1A Jób odpověděl a řekl:
2Věru, že lidé jste vy, a moudrost bude muset vymřít s vámi!
3I já mám srdce tak jako vy, ne jsem méně než vy; a kdo by nevěděl věci podobné těmto?
4Jsem někdo, jenž je pro smích svým přátelům, volá k +Bohu, jenž mu odpovídá; spravedlivý, dokonalý je pro smích;
5pochodeň, připravená těm, jejichž noha se potácí, je, podle myšlení bezpečně se cítícího, k pohrdání.
6Stany ničitelů se těší klidu, a bezpečnost mají popuzovači BOHA, jimž +Bůh svou rukou naděluje.
7Avšak otaž se, prosím, zvěře, a ť tě vyučuje, a letounstva nebes, a ť ti podává zprávu,
8nebo promluv k zemi, a ť tě vyučuje, a ť ti vyprávějí ryby moře;
9kdo v tomto všem nepoznává, že toto učinila ruka Hospodina,
10v jehož ruce je duše všeho živého a duch všeho masa člověka?
11Zda ucho nepodrobuje zkoušce slova, jako si patro ochutnává pokrm?
12Je mezi kmety moudrost? Je pochopení v délce dní?
13Moudrost i moc je u něho, radu i pochopení má on!
14Hle, co on boří, nemůže být budováno, zavírá-li nad někým, nemůže být otvíráno,
15hle, působí zadržení mezi vodami, takže se vysušují, a když je vypouští, podvracejí zem.
16Síla a rozumnost je u něho, jeho je svedený i svůdce,
17rádce odvádí bosé a soudce činí blázny,
18uvolňuje kázeň králů a na jejich kyčle uvazuje provaz,
19kněží odvádí bosé a upevněné sráží,
20osvědčeným odnímá řeč a starce obírá o schopnost úsudku,
21na velmože vylévá pohrdání a popouští opasek bohatýrů.
22Z tmy odhaluje hlubiny a na světlo vyvádí stín smrti,
23národům dává rozrůstat se a hubí je, dává národům rozšíření a odklízí je,
24odnímá rozum hlav národností země a nechává je bloudit v pustotě bez cesty;
25tápou ve tmě a bez světla, i nechává je bloudit jako opilého.