Bible

1 V onen čas, prohlášeno Hospodinem, budu Bohem všem čeledím Isráélovým a ony mi budou lidem. 2 Takto řekl Hospodin: V pustině našel milost lid, ti přeživší od meče, - jdi k jeho uvedení v odpočinutí, Isráéli, 3 z daleka se mi ukázal Hospodin: A no, miluji tě věčným milováním, proto jsem tě přitáhl laskavostí. 4 Ještě tě budu budovat, takže budeš vybudována, panno Isráélova, ještě se budeš ozdobovat svými tamburínami a vyjdeš v tanečním reji veselících se, 5 ještě budeš v horách Šómrónu vysazovat vinice, vysazovači vysadí a začnou užívat. 6 Vždyť bude den, kdy strážcové v pohoří Efrájimově budou volávat: Vstávejte, a ť můžeme vystupovat na Cijjón k Hospodinu, našemu Bohu! 7 Ano, takto řekl Hospodin: S radostí plesejte pro Jákóba, a no, pokřikujte v hlavě národů, zvěstujte, velebte a říkejte: Vysvoboď, Hospodine, svůj lid, zbytek Isráéle! 8 Hle, já, chystám se přivést je ze země severu a budu je shromažďovat od nejzazších končin země, mezi nimi slepého a chromého, těhotnou a rodící pospolu; budou se sem vracet - veliké sejití. 9 Budou přicházet s pláčem, a no, povedu je s úpěnlivými prosbami, budu je vodit k potokům vod přímou cestou, nebudou na ní klopýtat, neboť jsem se stal Isráélovi otcem a Efrájim, on je můj prvorozený. 10 Slyšte slovo Hospodinovo, národy, a oznamujte na ostrovech z dáli a říkejte: Ten, jenž Isráéle rozehnal, jej shromažďuje a opatruje jej jako pastýř své stádo, 11 neboť Hospodin Jákóba osvobodil, a no, vykoupil jej z ruky silnějšího než on, 12 i přijdou a rozplesají se na výsosti Cijjónu, a nahrnou se k blahu od Hospodina, na obilí a na mošt a na olej a na mláďata drobného dobytka a skotu, i stane se jejich duše jako by zavlaženou zahradou a nebudou již nadále strádat. 13 Tehdy se bude panna radovat v tanečním reji, i jinoši a starci pospolu, neboť jejich smutek budu obracet v jásot a budu je utěšovat a rozradostňovat je stran jejich žalu; 14 a duši kněží budu zahrnovat tučností, a můj lid, ti budou syceni mou dobrotou, prohlášeno Hospodinem. 15 Takto řekl Hospodin: V Rámě je slyšet hlas, lkání, pláč veliké hořkosti, Ráchél plačící nad svými dětmi, jež odmítá dát se nad svými dětmi utěšit, že jich není. 16 Takto řekl Hospodin: Zdrž svůj hlas od pláče a své oči od slz, neboť odměna za tvou práci je, prohlášeno Hospodinem, oni se ze země nepřítele vrátí, 17 a no, pro tvou budoucnost je naděje, prohlášeno Hospodinem, že se tvé děti vrátí na své území. 18 Zřetelně jsem uslyšel Efrájima stěžujícího si na sebe sama: Podrobil jsi mě kázni, i dal jsem se kázni podrobit jako tele nenaučené; obrať mě, a ť mohu být obrácen, neboť ty jsi Hospodin, můj Bůh; 19 ano, po svém od vrácení jsem pocítil lítost a po svém uvědomění jsem se jal pleskat po stehně, byl jsem zostuzen, b a věru, zastyděl jsem se, že nesu potupu svého mládí. 20 Zda je mi Efrájim drahým synem? Dítkem-li k rozkoši? Ale kdykoli za svého promlouvání proti němu si jej stále musím znova připomínat; proto mé útroby pro něho zvučí; slitováním, slitováním ho musím obdařit, prohlášeno Hospodinem. 