Job 24
1 Proč, ač před Všemocným nejsou časy skryty, nespatřili, kdo ho znají, jeho dni?
2 Posouvají meze, stáda si loupežně přivlastňují a pasou,
3 osla sirotků odhánějí, hovězí dobytče vdovy berou v zástavu,
4 z cesty odstrkují nemajetné, tiší v zemi jsou nuceni spolu se skrývat -
5 hle, jako divocí oslové v pustině vycházívají po své práci, pátrajíce po potravě; pokrmem pro děti je mu step;
6 v poli žnou jeho píci a paběrkují na vinici zlovolného.
7 Pro nedostatek oblečení nocují nazí, a v chladu není přikrývky,
8 moknou horskou plískanicí a pro nedostatek přístřeší objímají skálu.
9 Sirotky od prsu odtrhují a na chudého uvalují zástavu;
10 ti chodí nazí, bez oblečení, a hladovi snášejí snopy,
11 mezi jejich zdmi tlačí olej, šlapou lisy a žízní.
12 Z města lidí sténají a duše smrtelně raněných křičí o pomoc; to +Bůh nepokládá za nenáležité.
13 Oni jsou ze zrazujících světlo, nerozpoznávají jeho cest a nezůstávají na jeho pěšinách.
14 K svítání povstává vrah - bude zabíjet ubohého a nemajetného, a v noci je jako zloděj.
15 A oko cizoložníka bedlivě vyčkává soumraku s myšlenkou: Nemůže mě zpozorovat oko; a při kládá si zastření tváře.
16 Ve tmě podkopává domy, za dne se uzavírají; světla neznají;
17 ano, jitro je jim stejné jako hluboká temnota, neboť má znalost postrachů hluboké temnoty.
18 On bude lehký na hladině vody, zlořečeno bude jejich dílu půdy v zemi; nebude se otáčet na cestu k vinicím.
19 Sucho i horko odklízejí sněžné vody, šeól ty, kdo zhřešili;
20 děloha na něho zapomíná, červ si na něm pochutnává, není již připomínán, a bezpráví se láme jako strom;
21 olupuje neplodnou, jež nerodí, a vdově nečiní dobře.
22 Dlouho však svou mocí ponechává silné; povstává, aniž kdo v jeho život věřil;
23 dává mu být v bezpečí, takže se může spolehnout, a jeho oči jsou na jejich cestách;
24 jsou trochu povyšováni - a není jich, a no, jsou sráženi, sesychají jako všichni a jako vršky klasů se uřezávají.
25 Nuže, zda lipak není tak? Kdo mě může usvědčit ze lži a mou řeč za nic pokládat?