Bible

1 Slovo, jež se k Jeremjovi do stalo z blízkosti Hospodinovy, výrok: 2 Postav se v bránu domu Hospodinova, a ť tam pro voláš toto slovo a budeš říkat: Slyšte slovo Hospodinovo, všechen Júdo, kteří v tyto brány vstupujete klanět se Hospodinu: 3 Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, řekl takto: Polepšete své cesty a své skutky, a ť vás mohu nechat sídlit v tomto místě; 4 nechť neupínáte svou důvěru k slovům, jež jsou klam, výroku: Chrámem Hospodinovým, chrámem Hospodinovým, chrámem Hospodinovým jsou ony! 5 Nýbrž, chcete-li veskrze polepšit své cesty a své skutky, chcete-li řádně vykonávat soud mezi kýmkoli a mezi jeho bližním, 6 cizince, sirotka a vdovu nebudete utiskovat ani nevinnou krev v tomto místě prolévat ani za jinými bohy sobě ke škodě chodit, 7 pak vás v tomto místě budu nechávat sídlit, v zemi, již jsem vašim otcům dal, totiž od věku až do věku. 8 Hle, vy svou důvěrou spočíváte na slovech, jež jsou klam, k žádnému prospěchu. 9 Krást, vraždit, cizoložit a křivě přísahat, a zakuřovat Baalovi a chodit za jinými bohy, jichž neznáte, 10 i vcházíte a před mou tvář se postavujete v tomto domě, nad nímž se děje do volávání mého jména, a říkáte: Jsme vyproštěni - za účelem páchání všech těchto ošklivostí! 11 Zda se tento dům, nad nímž se děje do volávání mého jména, stal ve vašich očích doupětem lupičů? I já, hle, vidím, prohlášeno Hospodinem. 12 Ano, jen si za jděte k mému místu, jež bylo v Šíle, kde jsem nejprve dal usídlit své jméno, a vizte, co jsem s ním učinil pro zlo svého lidu, Isráéle! 13 Nuže tedy, pro vaše činění všech těchto vašich činů, prohlášeno Hospodinem (a promlouval jsem k vám časným promlouváním, aniž jste slyšeli, a volal jsem vás, aniž jste odpovídali ), 14 a no, učiním s domem, nad nímž se děje do volávání mého jména, v nějž vy důvěřujete, a s místem, jež jsem dal vám a vašim otcům, jak jsem učinil se Šílem, 15 a chci vás odhodit zpřed své tváře, jako jsem odhodil všechny vaše bratry, všechno símě Efrájimovo. 16 A ty nechť se za tento lid nemodlíš, a no, nechť za ně nevznášíš křik a ni modlitbu, a ni nechť se u mne nepřimlouváš, neboť tě nebudu slyšet. 17 Zda nevidíš, co oni ve městech Júdových a v ulicích Jerúsaléma provádějí? 18 Děti sbírají dříví a otcové zapalují oheň a ženy hnětou těsto ku přípravě koláčů pro královnu nebes a nalévání úliteb jiným bohům za účelem dráždění mne. 19 Zda oni dráždí mne - prohlášeno Hospodinem -? Zda ne sami sebe k ostudě svých tváří? 20 Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Hle, k tomuto místu se bude vylévat můj hněv a mé popuzení, na lidi a na dobytek a na stromoví pole a na plody půdy, i rozhoří se a nebude hasnout. 21 Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, řekl takto: Přidejte své vzestupné oběti k svým ostatním obětem a jezte maso! 22 Vždyť jsem s vašimi otci v den vyvedení jich ze země Egypta nepromluvil, aniž jsem jim rozkázal stran věci vzestupných a jiných obětí, 23 nýbrž jsem jim rozkázal tuto věc, výrokem: Poslouchejte na můj hlas a stanu se vám Bohem a vy mi budete lidem, a ť chodíte každou cestou, již vám budu přikazovat, aby vám bylo dobře. 24 A le neuposlechli, aniž nachýlili své ucho, nýbrž se jali chodit podle záměrů, podle umíněnosti, svého zlého srdce, a ukázali záda a ne tvář. 25 Stran celé doby ode dne, kdy vaši otcové vyšli ze země Egypta, až po tento den, to jsem se k vám naposílal všech svých nevolníků, proroků, den ně, časným posíláním, 26 a le neobrátili ke mně sluch, aniž nachýlili své ucho, nýbrž zatvrdili svou šíji; zachovali se hůře než jejich otcové. 27 I budeš k nim vyslovovat všechna tato slova, aniž k tobě budou obracet sluch, a no, zavoláš na ně, aniž ti budou odpovídat; 28 i budeš k nim říkat: Toto je ten národ těch, kteří neposlouchají na hlas Hospodina, svého Boha, aniž přijímají kázeň; pravda se ztratila, a no, je vyťata z jejich úst. 29 Ostříhej a za hoď svůj vlas a na holých pahrbcích vznes žalozpěv, neboť Hospodin zamítl a zavrhl pokolení výbuchu svého hněvu. 30 Vždyť synové Júdovi se dopouštějí zla v mých očích, prohlášeno Hospodinem, v domě, nad nímž se děje do volávání mého jména, nakladli svých hnusností k jeho znečištění 31 a vybudovali výšiny Tófeth, jež je v průrvě syna Hinnómova, k spalování svých synů a svých dcer ohněm, což jsem nerozkázal, aniž na mé srdce vystoupilo. 32 Proto, hle, přicházejí dni, prohlášeno Hospodinem, kdy se již nebude říkat Tófeth, a průrva syna Hinnómova, nýbrž průrva zabíjení, neboť v Tófeth budou pro nedostatek místa pohřbívat; 33 a mrtvoly tohoto lidu budou potravou ptactvu nebes a zvěři země, a nebude odhánějícího. 34 A z měst Júdových a z ulic Jerúsaléma chci dát přestat hlas u jásotu a hlas u radosti, hlas u ženicha a hlas u nevěsty, neboť země bude rumištěm.