Job 31
1 Vzhledem k svým očím jsem uzavřel smlouvu; a no, co budu svůj zrak upírat na pannu?
2 Neboť co by bylo podílem od +Boha shora a vlastnictvím od Všemocného s výsostí?
3 Zda pro zlosyna ne ní zhouba a neštěstí pro pachatele špatnosti?
4 Zda on nevidí mé cesty a ne počítá všechny mé kroky?
5 Jestliže jsem chodíval se zlem a má noha chvátala za klamem,
6 nechť mě váží na spravedlivých váhách, a ť +Bůh pozná mou bezúhonnost;
7 jestliže má kročej odbočovala z cesty a mé srdce odešlo za mýma očima a na mých dlaních ulpěla poskvrna,
8 nechť rozsévám a jiný nechť jí, a moje odnože nechť jsou vykořeňovány.
9 Jestliže mé srdce bylo poblázněno za ženou a neb jsem si počíhal při vchodu do domu svého bližního,
10 nechť má žena mele jinému a jiní nechť se nad ní shýbají;
11 vždyť to by byla hanebnost, a no, byla by to nepravost pro soudce,
12 ano, byl by to oheň - sžíral by až do zkázy a ve všem mém výnosu by ničil kořeny.
13 Pohrdal-li jsem právem svého nevolníka a neb své služebnice v jejich sporu se mnou,
14 co potom budu činit, až bude BŮH povstávat? Až bude volat k odpovědnosti, jak se budu moci ozvat?
15 Zda ten, jenž v lůně učinil mne, neučinil jeho? Přece nás v děloze utvořil jeden!
16 Jestliže jsem nuzné zadržoval od potěšení a neb oči vdovy uváděl v zoufalství,
17 a neb jsem svou skývu jedl já samoten, takže z ní nepojedl sirotek
18 (vždyť od mého mládí vyrostl při mně jako při otci; a ji jsem od lůna své matky podporoval ),
19 viděl-li jsem hynoucího pro nedostatek oblečení, že nemajetný neměl přikrývky,
20 nežehnaly-li mi jeho kyčle, že se mohl zahřát vlnou mých ovcí,
21 rozehnal-li jsem se svou rukou na sirotka, neboť jsem v bráně viděl svou podporu,
22 nechť mé rameno od padá od lopatky a má paže nechť se vy lamuje z kloubu!
23 Vždyť zhouba od BOHA je pro mne děsem a před jeho vznešeností nic nemohu z moci.
24 Jestliže jsem učinil zlato předmětem své důvěry a řekl jsem zlatu: Mé útočiště,
25 radoval-li jsem se, že mé jmění bylo veliké a že ho má ruka sílu nasháněla,
26 jestliže jsem viděl světlo, že září, a měsíc nádherně se ubírající,
27 a mé srdce bylo v skrytosti sváděno, a by má ruka líbala má ústa
28 (i to by byla před soudce patřící nepravost, neboť bych se byl dopustil zapření vůči BOHU nahoře ),
29 jestliže jsem se radoval při neštěstí nenávidícího mě a rozjásal se, když ho stihla pohroma
30 (a nedal jsem svému patru hřešit - žádat s kletbou o jeho žití ),
31 neřekli-li lidé mého stanu: Kdo může ukázat nenasytivšího se z jeho masa?
32 (cizinec nenocoval na ulici - k silnici jsem otvíral své dveře )
33 - přikryl-li jsem jako Ádám svá přestoupení zatajením své nepravosti ve svém záňadří,
34 neboť jsem se strachoval početného davu a děsilo mě pohrdání příbuzných, takže jsem mlčel, nevycházel jsem z vchod u;
35 (kéž se mi propůjčuje sluch: hle, má značka; kéž mi odpovídá Všemocný - a ť můj odpůrce napíše spis,
36 nebudu-li jej nosit na svém rameni! Budu si jej ovíjet jako čelenky!
37 Budu mu moci oznámit počet svých kroků, tak jako vznešený se k němu přiblížit )
38 jestliže má půda proti mně křičí a spolu pláčí její brázdy,
39 jestliže jsem jejího bohatství pojedl bez peněz a neb jsem k vydechnutí přivedl duši jejích majitelů,
40 nechť místo pšenice vychází trní a místo ječmene páchnoucí plevel! Slova Jóbova jsou domluvena.