1A Jób odpověděl a řekl:
2Jak jsi pomohl bezmocnému, podepřel jsi paži bez síly!
3Jak jsi poradil nemoudrosti a rozumnost jsi v hojnosti uvedl v známost!
4Koho jsi zpravil svými slovy a čí závan z tebe vyšel?
5Stíny upadají v strach, odspodu vod i jejich obyvatelé,
6šeól je před ním nahý a propast nemá přikrývky,
7rozpíná sever nad pustotou, zavěšuje zem nad ničím,
8zavazuje vody ve své mraky, aniž se oblak pod nimi roztrhne,
9uzavírá pohled na trůn; rozestřel nad ním svůj oblak,
10kruhem zavedl mez okolo vod až po nejzazší hranici světla s tmou.
11Sloupy nebes se otřásají a trnou před jeho důtkou,
12svou mocí bouří moře a svou obezřelostí rozdrtil Ráhava,
13jeho Duchem se nebesa stala jasností, jeho ruka probodla prchajícího hada.
14Hle, toto jsou okraje jeho cest; a no, jaký šepot slova o něm slyšíme! A le kdo se může projevit rozumějícím hřmění jeho moci?