by +Bůh chtěl uskutečnit mou naději,
9a by se +Bohu líbilo a chtěl mě rozdrtit, zasáhnout svou rukou a odpravit mě!
10A ještě by bylo mou útěchou, - a poskočil bych v bolesti, jíž mě neušetřuje, - že jsem nepopřel výroků Svatého.
11Co je mou silou, že bych měl doufat? A jaký bude můj konec, že bych měl prodlužovat své žití?
12Je- li mou silou síla kamenů? Je- li mé maso mosaz?
13Zdali! Není ve mně pomoci a rozumnost je ode mne zapuzena.
14Nešťastnému laskavost od jeho přítele, jinak bude úctu k Všemocnému opouštět.
15Moji bratři zklamali, podobni potoku, řečišti potoků, jež pomíjejí,
16jež jsou zakaleny od ledu - sníh se na nich ztrácí;
17časem se zužují - zaniknou, horkem zmizí ze svého místa.
18Karavany se na své cestě obracejí, vystupují do pustoty a hynou;
19karavany z Témy vyhlížejí, výpravy z Ševy v ně doufají;
20jsou zmateni, neboť se spoléhalo, přišli až k nim a stydí se.
21Ano, nyní jste se tím stali; vidíte hrůzu a bojíte se.
22Zda je tomu tak, že jsem řekl: dejte mi? A neb: přineste pro mne dary ze svého jmění?
23A neb: zachraňte mě z ruky protivníka? A neb: musíte mě vykoupit z ruky násilníků?
24Poučte mě a já budu mlčet, a no, pomozte mi k porozumění, v čem jsem pobloudil.
25Jak pronikavá jsou slova upřímného! A le co může kárat vaše kárání?
26Zda zamýšlíte kárat slova? A le výroky zoufalého jsou do větru!
27Ba i o sirotka byste vrhali a o svého přítele byste jednali.
28Nyní tedy přivolte, ohlédněte se na mne, a no, lžu-li před vaší tváří.
29Obraťte, prosím, nechť není křivdy, a no, obraťte ještě, v tom je má spravedlnost!
30Zda je křivda v mém jazyku? Neumí-li mé patro rozeznávat neblahé věci?