Jeremiah 6— PMPZ

¹Vyhledejte útočiště, děti Benjámínovy, zprostřed Jerúsaléma, a v Tekói zatrubte na troubu a nad Béth-hakkeremem pozvedněte korouhev, neboť od severu se snáší pohroma, a no, veliká zkáza,

²zahubím půvabnou a zhýčkanou, dceru Cijjóna.

³Budou k ní přicházet pastýři a jejich stáda, vůkol proti ní postaví své stany; budou spásat každý svou stranu;

⁴posvěťte proti ní válku, povstaňte, a ť můžeme o polednách vystoupit! Běda nám, že se den obrátil, že se protahují stíny večera -

⁵povstaňte, a ť můžeme vystoupit v noci a zpustošit její paláce!

⁶Vždyť Hospodin zástupů řekl takto: Povytínejte její stromoví a navršte proti Jerúsalému násep; to je město, jež bude vydáno k navštívení; ono všechno - jen útisk je uvnitř něho;

⁷jako vypouští studna své vody, tak vypouští své zlo, je v něm slyšet o násilí a plenění; před mou tváří je ustavičně bída a rány.

⁸Dej se poučit, Jerúsaléme, aby se od tebe má duše nemusela odloučit, abych tě nemusel učinit spouští, zemí neobývanou.

⁹Takto řekl Hospodin zástupů: Jako vinnou révu budou důkladně paběrkovat zbytek Isráéle; přilož opět jako vinař svou ruku na větévky!

¹⁰Ke komu mám mluvit a svědčit, a by slyšeli? Hle, jejich ucho je neobřezané, takže nemohou naslouchat; hle, slovo Hospodinovo je jim k potupě, nelibují si v něm.

¹¹I jsem pln popuzení Hospodinova, stalo se mi obtížným snášet je - vylít na batole v ulici a na sejití jinochů spolu! Ano, i muž s ženou musejí být polapeni, stařec s tím, jenž naplnil dni,

¹²a jejich domy přejdou k jiným, pole a ženy spolu, neboť budu na obyvatele té to země napřahovat svou ruku - prohlášeno Hospodinem.

¹³Vždyť od nejmenšího z nich a ž po největšího z nich, každý je zplna oddán nespravedlivému zisku, a od proroka a ž po kněze, každý se dopouští klamu,

¹⁴a úraz mého lidu se jali hojit lehkovážně s výrokem: Je dobře, je dobře; a le není dobře.

¹⁵Pocítili ostudu, že se dopouštějí ošklivosti? Ani trochu ostudy necítí, ani zahanbení neznají; proto budou padat mezi padajícími, v čas, kdy je navštívím, budou klopýtat, řekl Hospodin.

¹⁶Takto řekl Hospodin: Postavte se na cesty a vizte, a vyptejte se na dávné pěšiny, kde je toto: Cesta, jež je dobrá, a ť po ní jdete, a najděte klid pro své duše! A le řekli: Nepůjdeme.

¹⁷Ustanovil jsem tedy nad vámi dozorce: Naslouchejte zvuku trouby! A le řekli: Nebudeme naslouchat.

¹⁸Proto slyšte, národy, a věz, shromáždění, co je mezi nimi;

¹⁹slyš, země: Hle, já se chystám přivést na tento lid pohromu, ovoce jejich myšlenek, neboť neupínají sluch na má slova, a můj zákon - b a, postavili se proti němu zamítavě.

²⁰K čemu je mi toto - z Ševy přichází kadidlo a z daleké země libovonná třtina, vaše vzestupné oběti ne jsou k blahovolnému přijetí, aniž jsou mi vaše ostatní oběti příjemné;

²¹proto řekl Hospodin takto: Hle, já, - chystám se klást před tento lid překážky, a by o ně klopýtali, otcové a synové spolu, soused i jeho přítel budou muset zahynout.

²²Takto řekl Hospodin: Hle, ze země severu přichází lid, od nejzazších končin země se pozvedá veliký národ;

²³chápou se luku a oštěpu, je on krutý, aniž se slitovávají; jejich hlas řve jako moře, i jedou na koních, seřazen i jako muž stvo do boje proti tobě, dcero Cijjónu!

²⁴Uslyšeli jsme zvěst o tom, naše ruce ochably, zachvátila nás úzkost, svíjení jako rodičku;

²⁵nechť nevycházíte do pole, aniž chodíte po cestě, neboť - meč nepřítele, strach ze všech stran!

²⁶Dcero mého lidu, opásej se pytlovinou a válej se v popele, zaveď si smutek jako pro jedináčka, nářek veliké hořkosti, neboť na nás náhle přichází ničitel!

²⁷Učinil jsem tě ve svém lidu zkoumatelem, pevností, a by s poznával a zkoumal jejich cestu;

²⁸oni všichni jsou nej odvrácen ějš í z odporujících, chodí jako utrhač i, mosaz a železo, jsou zkázonosní, oni všichni.

²⁹Měch shořel, olovo z ohně vymizelo, nadarmo se tavením tavil o, neboť zlí nebyli odstraněni;

³⁰dají jim název zamítnutého stříbra, neboť se Hospodin proti nim zamítavě postavil.