1Vzhledem k svým očím jsem uzavřel smlouvu; a no, co budu svůj zrak upírat na pannu?
2Neboť co by bylo podílem od +Boha shora a vlastnictvím od Všemocného s výsostí?
3Zda pro zlosyna ne ní zhouba a neštěstí pro pachatele špatnosti?
4Zda on nevidí mé cesty a ne počítá všechny mé kroky?
5Jestliže jsem chodíval se zlem a má noha chvátala za klamem,
6nechť mě váží na spravedlivých váhách, a ť +Bůh pozná mou bezúhonnost;
7jestliže má kročej odbočovala z cesty a mé srdce odešlo za mýma očima a na mých dlaních ulpěla poskvrna,
8nechť rozsévám a jiný nechť jí, a moje odnože nechť jsou vykořeňovány.
9Jestliže mé srdce bylo poblázněno za ženou a neb jsem si počíhal při vchodu do domu svého bližního,
10nechť má žena mele jinému a jiní nechť se nad ní shýbají;
11vždyť to by byla hanebnost, a no, byla by to nepravost pro soudce,
12ano, byl by to oheň - sžíral by až do zkázy a ve všem mém výnosu by ničil kořeny.
13Pohrdal-li jsem právem svého nevolníka a neb své služebnice v jejich sporu se mnou,
14co potom budu činit, až bude BŮH povstávat? Až bude volat k odpovědnosti, jak se budu moci ozvat?
15Zda ten, jenž v lůně učinil mne, neučinil jeho? Přece nás v děloze utvořil jeden!
16Jestliže jsem nuzné zadržoval od potěšení a neb oči vdovy uváděl v zoufalství,
17a neb jsem svou skývu jedl já samoten, takže z ní nepojedl sirotek
18(vždyť od mého mládí vyrostl při mně jako při otci; a ji jsem od lůna své matky podporoval ),
19viděl-li jsem hynoucího pro nedostatek oblečení, že nemajetný neměl přikrývky,
20nežehnaly-li mi jeho kyčle, že se mohl zahřát vlnou mých ovcí,
21rozehnal-li jsem se svou rukou na sirotka, neboť jsem v bráně viděl svou podporu,
22nechť mé rameno od padá od lopatky a má paže nechť se vy lamuje z kloubu!
23Vždyť zhouba od BOHA je pro mne děsem a před jeho vznešeností nic nemohu z moci.
24Jestliže jsem učinil zlato předmětem své důvěry a řekl jsem zlatu: Mé útočiště,
25radoval-li jsem se, že mé jmění bylo veliké a že ho má ruka sílu nasháněla,
26jestliže jsem viděl světlo, že září, a měsíc nádherně se ubírající,
27a mé srdce bylo v skrytosti sváděno, a by má ruka líbala má ústa
28(i to by byla před soudce patřící nepravost, neboť bych se byl dopustil zapření vůči BOHU nahoře ),
29jestliže jsem se radoval při neštěstí nenávidícího mě a rozjásal se, když ho stihla pohroma
30(a nedal jsem svému patru hřešit - žádat s kletbou o jeho žití ),
31neřekli-li lidé mého stanu: Kdo může ukázat nenasytivšího se z jeho masa?
32(cizinec nenocoval na ulici - k silnici jsem otvíral své dveře )
33- přikryl-li jsem jako Ádám svá přestoupení zatajením své nepravosti ve svém záňadří,
34neboť jsem se strachoval početného davu a děsilo mě pohrdání příbuzných, takže jsem mlčel, nevycházel jsem z vchod u;
35(kéž se mi propůjčuje sluch: hle, má značka; kéž mi odpovídá Všemocný - a ť můj odpůrce napíše spis,
36nebudu-li jej nosit na svém rameni! Budu si jej ovíjet jako čelenky!
37Budu mu moci oznámit počet svých kroků, tak jako vznešený se k němu přiblížit )
38jestliže má půda proti mně křičí a spolu pláčí její brázdy,
39jestliže jsem jejího bohatství pojedl bez peněz a neb jsem k vydechnutí přivedl duši jejích majitelů,
40nechť místo pšenice vychází trní a místo ječmene páchnoucí plevel! Slova Jóbova jsou domluvena.