1Ještě Hospodin Jóbovi odpověděl a řekl:
2Zda se má karatel s Všemocným přít? Nechť to obžalobce +Boha zodpovídá!
3A Jób odpověděl Hospodinu a řekl:
4Hle, jsem nepatrný; čím se ti mám ozvat? Položím na svá ústa svou ruku;
5jednou jsem promluvil - již nebudu odpovídat; i dva krát, a le nebudu přidávat.
6A Hospodin Jóbovi z vichřice odpověděl a řekl:
7Nuže, opásej jako muž své kyčle, i budu se tě dotazovat, a dávej mi na vědomí.
8Zda vskutku chceš mé právo zrušit, obviňovat mě, aby ses mohl činit spravedlivým?
9Máš-li však paži jako BŮH? A umíš hlasem podobným jeho hlasu hřímat?
10Nuže, ozdob se důstojností a vyvýšeností, a můžeš na sebe vzít majestát a nádheru;
11vychrli výbuchy svého hněvu a pohleď na každého vysokomyslného a poniž ho,
12pohleď na každého vysokomyslného, pokoř ho a pošlapej zlovolné na jejich místě,
13zahrabej je spolu v prach, v tom zahrabání zavaž jejich tváře
14a budu tě i já chválit, že ti tvá pravice pomáhá.
15Nuže, hle, behémóth, jehož jsem utvořil jako tebe; žere trávu jako skot.
16Nuže, hle: jeho síla je v jeho bocích a jeho mohutnost ve svalech jeho břicha;
17ohýbá svůj ocas, podobný cedru, šlachy jeho stehen se splétají,
18jeho kosti - roury z mosazi, jeho údy jako sochory ze železa.
19On je počátkem BOŽÍCH cest; kdo ho chce upravit, nechť přikládá svůj meč!
20Ano, hory mu přinášejí potravu, a všechno živočišstvo pole - ti si tam hrají;
21uléhá pod lotosy v úkrytu třtiny a bahna,
22lotosy ho zastírají jeho stínem, obklopují ho vrby potoka.
23Hle, řeka dotírá - on nespěchá úzkostlivě; nemá obav, byť se Jordán až k jeho tlamě valil.
24Může ho kdo před jeho očima chytat, provazem mu provrtávat nos?