1Slovo, jež se z blízkosti Hospodinovy, když Nevúchadreccar, král Bávelu, a všechna jeho vojenská moc a všechna království země pod vládou jeho ruky a všechny národnosti bojovali proti Jerúsalému a proti všem jeho městům, do stalo k Jeremjovi, výrok:
2Takto řekl Hospodin, Bůh Isráélův: Jdi a řekni k Cidkijjáhúovi, králi Júdovu, a no, řekni k němu: Takto řekl Hospodin: Hle, já, chystám se vy dat toto město v ruku krále Bávelu, a ť je vypaluje ohněm,
3a ty nebudeš moci ujít před jeho rukou, nýbrž jistotně budeš muset být polapen a vy dán v jeho ruku, takže tvé oči budou vidět oči krále Bávelu a jeho ústa budou mluvit s tvými ústy, a v Bável budeš vcházet.
4Ale poslyš slovo Hospodinovo, Cidkijjáhú, králi Júdův: Takto o tobě řekl Hospodin: Nebudeš umírat mečem,
5budeš umírat v pokoji, a páleními pro tvé otce, dřívější krále, kteří byli před tebou, tak budou pálit tobě a budou pro tebe plakat: Ach, pane! Ano, já jsem vyslovil slovo, prohlášeno Hospodinem.
6A Jeremjá, prorok, vyslovil v Jerúsalémě všechna tato slova k Cidkijjáhúovi, králi Júdovu;
7a vojenská moc krále Bávelu, ti bojovali proti Jerúsalému a proti všem městům Júdovým, jež pozůstávala, proti Láchíši a proti Azéce, neboť ona zbyla z měst Júdových, měst opevněných.
8Slovo, jež se k Jeremjovi do stalo z blízkosti Hospodinovy po uzavření smlouvy králem Cidkijjáhúem se vším lidem, jenž byl v Jerúsalémě, o provolání jim svobody,
9aby každý propustil svého nevolníka a každý svou služku, Hebreje a Hebrejku, svobodné, aby ne bylo uvalování nevolnictví na ně, nikým na Júdovce, svého bratra.
10To když uslyšeli všichni hodnostáři a všechen lid, kteří vstoupili v tu smlouvu, aby každý propustil svého nevolníka a každý svou služku, svobodné, aby již ne bylo uvalování nevolnictví na ně, uposlechli a propustili je,
11a le potom obrátili a nevolníky a služky, jež propustili svobodné, přiměli k návratu a podrobili si je za nevolníky a za služky.
12I do stalo se slovo Hospodinovo k Jeremjovi z blízkosti Hospodinovy, výrok:
13Takto řekl Hospodin, Bůh Isráélův: Já jsem s vašimi otci v den, kdy jsem je měl vyvedeny ze země Egypta, z domu nevolníků, uzavřel smlouvu výrokem:
14Po uplynutí sedmi let budete propouštět každý svého bratra, Hebreje, jenž ti bude prodáván; když ti odslouží šest let, propustíš ho svobodného ze své blízkosti. A le vaši otcové ke mně neobrátili sluch, aniž nachýlili své ucho.
15A vy jste tohoto dne obrátili a učinili, co bylo v mých očích správné, totiž provolání svobody, každého vůči svému bližnímu, a před mou tváří jste uzavřeli smlouvu v domě, nad nímž se děje do volávání mého jména;
16a le zase jste obrátili a znesvětili jste mé jméno, když jste každý svého nevolníka a každý svou služku, jež jste podle jejich tužby propustili svobodné, přiměli k návratu a podrobili jste si je, aby vám byli nevolníky a služkami.
17Proto řekl Hospodin takto: Vy jste ke mně neobrátili sluch stran provolání svobody, každý svému bratru a každý svému bližnímu; hle, já, provolávám vůči vám svobodu, prohlášeno Hospodinem, meči, moru a hladu, a chci vás vy dat k hrůze všem královstvím země;
18a chci vy dat ty muže, kteří přestoupili mou smlouvu, neboť neuskutečnili slova smlouvy, již uzavřeli před mou tváří teletem, jež rozťali na dvé a prošli mezi jeho polovicemi,
19hodnostáře Júdovy a hodnostáře Jerúsaléma a komorníky a kněží a všechen lid země, kteří prošli mezi polovicemi telete,
20a no, chci je vy dat v ruku jejich nepřátel a v ruku hledajících jejich žití a jejich mrtvoly budou potravou ptactvu nebes a zvěři země.
21I Cidkijjáhúa, krále Júdova, a jeho knížata chci vy dat v ruku jejich nepřátel a v ruku hledajících jejich žití a v ruku vojenské moci krále Bávelu, těch, kteří zpřed vás odtáhli;
22hle, já, chystám se rozkázat, prohlášeno Hospodinem, a chci je přivést zpět k tomuto městu, a ť se proti němu dají do boje a dobudou ho a vypálí je ohněm; i města Júdova chci učinit spouští, neboť nebude obyvatel.