1A Jób se dále ujal své průpovědi a řekl:
2Kéž bych byl jako za MĚSÍCŮ minulosti, za dní, kdy mě +Bůh chránil,
3když on svou lampou svítil nad mou hlavou, při jeho světle jsem chodil tmou,
4jak jsem býval v dnech svého podzimu, za důvěrného styku s +Bohem nad mým stanem,
5s Všemocným ještě při mně, vůkol mne moji hoši,
6když se má chodidla koupala ve smetaně a skála při mně vylévala strouhy oleje.
7Kdykoli jsem vyšel branou k městu, upravil jsem své sedadlo na prostranství;
8když mě uviděli mladíci, ukryli se, a kmetové vstali a zůstali stát,
9představení se zdrželi slov a položili dlaň na svá ústa,
10hlas y vznešených utichly a jejich jazyk přilnul k jejich patru;
11ano, když ucho uslyšelo, nazývalo mě blaženým, a když oko uvidělo, svědčilo o mně,
12neboť jsem zachraňoval chudého volajícího o pomoc a sirotka, jenž neměl pomáhajícího,
13přicházelo na mne požehnání hynoucího a srdce vdovy jsem rozveseloval;
14vzal jsem na sebe spravedlnost, - a ona na sebe vzala mne, - své právo jako plášť a čelenku,
15očima slepému a nohama chromému jsem se stával já,
16otcem jsem já byl nemajetným a rozepři, jíž jsem neznal, jsem vyšetřoval
17a chrup zlosyna jsem rozbíjel a lup jsem vytrhoval zprostřed jeho zubů.
18A říkal jsem si: Budu smět skonávat při svém hnízdě a jako písek množit své dni,
19můj kořen se bude otvírat k vodám a mezi mým proutím bude nocovat rosa,
20má čest zůstane při mně svěží a můj luk bude v mé ruce mládnout.
21Naslouchávali mi a čekávali, - a mlčeli, - na mou radu,
22po mé řeči se neozývali podruhé a mé slovo na ně kapalo;
23a no, čekávali na mne jako na déšť, rozvírávali svá ústa jako na pozdní déšť.
24Smál jsem se na ně, když neměli důvěry, aniž mohli ztlumit jas mé tváře.
25Vyvoloval jsem jejich cestu a sedal jsem jako hlava, a no, přebýval jsem jako král mezi vojskem, jako ten, kdo potěšuje zarmoucené.