1Ještě se ujal Elíhú slova a řekl:
2Považuješ toto za právo? Řekl jsi: Má spravedlnost je nad BOŽÍ.
3Ano, tázal ses, jaký budeš mít užitek: O č větší prospěch budu mít než ze svého hříchu?
4Já budu slovy odpovídat tobě i tvým přátelům s tebou:
5Zahleď se v nebesa a viz a pozoruj obláčky: Jsou vyšší než ty.
6Zhřešíš-li, co můžeš proti němu způsobit? Jestliže se rozmnoží tvá přestoupení - co mu můžeš učinit?
7Budeš-li spravedliv, co mu můžeš dát nebo co může dostat z tvé ruky?
8Tvá zlovůle je vůči člověku podobnému tobě a tvá spravedlnost vůči synu lidí;
9pro množství útisku křičí, volají o pomoc od násilí mnohých
10aniž kdo řekne: Kde je +Bůh, můj Tvůrce, dávající v noci zpěvy,
11vyučující nás, nad zvířata země a nad letounstvo nebes moudřejšími nás činící?
12Tam volají, a le neodpovídá z příčiny pýchy zlovolných,
13BŮH pouhou nicotnost nevyslýchá, aniž si jí Všemocný všímá;
14i když pravíš, že ho nemůžeš postřehnout, je rozhodnutí před jeho tváří, musíš tedy na něho čekat.
15Že by, ač jeho hněv nezasáhl, velmi an i nyní nedbal o pýchu?
16Jób tedy nadarmo rozvírá svá ústa, v nedostatku poznání hromadí slova.