Bible

1 Slyšte slovo Hospodinovo, jež Hospodin vyslovuje proti vám, dome Isráélův; 2 takto řekl Hospodin: Nesmíte se učit cestě národů ani se strachovat před znameními nebes, třebaže se národy před nimi strachují. 3 Vždyť ustanovení národností, to je nicotnost; ano, vytne se to, strom z lesa - práce rukou drvoštěpa, sekerou; 4 ozdobuje se to stříbrem a zlatem, upevňují je hřebíky a kladivy, a ť to nekolísá. 5 Ona jsou jako vysoustruhovaná palma a nemluví, nutně se musejí nosit, neboť neumějí vykročit. Nemusíte před nimi pociťovat bázeň, neboť nemohou páchat zlo ani při nich není konání dobra, 6 protože není podobného tobě, Hospodine, ty jsi veliký a veliké je tvé jméno v moci! 7 Kdo by se nebál tebe, Králi národů, vždyť tobě to přísluší, ano, protože mezi všemi mudrci národů a ve všech jejich královstvích není podobného tobě, 8 nýbrž jsou do jednoho hloupí a blázniví. Poučení o těch nicotnostech: Je to dřevo, 9 přiváží se roztepané stříbro z Taršíše a zlato z Úfázu, dílo kovodělníka a rukou zlatníka, jejich oblečení - modrý purpur a červený purpur, ony všechny jsou dílo zručných. 10 A le pravý Bůh je Hospodin, on, Bůh živý a věčný Král; před jeho rozhněváním se země třese a jeho rozhorlení nemohou národy vydržet. 11 Takto jim musíte říci: Bohové, kteří nezhotovili nebe a zem, budou muset ze země a zpod tohoto nebe zahynout. 12 Zhotovivší zem ve své moci, zřídivší svět ve své moudrosti, on ve své obezřelosti roztáhl nebesa; 13 na hlas, jejž vy dá, - spousta vod v nebesích, i způsobí vystupování výparů od okraje země, k dešti při činí blesky a ze svých skladišť vyvede vítr. 14 Každý člověk je hloupý, dalek poznání, každý zlatník bude svými sochami zostuzen, neboť jeho slitiny jsou klam a ne ní v nich ducha; 15 ony jsou nicotnost, dílo výsměchu; v čas jejich navštívení budou muset zhynout. 16 Podíl Jákóbův ne ní jako ony, neboť on je Ztvárnitel všeho a Isráél je kmenem jeho dědictví, jeho jméno je Hospodin zástupů. 17 Posbírej ze země své věci, ty, jež sedíš v obležení, 18 neboť Hospodin řekl takto: Hle, já, tentokrát se chystám z praku vystřelit obyvatele té to země a uvedu na ně tíseň, aby je mohli najít. 19 Běda mi pro mou ránu, mé zbití je bolestné; a le já jsem si řekl: Ano, toto je utrpení, a le musím je snášet, 20 můj stan je zničen a všechny mé provazy jsou zpřetrhány, mé děti mi odešly a není jich, není již roztahujícího můj stan a ni vyzdvihujícího mé koberce, 21 neboť pastýři zhloupli a nevyhledávají Hospodina; proto si nepočínají rozvážně a všechna jejich stáda jsou rozehnána. 22 Hlas zvěsti! Hle, přichází, a veliký hřmot ze země severu, k učinění měst Júdových spouští, doupětem šakalů. 23 Vím, Hospodine, že člověku ne patří jeho cesta, nikomu chodícímu ne lze i řídit svůj krok; 24 napravuj mě, Hospodine, ale podle práva, ne ve svém hněvu, abys mě nepokořoval. 25 Vylij své popuzení na národy, jež tě neznají, a na čeledi, jež nevzývají tvé jméno, neboť sežraly Jákóba, a no, sežraly ho, a no, zahubily ho a jeho příbytek zpustošily.