1Slovo, jež se k Jeremjovi do stalo z blízkosti Hospodinovy, výrok:
2Postav se v bránu domu Hospodinova, a ť tam pro voláš toto slovo a budeš říkat: Slyšte slovo Hospodinovo, všechen Júdo, kteří v tyto brány vstupujete klanět se Hospodinu:
3Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, řekl takto: Polepšete své cesty a své skutky, a ť vás mohu nechat sídlit v tomto místě;
4nechť neupínáte svou důvěru k slovům, jež jsou klam, výroku: Chrámem Hospodinovým, chrámem Hospodinovým, chrámem Hospodinovým jsou ony!
5Nýbrž, chcete-li veskrze polepšit své cesty a své skutky, chcete-li řádně vykonávat soud mezi kýmkoli a mezi jeho bližním,
6cizince, sirotka a vdovu nebudete utiskovat ani nevinnou krev v tomto místě prolévat ani za jinými bohy sobě ke škodě chodit,
7pak vás v tomto místě budu nechávat sídlit, v zemi, již jsem vašim otcům dal, totiž od věku až do věku.
8Hle, vy svou důvěrou spočíváte na slovech, jež jsou klam, k žádnému prospěchu.
9Krást, vraždit, cizoložit a křivě přísahat, a zakuřovat Baalovi a chodit za jinými bohy, jichž neznáte,
10i vcházíte a před mou tvář se postavujete v tomto domě, nad nímž se děje do volávání mého jména, a říkáte: Jsme vyproštěni - za účelem páchání všech těchto ošklivostí!
11Zda se tento dům, nad nímž se děje do volávání mého jména, stal ve vašich očích doupětem lupičů? I já, hle, vidím, prohlášeno Hospodinem.
12Ano, jen si za jděte k mému místu, jež bylo v Šíle, kde jsem nejprve dal usídlit své jméno, a vizte, co jsem s ním učinil pro zlo svého lidu, Isráéle!
13Nuže tedy, pro vaše činění všech těchto vašich činů, prohlášeno Hospodinem (a promlouval jsem k vám časným promlouváním, aniž jste slyšeli, a volal jsem vás, aniž jste odpovídali ),
14a no, učiním s domem, nad nímž se děje do volávání mého jména, v nějž vy důvěřujete, a s místem, jež jsem dal vám a vašim otcům, jak jsem učinil se Šílem,
15a chci vás odhodit zpřed své tváře, jako jsem odhodil všechny vaše bratry, všechno símě Efrájimovo.
16A ty nechť se za tento lid nemodlíš, a no, nechť za ně nevznášíš křik a ni modlitbu, a ni nechť se u mne nepřimlouváš, neboť tě nebudu slyšet.
17Zda nevidíš, co oni ve městech Júdových a v ulicích Jerúsaléma provádějí?
18Děti sbírají dříví a otcové zapalují oheň a ženy hnětou těsto ku přípravě koláčů pro královnu nebes a nalévání úliteb jiným bohům za účelem dráždění mne.
19Zda oni dráždí mne - prohlášeno Hospodinem -? Zda ne sami sebe k ostudě svých tváří?
20Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Hle, k tomuto místu se bude vylévat můj hněv a mé popuzení, na lidi a na dobytek a na stromoví pole a na plody půdy, i rozhoří se a nebude hasnout.
21Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, řekl takto: Přidejte své vzestupné oběti k svým ostatním obětem a jezte maso!
22Vždyť jsem s vašimi otci v den vyvedení jich ze země Egypta nepromluvil, aniž jsem jim rozkázal stran věci vzestupných a jiných obětí,
23nýbrž jsem jim rozkázal tuto věc, výrokem: Poslouchejte na můj hlas a stanu se vám Bohem a vy mi budete lidem, a ť chodíte každou cestou, již vám budu přikazovat, aby vám bylo dobře.
24A le neuposlechli, aniž nachýlili své ucho, nýbrž se jali chodit podle záměrů, podle umíněnosti, svého zlého srdce, a ukázali záda a ne tvář.
25Stran celé doby ode dne, kdy vaši otcové vyšli ze země Egypta, až po tento den, to jsem se k vám naposílal všech svých nevolníků, proroků, den ně, časným posíláním,
26a le neobrátili ke mně sluch, aniž nachýlili své ucho, nýbrž zatvrdili svou šíji; zachovali se hůře než jejich otcové.
27I budeš k nim vyslovovat všechna tato slova, aniž k tobě budou obracet sluch, a no, zavoláš na ně, aniž ti budou odpovídat;
28i budeš k nim říkat: Toto je ten národ těch, kteří neposlouchají na hlas Hospodina, svého Boha, aniž přijímají kázeň; pravda se ztratila, a no, je vyťata z jejich úst.
29Ostříhej a za hoď svůj vlas a na holých pahrbcích vznes žalozpěv, neboť Hospodin zamítl a zavrhl pokolení výbuchu svého hněvu.
30Vždyť synové Júdovi se dopouštějí zla v mých očích, prohlášeno Hospodinem, v domě, nad nímž se děje do volávání mého jména, nakladli svých hnusností k jeho znečištění
31a vybudovali výšiny Tófeth, jež je v průrvě syna Hinnómova, k spalování svých synů a svých dcer ohněm, což jsem nerozkázal, aniž na mé srdce vystoupilo.
32Proto, hle, přicházejí dni, prohlášeno Hospodinem, kdy se již nebude říkat Tófeth, a průrva syna Hinnómova, nýbrž průrva zabíjení, neboť v Tófeth budou pro nedostatek místa pohřbívat;
33a mrtvoly tohoto lidu budou potravou ptactvu nebes a zvěři země, a nebude odhánějícího.
34A z měst Júdových a z ulic Jerúsaléma chci dát přestat hlas u jásotu a hlas u radosti, hlas u ženicha a hlas u nevěsty, neboť země bude rumištěm.