1Hle, to vše uvidělo mé oko, uslyšelo mé ucho, a porozuměl jsem tomu;
2jak é je vaše vědění, tak mám vědomost i já; já ne jsem méně než vy,
3však já budu mluvit k Všemocnému, a no, mám tužbu ohradit se proti BOHU.
4Avšak vy jste zatěrači lži; vy všichni jste nicotní lékaři.
5Kéž byste nadobro mlčeli! To by vám bylo moudrostí!
6Nuže, slyšte mou výtku, a no, sledujte pozorně žaloby mých rtů.
7Zda se chcete pro BOHA vyslovovat křivdou a pro něho se vyslovovat klamem?
8Zda chcete přijímat jeho tvář? Chcete-li pro něho vést při?
9Zda bude dobře, když vás bude prozkoumávat? Chcete-li si z něho tropit blázny, jako byste si tropili blázny ze smrtelníka?
10Bude vás přísně kárat, budete-li potají přijímat osoby.
11Zda vás jeho vznešenost neděsí, aniž na vás padá strach z něho?
12Vaše připomínky jsou průpovědi z popela, vaše hradby se stanou hradbami z bláta;
13mlčte a nechejte mě a budu mluvit já, a ť přes mne bude přecházet cokoli.
14Nač mám nosit své maso v svých zubech? A no, kladu své žití v svou dlaň!
15Jestliže mě chce zabít, nemohu doufat, ale své cesty budu vůči jeho tváři obhajovat.
16I to mi bude k záchraně, neboť bezbožný nepřichází před jeho tvář.
17Pozorně poslouchejte mou řeč a mé prohlášení svýma ušima!
18Hle, prosím, přednesu právní věc; vím, že já jsem v právu.
19Kdo je ten, jenž chce se mnou vést při? Neboť pak musím mlčet a skonat.
20Jen dvoje kéž se mnou nečiníš; tehdy se před tvou tváří nebudu skrývat:
21Vzdal svou dlaň ode mne a tvá hrůza nechť mě neděsí;
22pak zavolej a já budu odpovídat, nebo nechť mluvím a ozvi se mi.
23Kolik mám nepravostí a hříchů? Dej mi znát mé přestoupení a můj hřích!
24Nač skrýváš svou tvář a počítáš mě sobě za nepřítele?
25Zda chceš zastrašovat odvátý list a pronásledovat suchou slámu,
26že proti mně vypisuješ hořkosti a přičítáš mi nepravosti mého mládí
27a mé nohy vsazuješ v kládu a všechny mé stezky hlídáš, podél chodidel mých nohou si ryješ -
28a to se rozpadá jako shnilá věc, jako roucho - roze žral je mol.