Bible

1 Kéž by byla má hlava vodou a mé oči zřídlem slz, a by ch za dne i v noci mohl oplakávat zabité mého lidu! 2 Kéž bych měl v pustině hostinec pro pocestné, a by ch mohl svůj lid opustit a z jejich blízkosti odejít! Vždyť oni všichni jsou cizoložníci, sebranka nevěrně jednajících, 3 a ohýbají svůj jazyk, luk lži, a le pro pravdu se v zemi nezachovali jako hrdinové, neboť postupují od zla k zlu a mne neznají, prohlášeno Hospodinem. 4 Mějte se na pozoru, každý před svým bližním, a nechť ne na každém bratru důvěrou spočíváte, neboť kterýkoli bratr může kdykoli obelstít a kterýkoli bližní může chodit jako utrhač; 5 oni si každý ze svého bližního tropí blázny, aniž mluví pravdu, naučili svůj jazyk mluvit lež, unavili se pácháním nepravosti. 6 Tvé bydlení je vprostřed podvodu, podvodem se zpěčují poznat mě, prohlášeno Hospodinem; 7 proto Hospodin zástupů řekl takto: Hle, já, chystám se přetavovat je, a no, budu je podrobovat zkoušce - vždyť jak mám jednat z příčiny dcery mého lidu? 8 Jejich jazyk je vražedný šíp, řeč v jejich ústech podvod; s bližním se mluví o pokoji, a le ve svém nitru klade svou zálohu. 9 Zda pro tyto věci nemám navštěvovat - prohlášeno Hospodinem -? Nemá-li se má duše mstít na národu, jenž je jako tento? - 10 Budu vznášet pláč a lkání nad horami a žalozpěv nad pastvišti pustiny, neboť jsou sežehnuta, takže jsou bez kohokoli přecházejícího, aniž tam uslyší hlas dobytka; od letounstva nebes a ž po zvěř, ti utekli, odešli. - 11 A Jerúsalém učiním hromadami, doupětem šakalů, a města Júdova budu činit spouští, takže budou bez obyvatel. 12 Kdo je tím moudrým mužem, jenž toto chápe a k němuž mluví ústa Hospodinova, a by to oznamoval? Proč země zhynula, je sežehnuta jako pustina, takže je bez přecházejícího? 13 A Hospodin řekl: Pro jejich opuštění mého zákona, jejž jsem předložil jejich tváři, a že neposlouchali na můj hlas, aniž v něm chodili, 14 nýbrž chodili za umíněností svého srdce a za Baalím, čemuž je naučili jejich otcové. 15 Proto Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, řekl takto: Hle, já, chystám se je, tento lid, nakrmit pelyňkem a budu je napájet vodou-žlučí, 16 a budu je rozptylovat mezi národy, jichž nepoznali oni a ni jejich otcové, a vypouštět za nimi meč až do mého skoncování s nimi. 17 Takto řekl Hospodin zástupů: Pouvažujte a povolejte naříkačky, a ť přicházejí, a pošlete k moudrým ženám, a ť přicházejí, 18 a ť spěchají a vznášejí lkání nad námi, a ť se naše oči rozplývají slzami, a ť naše oční víčka roní vodu, 19 neboť z Cijjóna je slyšet hlas lkání: Jak jsme zničeni! Velmi jsme zostuzeni, neboť jsme opustili zem, neboť pobořili naše obydlí! 20 Slyšte tedy, ženy, slovo Hospodinovo, a nechť vaše ucho přijímá slovo jeho úst, a učte své dcery lkání a každá žena svou přítelkyni žalozpěvu, 21 neboť v naše okna vystoupila, v naše paláce vešla smrt vytínat batole v ulici, jinochy na prostranstvích. 22 Mluv: Takto je prohlášeno Hospodinem: A no, mrtvoly lidí budou padat jako hnůj na tváři pole a jako pokos zpoza žence, a sbírajícího nebude. 23 Takto řekl Hospodin: Nechť se moudrý nehonosí svou moudrostí a silák nechť se nehonosí svou silou, bohatý nechť se nehonosí svým bohatstvím, 24 nýbrž nechť se ten, kdo se honosí, honosí tímto: Pochopením a poznáním mne, že já jsem Hospodin, uskutečňující laskavost, právo a spravedlnost v zemi, neboť v těchto věcech si libuji, prohlášeno Hospodinem. 25 Hle, přicházejí dni, prohlášeno Hospodinem, kdy budu zakročovat proti každému obřezanému s předkožkou, 26 proti Egyptu a proti Júdovi a proti Edómu a proti synům Ammónovým a proti Móávu a proti všem ostříhaným na spáncích, již bydlí v pustině, neboť všechny tyto národy jsou neobřezány, i všechen dům Isráélův, neobřezány srdcem.