1Kéž by byla má hlava vodou a mé oči zřídlem slz, a by ch za dne i v noci mohl oplakávat zabité mého lidu!
2Kéž bych měl v pustině hostinec pro pocestné, a by ch mohl svůj lid opustit a z jejich blízkosti odejít! Vždyť oni všichni jsou cizoložníci, sebranka nevěrně jednajících,
3a ohýbají svůj jazyk, luk lži, a le pro pravdu se v zemi nezachovali jako hrdinové, neboť postupují od zla k zlu a mne neznají, prohlášeno Hospodinem.
4Mějte se na pozoru, každý před svým bližním, a nechť ne na každém bratru důvěrou spočíváte, neboť kterýkoli bratr může kdykoli obelstít a kterýkoli bližní může chodit jako utrhač;
5oni si každý ze svého bližního tropí blázny, aniž mluví pravdu, naučili svůj jazyk mluvit lež, unavili se pácháním nepravosti.
6Tvé bydlení je vprostřed podvodu, podvodem se zpěčují poznat mě, prohlášeno Hospodinem;
7proto Hospodin zástupů řekl takto: Hle, já, chystám se přetavovat je, a no, budu je podrobovat zkoušce - vždyť jak mám jednat z příčiny dcery mého lidu?
8Jejich jazyk je vražedný šíp, řeč v jejich ústech podvod; s bližním se mluví o pokoji, a le ve svém nitru klade svou zálohu.
9Zda pro tyto věci nemám navštěvovat - prohlášeno Hospodinem -? Nemá-li se má duše mstít na národu, jenž je jako tento? -
10Budu vznášet pláč a lkání nad horami a žalozpěv nad pastvišti pustiny, neboť jsou sežehnuta, takže jsou bez kohokoli přecházejícího, aniž tam uslyší hlas dobytka; od letounstva nebes a ž po zvěř, ti utekli, odešli. -
11A Jerúsalém učiním hromadami, doupětem šakalů, a města Júdova budu činit spouští, takže budou bez obyvatel.
12Kdo je tím moudrým mužem, jenž toto chápe a k němuž mluví ústa Hospodinova, a by to oznamoval? Proč země zhynula, je sežehnuta jako pustina, takže je bez přecházejícího?
13A Hospodin řekl: Pro jejich opuštění mého zákona, jejž jsem předložil jejich tváři, a že neposlouchali na můj hlas, aniž v něm chodili,
14nýbrž chodili za umíněností svého srdce a za Baalím, čemuž je naučili jejich otcové.
15Proto Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, řekl takto: Hle, já, chystám se je, tento lid, nakrmit pelyňkem a budu je napájet vodou-žlučí,
16a budu je rozptylovat mezi národy, jichž nepoznali oni a ni jejich otcové, a vypouštět za nimi meč až do mého skoncování s nimi.
17Takto řekl Hospodin zástupů: Pouvažujte a povolejte naříkačky, a ť přicházejí, a pošlete k moudrým ženám, a ť přicházejí,
18a ť spěchají a vznášejí lkání nad námi, a ť se naše oči rozplývají slzami, a ť naše oční víčka roní vodu,
19neboť z Cijjóna je slyšet hlas lkání: Jak jsme zničeni! Velmi jsme zostuzeni, neboť jsme opustili zem, neboť pobořili naše obydlí!
20Slyšte tedy, ženy, slovo Hospodinovo, a nechť vaše ucho přijímá slovo jeho úst, a učte své dcery lkání a každá žena svou přítelkyni žalozpěvu,
21neboť v naše okna vystoupila, v naše paláce vešla smrt vytínat batole v ulici, jinochy na prostranstvích.
22Mluv: Takto je prohlášeno Hospodinem: A no, mrtvoly lidí budou padat jako hnůj na tváři pole a jako pokos zpoza žence, a sbírajícího nebude.
23Takto řekl Hospodin: Nechť se moudrý nehonosí svou moudrostí a silák nechť se nehonosí svou silou, bohatý nechť se nehonosí svým bohatstvím,
24nýbrž nechť se ten, kdo se honosí, honosí tímto: Pochopením a poznáním mne, že já jsem Hospodin, uskutečňující laskavost, právo a spravedlnost v zemi, neboť v těchto věcech si libuji, prohlášeno Hospodinem.
25Hle, přicházejí dni, prohlášeno Hospodinem, kdy budu zakročovat proti každému obřezanému s předkožkou,
26proti Egyptu a proti Júdovi a proti Edómu a proti synům Ammónovým a proti Móávu a proti všem ostříhaným na spáncích, již bydlí v pustině, neboť všechny tyto národy jsou neobřezány, i všechen dům Isráélův, neobřezány srdcem.