Job 12
1 A Jób odpověděl a řekl:
2 Věru, že lidé jste vy, a moudrost bude muset vymřít s vámi!
3 I já mám srdce tak jako vy, ne jsem méně než vy; a kdo by nevěděl věci podobné těmto?
4 Jsem někdo, jenž je pro smích svým přátelům, volá k +Bohu, jenž mu odpovídá; spravedlivý, dokonalý je pro smích;
5 pochodeň, připravená těm, jejichž noha se potácí, je, podle myšlení bezpečně se cítícího, k pohrdání.
6 Stany ničitelů se těší klidu, a bezpečnost mají popuzovači BOHA, jimž +Bůh svou rukou naděluje.
7 Avšak otaž se, prosím, zvěře, a ť tě vyučuje, a letounstva nebes, a ť ti podává zprávu,
8 nebo promluv k zemi, a ť tě vyučuje, a ť ti vyprávějí ryby moře;
9 kdo v tomto všem nepoznává, že toto učinila ruka Hospodina,
10 v jehož ruce je duše všeho živého a duch všeho masa člověka?
11 Zda ucho nepodrobuje zkoušce slova, jako si patro ochutnává pokrm?
12 Je mezi kmety moudrost? Je pochopení v délce dní?
13 Moudrost i moc je u něho, radu i pochopení má on!
14 Hle, co on boří, nemůže být budováno, zavírá-li nad někým, nemůže být otvíráno,
15 hle, působí zadržení mezi vodami, takže se vysušují, a když je vypouští, podvracejí zem.
16 Síla a rozumnost je u něho, jeho je svedený i svůdce,
17 rádce odvádí bosé a soudce činí blázny,
18 uvolňuje kázeň králů a na jejich kyčle uvazuje provaz,
19 kněží odvádí bosé a upevněné sráží,
20 osvědčeným odnímá řeč a starce obírá o schopnost úsudku,
21 na velmože vylévá pohrdání a popouští opasek bohatýrů.
22 Z tmy odhaluje hlubiny a na světlo vyvádí stín smrti,
23 národům dává rozrůstat se a hubí je, dává národům rozšíření a odklízí je,
24 odnímá rozum hlav národností země a nechává je bloudit v pustotě bez cesty;
25 tápou ve tmě a bez světla, i nechává je bloudit jako opilého.