1A Jób se dále ujal své průpovědi a řekl:
2Jako že je živ BŮH, odstranivší mé právo, a no, Všemocný, jenž zarmoutil mou duši,
3že po všechno trvání mého dechu ve mně a +Božího ducha v mých chřípích -
4budou-li mé rty vyslovovat křivdu a bude-li můj jazyk pronášet klam!
5Daleko mi, abych vás ospravedlňoval; než budu skonávat, nebudu od sebe odkládat svou bezúhonnost;
6své spravedlnosti se držím a nebudu se jí vzdávat; mé srdce mě v žádný z mých dní nebude hanět,
7buď si můj nepřítel takový jako zlovolník a můj odpůrce jako zlosyn.
8Vždyť co je nadějí bezbožného, jestliže si bude odtínat, když bude +Bůh vyjímat jeho duši?
9Bude BŮH slyšet jeho křik, když na něho bude přicházet tíseň?
10Bude-li na Všemocném nacházet svou slast a v každý čas +Boha vzývat?
11Chci vás poučit o BOŽÍ ruce, nezamlčet, co je s Všemocným.
12Hle, vy, vy všichni, máte zkušenosti; nač tedy takovéto nicotnosti blábolíte?
13Toto je podíl zlovolného člověka u BOHA a vlastnictví násilníků, jež dostávají od Všemocného:
14Množí-li se jeho děti, pak pro meč, aniž se jeho potomci mohou nasytit chlebem;
15jeho přežívající se budou pohřbívat za moru, aniž jeho vdovy budou plakat.
16Byť hromadil stříbro jako prach a oblečení chystal jako bláta,
17nechť chystá, bude je oblékat spravedlivý, a stříbro bude nevinný rozdělovat.
18Zbudoval svůj dům jako mol, jako dělává hlídač budku;
19uléhá, jsa bohat, aniž se co ztrácí; když otevře své oči, není toho.
20Jako vody ho postihují postrachy, v noci ho odmetává vichřice,
21odnáší ho východní vítr, takže mizí, a no, svrhá ho z jeho místa.
22Střílí na něho, aniž se slitovává; před jeho rukou spěšně utíká;
23tleská se nad ním svými dlaněmi a ze svého místa nad ním se syčí.