21 Navztyčuj si ukazatelů cesty, navsazuj si milníků, upři své srdce k silnici, cestě, jíž jsi při šla; vrať se, panno Isráélova, vrať se k těmto svým městům! 22 Až dokdy chceš sem-tam uhýbat, odpadlá dcero? Neboť Hospodin stvoří na zemi novou věc: Ženské pohlaví bude obcházet muže. 23 Takto řekl Hospodin zástupů, Bůh Isráélův: Ještě budou v zemi Júdově a v jeho městech, až přivedu zpět jejich zajatectvo, říkat toto slovo: Kéž ti žehná Hospodin, příbytku spravedlnosti, horo svatosti! 24 A v tom se zabydlí, Júdá a všechna jeho města pospolu, rolníci a ti, kdo vycházejí se stády; 25 neboť zemdlenou duši zavlažím a každou duši strádající naplním. - 26 Na toto jsem procitl a pohleděl jsem, a můj spánek mi byl příjemný. 27 Hle, přicházejí dni, prohlášeno Hospodinem, kdy budu dům Isráélův a dům Júdův osévat semenem lidí a semenem dobytka, 28 a bude se dít: Jak jsem nad nimi byl horliv ke rvaní a k boření a k vyvracení a k hubení a k působení zla, tak budu nad nimi horliv k budování a k vysazování, prohlášeno Hospodinem. 29 V oněch dnech nebudou již říkat: Otcové jídali kyselé hrozny a trnou zuby synů, 30 nýbrž bude každý za svou nepravost umírat, každý člověk, jenž jídá kyselý hrozen - trnout budou jeho zuby. 31 Hle, přicházejí dni, prohlášeno Hospodinem, kdy s domem Isráélovým a s domem Júdovým budu uzavírat smlouvu novou; 32 ne jako smlouvu, již jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je měl uchopeny za ruku k vyvedení jich ze země Egypta, kteroužto mou smlouvu oni zrušili, a č jsem já pro ně byl Manželem, prohlášeno Hospodinem; 33 nýbrž smlouva, již s domem Isráélovým po oněch dnech budu uzavírat, bude tato - prohlášeno Hospodinem -: Dám svůj zákon v jejich nitro a chci jej napsat na jejich srdce, a stanu se jim Bohem a oni mi budou lidem, 34 aniž budou ještě jeden druhého a navzájem se učit s výrokem: Poznejte Hospodina, neboť oni všichni mě budou znát, totiž od nejmenšího z nich a ž po největšího z nich, prohlášeno Hospodinem, neboť budu odpouštět stran jejich nepravosti, aniž ještě budu vzpomínat na jejich hřích. 35 Takto řekl Hospodin, dávající slunce za světlo ve dne, ustanovení měsíce a hvězd za světlo v noci, bouřící moře, takže jeho vlny hlučí, jeho ž jméno je Hospodin zástupů: 36 Budou-li moci tato ustanovení z přítomnosti mé tváře pominout, prohlášeno Hospodinem, bude i símě Isráélovo moci před mou tváří na všechny dni přestat být národem. 37 Takto řekl Hospodin: Budou-li nebesa odshora moci být změřena a základy země dolů prozkoumány, budu se i já zamítavě stavět proti všemu semeni Isráélovu za vše, co napáchali, prohlášeno Hospodinem. 38 Hle, přicházejí dni, prohlášeno Hospodinem, kdy město Hospodinovo bude vybudováno od věže Chananeélovy až po bránu Nároží, 39 a šňůra míry bude dále vycházet přímo na pahrbek Gárev a stáčet se ke Gói; 40 a všechno údolí mrtvých těl a popela a všechny nivy až po potok Kidrón, až po nároží brány Koní ke vzcházení, bude svaté Hospodinu, nebude se otrhávat, aniž se ještě kdy bude vyvracet.