1Proč, ač před Všemocným nejsou časy skryty, nespatřili, kdo ho znají, jeho dni?
2Posouvají meze, stáda si loupežně přivlastňují a pasou,
3osla sirotků odhánějí, hovězí dobytče vdovy berou v zástavu,
4z cesty odstrkují nemajetné, tiší v zemi jsou nuceni spolu se skrývat -
5hle, jako divocí oslové v pustině vycházívají po své práci, pátrajíce po potravě; pokrmem pro děti je mu step;
6v poli žnou jeho píci a paběrkují na vinici zlovolného.
7Pro nedostatek oblečení nocují nazí, a v chladu není přikrývky,
8moknou horskou plískanicí a pro nedostatek přístřeší objímají skálu.
9Sirotky od prsu odtrhují a na chudého uvalují zástavu;
10ti chodí nazí, bez oblečení, a hladovi snášejí snopy,
11mezi jejich zdmi tlačí olej, šlapou lisy a žízní.
12Z města lidí sténají a duše smrtelně raněných křičí o pomoc; to +Bůh nepokládá za nenáležité.
13Oni jsou ze zrazujících světlo, nerozpoznávají jeho cest a nezůstávají na jeho pěšinách.
14K svítání povstává vrah - bude zabíjet ubohého a nemajetného, a v noci je jako zloděj.
15A oko cizoložníka bedlivě vyčkává soumraku s myšlenkou: Nemůže mě zpozorovat oko; a při kládá si zastření tváře.
16Ve tmě podkopává domy, za dne se uzavírají; světla neznají;
17ano, jitro je jim stejné jako hluboká temnota, neboť má znalost postrachů hluboké temnoty.
18On bude lehký na hladině vody, zlořečeno bude jejich dílu půdy v zemi; nebude se otáčet na cestu k vinicím.
19Sucho i horko odklízejí sněžné vody, šeól ty, kdo zhřešili;
20děloha na něho zapomíná, červ si na něm pochutnává, není již připomínán, a bezpráví se láme jako strom;
21olupuje neplodnou, jež nerodí, a vdově nečiní dobře.
22Dlouho však svou mocí ponechává silné; povstává, aniž kdo v jeho život věřil;
23dává mu být v bezpečí, takže se může spolehnout, a jeho oči jsou na jejich cestách;
24jsou trochu povyšováni - a není jich, a no, jsou sráženi, sesychají jako všichni a jako vršky klasů se uřezávají.
25Nuže, zda lipak není tak? Kdo mě může usvědčit ze lži a mou řeč za nic pokládat?