1A tito tři muži ustali od odpovídání Jóbovi, neboť on byl v svých očích spravedliv.
2I vzplál hněv Elíhúa, syna Bara-cheéla, Búzího, z čeledi Rámovy; proti Jóbovi vzplál jeho hněv pro jeho ospravedlňování své osoby nad Boha,
3a proti jeho třem přátelům vzplál jeho hněv, protože nenašli odpověď, a le Jóba odsoudili;
4Elíhú však stran řečí byl vyčkal Jóba, neboť oni byli věkem starší než on.
5A když Elíhú shledal, že v ústech těch tří mužů není odpovědi, vzplál jeho hněv.
6Odpověděl tedy Elíhú, syn Bara-cheéla, Búzího, a řekl: Já jsem věkem mlád a vy jste kmetové; proto jsem se utáhl, neboť jsem z uctivého ostychu upouštěl od vyjevení své vědomosti vám.
7Byl jsem si řekl: Nechť mluví věk a nechť množství let vyučuje moudrosti;
8věru však je to duch, on v lidech, totiž závan od Všemocného, jenž jim dává porozumění.
9Nemusejí mnoholetí být moudří a ni starci mít porozumění pro právo;
10proto jsem se rozhodl říci: Naslouchej mně, budu vyjevovat svou vědomost - ano, já.
11Hle, počkal jsem na vaše slova, nastavoval jsem sluch až do vašich úvah, než jste uměli vymyslet slova,
12a upíral jsem na vás pozornost, a hle, nebylo z vás nikoho schopného Jóbovi co dokázat, vyvrátit jeho výroky;
13ne abyste říkali: Našli jsme moudrost - přemoci ho musí BŮH, ne člověk!
14On nesestavoval řeči proti mně, nebudu mu tedy vašimi výroky odpovídat.
15Zhrozili se, již neodpověděli, slova se od nich zatoulala;
16počkám tedy, když nemluví, nýbrž zmlkli, neodpovídají již?
17Budu odpovídat - ano, já, - svým podílem, budu vyjevovat svou vědomost - ano, já!
18Ano, jsem naplněn slovy, duch v mém nitru mě pudí -
19hle, mé nitro, jako by víno, neotvírá se, chystá se prasknout jako nové měchy.
20Musím promluvit, a ť se mi může ulevit, musím otevřít své rty a odpovídat;
21nechť, prosím, ne přijímám ničí tvář, aniž se k člověku pochlebně chovám;
22neboť nevím, jak bych pochleboval; můj Tvůrce by mě mohl zakrátko od nést.