1A Elíhú se jal pokračovat a řekl:
2Počkej na mne trochu, a ť ti mohu ukázat, že ještě je co říci pro +Boha.
3Budu svou vědomost přinášet jakoby z daleka a svému Původci přiznávat spravedlnost.
4Nikterak věru ne budou má slova lží; je s tebou dokonalý věděním.
5Hle, BŮH je mocný, aniž kým pohrdá, mocný silou rozumu;
6neponechává naživu zlovolného, a le chudým přiznává právo,
7od spravedlivého neodvrací své oči, nýbrž s králi na trůn, tam takové navždy posazuje, takže jsou vyvyšováni,
8a jsou-li, spoutáni okovy, zajati v provazech bídy,
9tu jim vyjevuje jejich jednání a jejich přestoupení, že se chovali zpupně,
10a odkrývá jejich ucho k napomínání a praví, že se mají od vrátit od špatnosti.
11Jestliže poslouchají a poddávají se, budou své dni trávit v blahu a svá léta v příjemnostech,
12pakli neposlouchají, budou muset oštěpem pominout a v nedostatku poznání skonat,
13a bezbožní srdcem si ukládají hněv; nevolají o pomoc, když je sváže,
14jejich duše umírá v mládí a jejich život mezi chrámovými smilníky.
15Bědného vytrhuje v jeho bídě a v soužení odkrývá jeho ucho;
16právě tak by byl tebe vyvedl z jícnu tísně do šíře - na její půdě ne ní úžiny; a pokladení tvého stolu - samá tučnost.
17Jsi však naplněn rozepří zlovolného; soud a rozsudek budou za sebou následovat,
18ano, aby tě popuzení nesvádělo v posměch a rozsáhlost výkupného tě neodtahovala stranou.
19Zda bude cenit tvé bohatství? Ne zlatou rudu ani všechny poklady síly!
20Neměl bys dychtit po noci k vytržení národností z jejich místa;
21měj se na pozoru, nesmíš se otáčet k nepravosti, neboť na té jsi našel zálibu větší než na bídě.
22Hle, BŮH svou mocí jedná vznešeně - kdo je jemu podobným učitelem?
23Kdo na něho vložil odpovědnost za jeho cestu a kdo řekne: Dopustil ses bezpráví?
24Pamatuj, že máš vyvyšovat jeho dílo, jež smrtelníci opěvují,
25všichni lidé na ně hledí, smrtelník se dívá z daleka -
26hle, BŮH je veliký, aniž můžeme znát počet jeho let, ba, žádné zpytování;
27když stahuje kapky vody, způsobují rozplývání deště v mlhu z něho,
28jíž obláčky mží, prší na mnoho lidí.
29Což může kdo pochopit rozprostření oblak, hřmění z jeho přístřešku?
30Hle, rozprostřel vůkol sebe své světlo a pokrývá základy moře,
31neboť jimi soudí národnosti, dává v nadbytku pokrm.
32Na dlaně přikládá blesk a vkládá na něj rozkaz proti tomu, jejž má zasáhnout.
33Hlášení o něm podává rachot od něho, ba i dobytek, o přicházejícím.