1A Bildad, Šúchí, odpověděl a řekl:
2Až dokdy budete klást léčku řečem? Měli byste mít rozum, a ť potom můžeme mluvit.
3Proč máme být považováni za dobytek? Znečistili jsme se ve vašich očích?
4Sám sebe ve svém hněvu rozervává - zda se bude země pro tebe vylidňovat a skála ze svého místa ustupovat?
5Světlo zlovolných přece musí hasnout, aniž bude svítit plamen jeho ohně,
6světlo v jeho stanu se zatmí a jeho lampa nad ním bude hasnout;
7kroky jeho síly budou tísněny a s vrhovat ho bude jeho rozhodnutí,
8neboť svýma nohama bude zaháněn v síť a bude se procházet po mříži,
9za patu ho bude chytat past, převládat nad ním bude zkáza.
10V zemi bude skryto jeho osidlo a na pěšině jeho nástraha,
11vůkol ho vyděsí postrachy a zaplaší ho, v patách za ním,
12hladová bude jeho síla a zhouba bude připravena po jeho boku,
13prvorozený smrti bude sžírat kusy jeho kůže, sžírat jeho údy.
14Bude vytrhován ze svého stanu, svého útočiště - to ho bude zavádět ke králi postrachů;
15v jeho stanu se bude pobývat - z těch, kdo ne jsou jeho, na jeho příbytek se bude sypat síra.
16Zespod budou jeho kořeny usychat a shora bude sřezáváno jeho proutí,
17jeho památka vymizí se země, aniž bude mít jméno na tváři pastvišť.
18Budou ho odstrkovat od světla do tmy a zahánět ze světa,
19nebude mít ve svém lidu zplozenstva ani potomstva aniž bude kdo přežívající v jeho stanovištích;
20nad jeho dnem se pozdější zhrozí, jako předešlé zachvátil děs.
21Ano, toto jsou osudy zlosyna a toto je úděl toho, kdo nezná BOHA.