1Můžeš livjáthána udicí vytáhnout a jeho jazyk ve smyčku vecpat?
2Zda můžeš v jeho nos vložit třtinu a hákem provrtat jeho čelist?
3Zda bude množit úpění k tobě? Bude-li k tobě mluvit něžnými slovy?
4Zda bude s tebou uzavírat smlouvu? Můžeš si ho na trvalo vzít za nevolníka?
5Zda si s ním můžeš hrát jako s ptáčkem a neb ho budeš moci uvázat svým děvčatům?
6Budou o něho společníci jednat? Budou ho rozdělovat mezi kupce?
7Zda můžeš jeho kůži zasypat harpunami nebo jeho hlavu vidlicemi na ryby?
8Polož na něho svou dlaň, vzpomeň si zápas - nebudeš jej opakovat!
9Hle, očekávání takového se ukáže klamným; vždyť se již i na jeho spatření bude kácet.
10Ne ní smělého, že by ho chtěl budit, - a kdo je ten, jenž by se chtěl stavět před tvář mou?
11Kdo se mi předem zavděčí, takže bych mu měl odplatit? Co je pod všemi nebesy, to patří mně!
12Nebudu mlčet o jeho údech a ni ve věci jeho mohutnosti a vhodnosti jeho složení.
13Kdo odhalí vzezření jeho oblečení? Kdo může vstoupit v dvojici jeho chrupu?
14Kdo otevře dveře jeho tváře? Okolí jeho zubů - hrůza!
15Nádhera - řady štítů, vše sevřeno pevnou pečetí,
16přiléhají jeden na druhý, takže mezi ně nevniká vzduch,
17lpí na sobě navzájem, souvisí, aniž se rozcházejí.
18Jeho kýchnutí vydávají záblesky světla a jeho oči jsou jako oční víčka úsvitu,
19z jeho tlamy se hrnou pochodně, unikají jiskry ohně,
20z jeho nozder vychází dým jako když se pod hrncem rozhoří třtina.
21Jeho dech zapaluje uhlíky a z jeho tlamy vychází plamen.
22V jeho týle spočívá síla a před jeho tváří vyskakuje zděšení;
23laloky jeho masa na něm lpí, vše jako přitaveno; nemohou se pohybovat,
24jeho srdce je ulito, podobné kameni, a no, ulito jako spodní žernov.
25Z jeho povstávání mají rekové strach a z rozrušení mysli upadají ve zmatek;
26Zasáhne-li ho kdo mečem, nemůže uváznout, ani kopí, střela - a pancíř!
27Železo považuje za slámu, mosaz za práchnivé dřevo,
28syn luku ho nemůže zahnat na útěk, kameny z praku se mu změní v plevy,
29jako stébla se mu zdají kyje, směje se svištění oštěpu.
30Pod ním jsou hroty střepin, na bahně rozvlačuje rýhy,
31hloub přivádí do varu jako kotel, veletok činí jako by nádobou k míchání masti;
32za sebou rozsvětluje pěšinu; hlubina by se mohla považovat za šediny.
33Na zemi není porovnání s ním, jenž byl utvořen k nebojácnosti;
34vše vysoké prohlíží, on je králem nade všemi dětmi pýchy.