1A Jób odpověděl a řekl:
2Slyšte raději mou řeč; a no, toto nechť je za vaše útěchy.
3Sneste mě, a ť mohu já mluvit, a poté, co domluvím, se můžete posmívat.
4Zda já - je mé stěžování k člověku? A kdyby - proč by se můj duch neměl stát netrpělivým?
5Otočte se ke mně a zhrozte se a položte ruku na ústa.
6Vzpomenu-li si jen, tu strnu a mé maso zachvátí chvění.
7Proč zlovolní žijí, stárnou, ba vzmáhají se zdatností,
8jejich símě je zabezpečeno před jejich tváří, s nimi, a no, jejich potomci před jejich očima,
9jejich domy - pokoj, prosty strachu, aniž je nad nimi +Boží hůl,
10jeho býk oplodní, aniž promrhává, jeho kráva vrhá, aniž zmetává,
11jako stádo vypouštějí své malé děti a jejich zplozenci poskakují,
12povstávají při tamburíně a lyře a veselí se za zvuku flétny,
13tráví své dni v blahobytu a do šeólu klesají v okamžiku.
14A BOHU říkají: Odstup od nás, neboť nemáme v oblibě znalost tvých cest;
15čím je Všemocný, že bychom mu měli sloužit, a co za prospěch budeme mít, budeme-li na něho naléhat?
16Hle, ne ní jejich blahobyt v jejich ruce? - Daleko je ode mne myšlení zlovolných!
17Jak často lampa zlovolných hasne a přichází na ně jejich zhouba? Rozdává ve svém hněvu příděly?
18Jsou jako sláma před větrem a jako plevy, je ž odmete vichřice?
19Odkládá +Bůh jeho špatnost pro jeho děti? Nechť odplácí jemu, a by věděl,
20nechť jeho oči vidí jeho zkázu a nechť pije z popuzení Všemocného;
21vždyť jaký bude jeho zájem o jeho dům po něm, když bude počet jeho měsíců přeťat?
22Zda kdo může BOHU udílet výuku vědění? On přece soudí vyvýšené!
23Tento umírá v dokonalosti své neporušenosti, všecek pokojný a klidný,
24plny tuku jsou jeho vnitřnosti a morek jeho kostí je svěží,
25tento zase umírá s duší za hořk l ou, aniž okusil z čeho dobrého;
26spolu budou ležet na prachu a příkrovem na nich budou červi.
27Hle, poznal jsem vaše myšlenky a pletichy - chcete na mně páchat křivdu,
28neboť říkáte: Kde je dům velmože a kde stan obydlí zlovolných?
29Zda jste se neotázali přecházejících cestou a jejich doklady nerozpoznáváte,
30že zlý je v den zhouby ušetřován, v den hněvu jsou odváděni?
31Kdo může do jeho tváře otevřeně promluvit o jeho cestě? Kdo mu může odplatit, co on učinil?
32A le on bude nesen k hrobům a na mohyle se bude bdít;
33hroudy údolí mu zesládnou a za ním potáhnou všichni lidé - a ni před ním jim nebylo počtu.
34Jak mě tedy chcete těšit marností, když ve vašich odpovědích je jen klam?