Job 4
1 A Elífáz, Témání, odpověděl a řekl:
2 Zda se kdo pokusí o promluvení k tobě? Budeš rozmrzen, a le kdo se bude moci zdržet slov?
3 Hle, poučil jsi mnohé a svěšené ruce jsi posiloval,
4 tvá slova pozdvihovala klopýtajícího a klesající kolena jsi upevňoval;
5 nyní však, když dochází na tebe, tu zemdlíváš, zasahuje to i tebe a jsi bezradný.
6 Zda ne ní předmětem tvé důvěry tvá zbožnost, tvou nadějí, i bezúhonnost tvých cest?
7 Vzpomeň, prosím: kdo, jsa nevinen, zahynul? A kde byli pohubeni upřímní?
8 Podle toho, co jsem shledal, strůjcové špatnosti a rozsévači strasti ji žnou;
9 hynou +Božím vanutím, a no, docházejí konce dechem jeho chřípě.
10 Řev lva, a no, hlas ryčícího - a le zuby hřivnatců se vylomí,
11 lev hyne pro nedostatek kořisti a mláďata lvice se rozprchávají.
12 A le ke mně se přikrádalo slovo a mé ucho z něho zachytávalo šepot.
13 V myšlenkách z vidění noci při padání tvrdého spánku na lidi
14 mě obešel strach a chvění a vystrašil množství mých kostí
15 a před mou tváří procházel duch - vlas mého masa se ježil -
16 stál, a le jeho vzhled jsem nerozeznával; naproti mým očím byla jakási podoba; slyšel jsem šelest a hlas:
17 Zda je smrtelník spravedlivější než +Bůh? Je-li muž čistší než jeho Tvůrce?
18 Hle, ve své služebníky nedůvěřuje a svým andělům přičítá chybu,
19 což teprve obyvatelé domů z bláta, jejichž základ je na prachu! Rozmačkávají je rychleji než mola!
20 Od jitra do večera jsou potíráni;, aniž si kdo všímá, hynou navždy.
21 Zda jejich výbornost nebude odstraněna s nimi? Umírají, ne však v moudrosti.