Job 13
1 Hle, to vše uvidělo mé oko, uslyšelo mé ucho, a porozuměl jsem tomu;
2 jak é je vaše vědění, tak mám vědomost i já; já ne jsem méně než vy,
3 však já budu mluvit k Všemocnému, a no, mám tužbu ohradit se proti BOHU.
4 Avšak vy jste zatěrači lži; vy všichni jste nicotní lékaři.
5 Kéž byste nadobro mlčeli! To by vám bylo moudrostí!
6 Nuže, slyšte mou výtku, a no, sledujte pozorně žaloby mých rtů.
7 Zda se chcete pro BOHA vyslovovat křivdou a pro něho se vyslovovat klamem?
8 Zda chcete přijímat jeho tvář? Chcete-li pro něho vést při?
9 Zda bude dobře, když vás bude prozkoumávat? Chcete-li si z něho tropit blázny, jako byste si tropili blázny ze smrtelníka?
10 Bude vás přísně kárat, budete-li potají přijímat osoby.
11 Zda vás jeho vznešenost neděsí, aniž na vás padá strach z něho?
12 Vaše připomínky jsou průpovědi z popela, vaše hradby se stanou hradbami z bláta;
13 mlčte a nechejte mě a budu mluvit já, a ť přes mne bude přecházet cokoli.
14 Nač mám nosit své maso v svých zubech? A no, kladu své žití v svou dlaň!
15 Jestliže mě chce zabít, nemohu doufat, ale své cesty budu vůči jeho tváři obhajovat.
16 I to mi bude k záchraně, neboť bezbožný nepřichází před jeho tvář.
17 Pozorně poslouchejte mou řeč a mé prohlášení svýma ušima!
18 Hle, prosím, přednesu právní věc; vím, že já jsem v právu.
19 Kdo je ten, jenž chce se mnou vést při? Neboť pak musím mlčet a skonat.
20 Jen dvoje kéž se mnou nečiníš; tehdy se před tvou tváří nebudu skrývat:
21 Vzdal svou dlaň ode mne a tvá hrůza nechť mě neděsí;
22 pak zavolej a já budu odpovídat, nebo nechť mluvím a ozvi se mi.
23 Kolik mám nepravostí a hříchů? Dej mi znát mé přestoupení a můj hřích!
24 Nač skrýváš svou tvář a počítáš mě sobě za nepřítele?
25 Zda chceš zastrašovat odvátý list a pronásledovat suchou slámu,
26 že proti mně vypisuješ hořkosti a přičítáš mi nepravosti mého mládí
27 a mé nohy vsazuješ v kládu a všechny mé stezky hlídáš, podél chodidel mých nohou si ryješ -
28 a to se rozpadá jako shnilá věc, jako roucho - roze žral je mol.