Bible

1 Je výrok: Jestliže muž odesílá svou ženu a ona z jeho blízkosti odejde a do stane se jinému muži, zda se k ní ještě bude vracet? Zda by nebyla ona země velmi znesvěcována? A ty ses nasmilnila s mnoha milovníky; a vrátit se ke mně? - prohlášeno Hospodinem. 2 Povznes své oči na holé pahrbky a viz, kde jsi nebyla zprzněna! Sedala jsi pro ně na cestách jako Arab v pustině a znesvětila jsi zem svými smilstvy a svým zlem, 3 takže byly zadrženy pršky a pozdní déšť nenastával, a tys měla čelo nevěstky, zpěčovala ses stydět se. 4 Zda od nynějška na mne nevoláš: Můj Otče, ty jsi vůdcem mého mládí! 5 Zda se bude navždy horšit? Bude-li do nekonečna číhat? Hle, mluvíš, a le pášeš ta zla, jak se dá. 6 A v dnech krále Jóšijjáhúa ke mně Hospodin řekl: Vidíš, co činí odpadlice Isráél? Ta chodí na každou vysokou horu a pod každý zelený strom a smilní tam; 7 i řekl jsem po jejím spáchání všech těchto věcí: Smíš se ke mně vrátit, a le nevrátila se. To viděla její nevěrná sestra, Júdá; 8 a když jsem odpadlici Isráéle pro všechny příčiny toho, že zcizoložila, odeslal a dal jí listinu rozluky s ní, viděl jsem, že její nevěrně jednající sestra Júdá se nezalekla, nýbrž i ona dále smilnila, 9 a křiklavostí jejího smilstva se stalo, že znesvětila zem, neboť cizoložila s kamenem a s dřevem, 10 a ani při tomto všem se její nevěrná sestra Júdá ke mně nevrátila celým svým srdcem, nýbrž s klamem - prohlášeno Hospodinem. 11 A Hospodin ke mně řekl: Odpadlice Isráél ospravedlnila svou duši nad nevěrnici Júdu; 12 jdi a provolej tato slova na sever a řekni: Vrať se, odpadlice Isráéli, prohlášeno Hospodinem; nechci svou tvář zachmuřit proti vám, neboť já jsem soucitný, prohlášeno Hospodinem, nebudu se navždy horšit, 13 jen poznej svou nepravost, že ses vzepřela proti Hospodinu, svému Bohu, a své cesty rozvětvila k cizákům pod každý zelený strom a na můj hlas jste neuposlechli. 14 Vraťte se, odvrácené děti, prohlášeno Hospodinem, neboť já pro vás jsem Manželem a chci vás vzít, jednoho z města a dva z čeledi, a přivést vás na Cijjón, 15 a dát vám pastýře podle svého srdce, kteří vás vezmou na pastvu v poznání a prozíravosti. 16 A až se budete v té zemi v oněch dnech množit a stávat plodnými, bude se dít - prohlášeno Hospodinem -: Nebudou již říkat: Skříňka smlouvy Hospodinovy, aniž bude vystupovat na srdce, aniž na ni budou vzpomínat ani myslit, aniž ještě bude zhotovována. 17 V oné době budou Jerúsalému dávat název Trůn Hospodinův, i shrnou se do něho všechny národy ke jménu Hospodinovu, k Jerúsalému, aniž budou ještě chodit za umíněností svého zlého srdce. 18 V oněch dnech půjdou, dům Júdův s domem Isráélovým, a budou spolu přicházet ze země severu k zemi, již jsem dal za dědictví vašim otcům. 19 A já jsem si řekl: Jak tě mám zařadit mezi děti a dát ti žádoucí zem, krásné dědictví zástupů národů? I řekl jsem si: Budeš mi dávat název Můj Otec, aniž se budeš od vracet od následování mne … 20 Ba - jako žena nevěrně jedná stran svého milovníka, tak jste se nevěrně zachovali ke mně, dome Isráélův - prohlášeno Hospodinem. 21 Na holých pahrbcích je slyšet hlas, pláč, úpěnlivé prosby Isráélových dětí, neboť zkřivili své cesty, zapomněli Hospodina, svého Boha. 22 Vraťte se, odvrácené děti, chci zhojit vaše odvrácení … Hle, my - dostavili jsme se k tobě, neboť ty jsi Hospodin, náš Bůh; 23 věru jen klamně od pahrbků, množství hor - věru jen v Hospodinu, našem Bohu, je vysvobození Isráéle. 24 A le ostuda sežrala lopotu našich otců od našeho mládí, jejich drobný dobytek a jejich skot, jejich syny a jejich dcery, 25 ležíme ve své ostudě a pokrývá nás naše hanba, neboť jsme hřešili vůči Hospodinu, našemu Bohu, my i naši otcové od našeho mládí a až po tento den, aniž jsme uposlechli na hlas Hospodina, našeho Boha.