Job 1
1 V zemi Úc se vyskytl muž, jeho jméno Jób; a onen muž byl bezúhonný a upřímný, i mající v úctě Boha i odvracející se od zla.
2 A narodilo se mu sedm synů a tři dcery
3 a jeho majetku bylo sedm tisíc kusů drobného dobytka a tři tisíce velbloudů a pět set spřežení skotu a pět set oslic a velmi početné nevolnictvo, i byl onen muž bohatší než všichni synové východu.
4 A jeho synové chodívali a v domě každého v jeho den pořádali hostinu, a posílávali a zvávali své tři sestry jíst a pít s nimi;
5 a stávalo se, když dni hostin proběhly, že Jób posílával a posvěcoval je a za jitra časně vstával a vznášel vzestupné oběti podle počtu jich všech, neboť si Jób říkal: Snad moji synové zhřešili a zlořečili Bohu ve svém srdci. Takto činíval Jób po všechny dni.
6 A nastal den, kdy Boží synové přišli postavit se před Hospodina; a přišel mezi ně i Satan;
7 a Hospodin k Satanovi řekl: Odkud přicházíš? A Satan Hospodinu odpověděl a řekl: Od potulování po zemi a od procházení po ní.
8 A Hospodin řekl k Satanu: Zda jsi zaměřil svou pozornost na mého nevolníka Jóba, že není na zemi podobného jemu, muže bezúhonného a upřímného, i majícího v úctě Boha i odvracejícího se od zla?
9 A Satan Hospodinu odpověděl a řekl: Zda bez příčiny má Jób Boha v úctě?
10 Zda jsi ty ze všech stran nezřídil plot vůkol něho a vůkol jeho domu a vůkol všeho, co mu patří? Požehnal jsi dílu jeho rukou a jeho majetek se po zemi rozšířil,
11 avšak, prosím, vztáhni svou ruku a sáhni na vše, co mu patří; nebude-li ti před tvou tváří zlořečit!
12 A Hospodin k Satanovi řekl: Hle, vše, co mu patří, je v tvé ruce, jen na něho nesmíš svou ruku vztahovat. A Satan z blízkosti tváře Hospodinovy odešel.
13 A nastal den, kdy jedli a víno pili jeho synové a jeho dcery v domě svého bratra, prvorozeného,
14 a k Jóbovi přišel posel a řekl: Skot, ti orali, a oslice se jim po stranách pásly,
15 i v padla Ševá a pobrala je, a sluhy ostřím meče pobili, i unikl jsem jen já, já samoten, abych ti podal zprávu.
16 Tento ještě mluvil, když přišel druhý a řekl: Z nebes padl Boží oheň a rozhořel se mezi drobným dobytkem a mezi sluhy a pohltil je, i unikl jsem jen já, já samoten, abych ti podal zprávu.
17 Tento ještě mluvil, když přišel další a řekl: Kasdím utvořili tři tlupy a zaútočili na velbloudy a pobrali je, a sluhy ostřím meče pobili, i unikl jsem jen já, já samoten, abych ti podal zprávu.
18 Tento ještě mluvil, když přišel další a řekl: Když jedli a víno pili tvoji synové a tvé dcery v domě svého bratra, prvorozeného,
19 hle, z druhé strany pustiny přišel veliký vichr a vrazil do čtyř úhlů domu; ten padl na ty mladé, takže umřeli, i unikl jsem jen já, já samoten, abych ti podal zprávu.
20 A Jób vstal a roztrhl svůj plášť a ostříhal svou hlavu a padl k zemi a poklonil se
21 a řekl: Nahý jsem vyšel z lůna své matky a nahý se tam budu vracet; Hospodin dal a Hospodin vzal, budiž jméno Hospodinovo velebeno.
22 Při všem tomto Jób nezhřešil, aniž Bohu přičetl co nenáležitého.