1Ještě se ujal Elíhú slova a řekl:
2Slyšte, moudří, má slova, a no, věnujte mi sluch, znalci!
3Ucho přece podrobuje zkoušce slova, jako patro ochutnává, co je k jedení;
4chtějme si vyvolit právo, poznat mezi sebou, co je dobré.
5Vždyť Jób řekl: Jsem spravedliv, a le BŮH mé právo odvrhl!
6Mám lhát proti svému právu, jsa bez přestoupení těžce raněn na mne vystřeleným šípem?
7Kdo je muž jako Jób, pije výsměch jako vodu
8a pohybuje se ve společnosti s působci špatnosti a v chození se zlovolnými?
9Vždyť řekl: Člověk nemá užitku v blahovolném přijetí u Boha!
10Proto mi, muži srdce, naslouchejte: Daleko je BOHU od zlovůle, a no, Všemocnému od bezpráví,
11nýbrž člověku odplácí jeho působení; to dává každému najít podle jeho stezky.
12Nikterak zajisté BŮH nebude jednat zlovolně, aniž bude Všemocný převracet právo!
13Kdo na něho vložil odpovědnost za zem a kdo založil svět, jeho celek?
14Kdyby své srdce upíral na sebe, chtěl stáhnout svého ducha a svůj dech k sobě,
15muselo by všechno maso spolu zahynout a lidstvo k prachu se vrátit.
16Máš -li tedy rozum, slyš toto, nastav sluch zvuku mých slov.
17Což snad může nenávidící právo udržovat pořádek? A chceš-li Mocného Spravedlivého obviňovat?
18Zda lze králi říci: Ničemo? A neb velmožům: Zlovolný?
19A což tomu, jenž nepřijímá tvář hodnostářů a nedává přednost zámožnému vůči tváři nuzného, neboť oni všichni jsou dílem jeho rukou?
20Okamžik - a umírají (lid, ti i v půlnoc bývají vyburcováni ) a pomíjejí; tak bývá silný odstraňován, nikoli rukou.
21Ano, jeho oči jsou na cestách člověka, on vidí všechny jeho kroky;
22není tmy a není hlubokého stínu ke skrytí působců špatnosti;
23nemusí se přece na člověka stran odchodu k BOHU na soud dlouho ohlížet,
24mocné drtí - žádné zpytování - a jiné staví místo nich.
25Proto rozpoznává jejich činy; v noci je podvrátí, takže jsou deptáni;
26pobije je jakožto zlovolné na stanovišti diváků,
27protože se odvrátili od následování jeho a neuvážili žádnou z jeho cest,
28takže křik nuzného dohnali před něho, a by slyšel křik chudých.
29On-li však dává klid, kdo může zlovolně zasahovat? A skrývá-li svou tvář, kdo ho může postřehnout? To stran národů i stran člověka stejně,
30aby nekraloval člověk bezbožný, aby ne bylo osidel pro lid.
31Zda totiž řekl k BOHU: Snesu, nebudu jednat nesprávně,
32nad to, co mohu spatřit, mě pouč ty, dopustil-li jsem se nepravosti, nebudu přidávat?
33Zda má odplácet podle tebe, že ses vyslovil zamítavě? Proto musíš volit ty a ne já; mluv tedy, co víš.
34Muži srdce mi budou přisvědčovat, i moudrý muž naslouchající mi:
35Jób nemluví s poznáním a jeho slova ne jsou uvážlivá.
36Můj otče! Nechť je Jób podrobován zkoušce až do krajnosti, pro své odpovědi podle lidí nepravosti!
37Vždyť k svému hříchu přidává přestoupení, mezi námi tleská a množí své výroky vůči BOHU.