Job 42
1 A Jób Hospodinu odpověděl a řekl:
2 Vím, že můžeš vše, aniž ti kdo může v jakém úmyslu zabránit.
3 Kdo je tento, zastírající mysl bez poznání? Proto jsem promlouval, aniž jsem chápal, věci pro mne příliš divné, jichž neznám.
4 Slyš, prosím, a já budu mluvit, budu se tě dotazovat, a dávej mi na vědomí.
5 Slýchal jsem o tobě slyšením ucha, nyní však tě vidí mé oko;
6 proto odvolávám a na prachu a popelu se kaji.
7 A po Hospodinově vyslovení těchto slov k Jóbovi se stalo, že Hospodin řekl k Elífázovi, Témánímu: Proti tobě a proti tvým dvěma přátelům vzplál můj hněv, neboť jste o mně nemluvili, co je odůvodněno, jako můj nevolník Jób.
8 Nyní si tedy vezměte sedm býků a sedm beranů a jděte k mému nevolníku Jóbovi, a ť je může vznést jako vzestupnou oběť ve váš prospěch; i bude se Jób, můj nevolník, za vás modlit, neboť jen jeho tvář chci přijmout, aby ne bylo zacházení s vámi podle bezbožnosti, neboť jste o mně nemluvili, co je odůvodněno, jako můj nevolník Jób.
9 Odebrali se tedy Elífáz, Témání, Bildad, Šúchí, a Cófár, Naamáthí, a učinili podle toho, co k nim Hospodin promluvil, a Hospodin přijal tvář Jóbovu.
10 A Hospodin utrpení Jóbovo při jeho modlení v prospěch jeho přátel od vrátil a nahradil Hospodin vše, co Jób měl, dvojnásobně.
11 A přišli k němu všichni jeho bratři a všechny jeho sestry a všichni jeho známí od dřívějška a pojedli s ním chleba v jeho domě a projevili mu účast a jali se ho těšit stran všeho neštěstí, jež na něho Hospodin uvedl, a dali mu každý jednu kesítu a každý jeden kroužek ze zlata.
12 A Hospodin požehnal Jóbův posledek nad jeho počátek, takže se mu do stalo čtrnácti tisíc kusů drobného dobytka a šesti tisíc velbloudů a tisíce spřežení skotu a tisíce oslic;
13 a do stalo se mu sedmi synů a tří dcer,
14 i nazval jméno jedné Jemímá a jméno druhé Kecíá a jméno třetí Keren-happúch;
15 a v celé zemi se nenašly ženy tak krásné jako dcery Jóbovy. I dal jim jejich otec dědictví vprostřed jejich bratrů.
16 A po tomto Jób prožil sto a čtyřicet let a viděl své děti a děti svých dětí - čtyři pokolení.
17 A Jób umřel, jsa stár a nasycen dny.