1Neboť stříbro má naleziště a zlato místo, kde rýžují;
2železo se získává ze země a měď vytavuje z kamene;
3určuje konec tmě a do všestranné krajnosti on prozkoumává kameny z temna a z hluboké tmy;
4proráží šachty stranou od obyvatelstva; ti, jež zapomněla noha, visí, vznášejí se, stranou od lidí.
5Země - z ní vychází chléb, a le na svém spodku je podvrácena, tak jako ohněm;
6její kameny jsou místem safírů, jsou na něm i hroudy zlata.
7Je pěšina - nezná jí sup, aniž ji zpozorovalo oko dravce,
8nešláply na ni děti pýchy, nepřeběhl po ní ryčící.
9Člověk vztáhl svou ruku na křemen, od kořene podryl hory,
10ve skalách vyhloubil štoly a jeho oko vidí všechny drahocennosti,
11řeky zadržel od prosakování, a co je skryto, vynáší na světlo…
12A le moudrost? Odkud může být získána? A kde je ono místo rozumnosti?
13Smrtelník nezná její hodnotu, aniž může být nalezena v zemi živých;
14hlubina řekne: Ve mně jí ne ní; a moře řekne: Není u mne.
15Nemůže se za ni dát čisté zlato ani jako její cenu odvážit stříbro;
16nemůže být vyvážena zlatem z Ófíru a ni drahocenným onyxem a safírem,
17nemůže se jí vyrovnat zlato a ni sklo, aniž jsou náčiní ze zlata náhradou za ni,
18nemusí se připomínat korály a křišťál, a no, nabytí moudrosti je nad perly,
19nemůže se jí vyrovnat topas z Kúše, aniž může být vyvážena ryzím zlatem.
20Odkud tedy moudrost přichází a kde je ono místo rozumnosti?
21Ona je utajena před očima všeho živého a skryta před letounstvem nebes;
22propast a místo mrtvých řeknou: Uslyšeli jsme svýma ušima zvěst o ní.
23Její cesty si všímá Bůh a on zná její místo,
24vždyť on dohlédá k okrajům země, vidí pod všemi nebesy,
25aby on větru dodal váhy; množství vod určuje měrou.
26Při svém stanovení pravidel dešti a dráhy zábleskům hromů -
27tehdy ji viděl a vyrozprávěl ji, zavedl ji a také ji prozkoumal
28a člověku řekl: Hle, úcta k Pánu, ona je moudrostí, a odstoupení od zla rozumností.