Job 34
1 Ještě se ujal Elíhú slova a řekl:
2 Slyšte, moudří, má slova, a no, věnujte mi sluch, znalci!
3 Ucho přece podrobuje zkoušce slova, jako patro ochutnává, co je k jedení;
4 chtějme si vyvolit právo, poznat mezi sebou, co je dobré.
5 Vždyť Jób řekl: Jsem spravedliv, a le BŮH mé právo odvrhl!
6 Mám lhát proti svému právu, jsa bez přestoupení těžce raněn na mne vystřeleným šípem?
7 Kdo je muž jako Jób, pije výsměch jako vodu
8 a pohybuje se ve společnosti s působci špatnosti a v chození se zlovolnými?
9 Vždyť řekl: Člověk nemá užitku v blahovolném přijetí u Boha!
10 Proto mi, muži srdce, naslouchejte: Daleko je BOHU od zlovůle, a no, Všemocnému od bezpráví,
11 nýbrž člověku odplácí jeho působení; to dává každému najít podle jeho stezky.
12 Nikterak zajisté BŮH nebude jednat zlovolně, aniž bude Všemocný převracet právo!
13 Kdo na něho vložil odpovědnost za zem a kdo založil svět, jeho celek?
14 Kdyby své srdce upíral na sebe, chtěl stáhnout svého ducha a svůj dech k sobě,
15 muselo by všechno maso spolu zahynout a lidstvo k prachu se vrátit.
16 Máš -li tedy rozum, slyš toto, nastav sluch zvuku mých slov.
17 Což snad může nenávidící právo udržovat pořádek? A chceš-li Mocného Spravedlivého obviňovat?
18 Zda lze králi říci: Ničemo? A neb velmožům: Zlovolný?
19 A což tomu, jenž nepřijímá tvář hodnostářů a nedává přednost zámožnému vůči tváři nuzného, neboť oni všichni jsou dílem jeho rukou?
20 Okamžik - a umírají (lid, ti i v půlnoc bývají vyburcováni ) a pomíjejí; tak bývá silný odstraňován, nikoli rukou.
21 Ano, jeho oči jsou na cestách člověka, on vidí všechny jeho kroky;
22 není tmy a není hlubokého stínu ke skrytí působců špatnosti;
23 nemusí se přece na člověka stran odchodu k BOHU na soud dlouho ohlížet,
24 mocné drtí - žádné zpytování - a jiné staví místo nich.
25 Proto rozpoznává jejich činy; v noci je podvrátí, takže jsou deptáni;
26 pobije je jakožto zlovolné na stanovišti diváků,
27 protože se odvrátili od následování jeho a neuvážili žádnou z jeho cest,
28 takže křik nuzného dohnali před něho, a by slyšel křik chudých.
29 On-li však dává klid, kdo může zlovolně zasahovat? A skrývá-li svou tvář, kdo ho může postřehnout? To stran národů i stran člověka stejně,
30 aby nekraloval člověk bezbožný, aby ne bylo osidel pro lid.
31 Zda totiž řekl k BOHU: Snesu, nebudu jednat nesprávně,
32 nad to, co mohu spatřit, mě pouč ty, dopustil-li jsem se nepravosti, nebudu přidávat?
33 Zda má odplácet podle tebe, že ses vyslovil zamítavě? Proto musíš volit ty a ne já; mluv tedy, co víš.
34 Muži srdce mi budou přisvědčovat, i moudrý muž naslouchající mi:
35 Jób nemluví s poznáním a jeho slova ne jsou uvážlivá.
36 Můj otče! Nechť je Jób podrobován zkoušce až do krajnosti, pro své odpovědi podle lidí nepravosti!
37 Vždyť k svému hříchu přidává přestoupení, mezi námi tleská a množí své výroky vůči BOHU.