Job 11
1 A Cófar, Naamáthí, odpověděl a řekl:
2 Zda se nemá množství slov zodpovědět? A je-li mluvka v právu?
3 Mají tvé lži umlčet muže? A když se posmíváš, není schopného tě okřiknout,
4 když pravíš: Má nauka je čistá a neposkvrněným jsem se projevil v tvých očích?
5 Avšak kéž +Bůh promluví a otvírá své rty proti tobě
6 a oznamuje ti tajemství moudrosti, neboť rozumnost má své rozmanitosti. A věz, že ti +Bůh něco z tvé nepravosti uvádí v zapomenutí.
7 Zda můžeš +Boha najít zpytováním? Můžeš-li Všemocného až po nejzazší mez vystihnout?
8 Výšky nebes - co si můžeš počít? Je hlubší než šeól - co můžeš poznat?
9 Její míra je delší než země a širší než moře.
10 Chce-li mimo přejít a uvěznit a svolávat, kdo ho pak může odehnat?
11 Vždyť on zná člověka marnosti a vidí špatnost, aniž se musí projevit pozorným;
12 a le dutohlavec bude nabývat rozumu, a ž se mladý divoký osel bude rodit jako člověk.
13 Jestliže ty připravíš své srdce a rozprostřeš k němu své dlaně
14 ( je- li v tvé ruce špatnost, vzdal ji, aniž smíš v svých stanech ponechávat usazeno bezpráví ),
15 ano, tehdy budeš smět pozvednout svou tvář bez poskvrny a staneš se upevněným a nebudeš se bát,
16 neboť ty zapomeneš na strast, budeš na ni vzpomínat jako na vody, jež přešly,
17 a tvůj věk bude vyvstávat nad poledne; a nechť se stmívá, bude to jako jitro.
18 I nabudeš důvěry, neboť bude naděje, i rozhlédneš se a budeš uléhat v bezpečí
19 a roztáhneš se a nebude nahánějícího strach, a mnozí vyhledají tvou přízeň,
20 kdežto oči zlovolných budou nadobro zemdlívat a možnost úniku jim zanikne, i bude jejich nadějí vydechnutí duše.