1Je výrok: Jestliže muž odesílá svou ženu a ona z jeho blízkosti odejde a do stane se jinému muži, zda se k ní ještě bude vracet? Zda by nebyla ona země velmi znesvěcována? A ty ses nasmilnila s mnoha milovníky; a vrátit se ke mně? - prohlášeno Hospodinem.
2Povznes své oči na holé pahrbky a viz, kde jsi nebyla zprzněna! Sedala jsi pro ně na cestách jako Arab v pustině a znesvětila jsi zem svými smilstvy a svým zlem,
3takže byly zadrženy pršky a pozdní déšť nenastával, a tys měla čelo nevěstky, zpěčovala ses stydět se.
4Zda od nynějška na mne nevoláš: Můj Otče, ty jsi vůdcem mého mládí!
5Zda se bude navždy horšit? Bude-li do nekonečna číhat? Hle, mluvíš, a le pášeš ta zla, jak se dá.
6A v dnech krále Jóšijjáhúa ke mně Hospodin řekl: Vidíš, co činí odpadlice Isráél? Ta chodí na každou vysokou horu a pod každý zelený strom a smilní tam;
7i řekl jsem po jejím spáchání všech těchto věcí: Smíš se ke mně vrátit, a le nevrátila se. To viděla její nevěrná sestra, Júdá;
8a když jsem odpadlici Isráéle pro všechny příčiny toho, že zcizoložila, odeslal a dal jí listinu rozluky s ní, viděl jsem, že její nevěrně jednající sestra Júdá se nezalekla, nýbrž i ona dále smilnila,
9a křiklavostí jejího smilstva se stalo, že znesvětila zem, neboť cizoložila s kamenem a s dřevem,
10a ani při tomto všem se její nevěrná sestra Júdá ke mně nevrátila celým svým srdcem, nýbrž s klamem - prohlášeno Hospodinem.
11A Hospodin ke mně řekl: Odpadlice Isráél ospravedlnila svou duši nad nevěrnici Júdu;
12jdi a provolej tato slova na sever a řekni: Vrať se, odpadlice Isráéli, prohlášeno Hospodinem; nechci svou tvář zachmuřit proti vám, neboť já jsem soucitný, prohlášeno Hospodinem, nebudu se navždy horšit,
13jen poznej svou nepravost, že ses vzepřela proti Hospodinu, svému Bohu, a své cesty rozvětvila k cizákům pod každý zelený strom a na můj hlas jste neuposlechli.
14Vraťte se, odvrácené děti, prohlášeno Hospodinem, neboť já pro vás jsem Manželem a chci vás vzít, jednoho z města a dva z čeledi, a přivést vás na Cijjón,
15a dát vám pastýře podle svého srdce, kteří vás vezmou na pastvu v poznání a prozíravosti.
16A až se budete v té zemi v oněch dnech množit a stávat plodnými, bude se dít - prohlášeno Hospodinem -: Nebudou již říkat: Skříňka smlouvy Hospodinovy, aniž bude vystupovat na srdce, aniž na ni budou vzpomínat ani myslit, aniž ještě bude zhotovována.
17V oné době budou Jerúsalému dávat název Trůn Hospodinův, i shrnou se do něho všechny národy ke jménu Hospodinovu, k Jerúsalému, aniž budou ještě chodit za umíněností svého zlého srdce.
18V oněch dnech půjdou, dům Júdův s domem Isráélovým, a budou spolu přicházet ze země severu k zemi, již jsem dal za dědictví vašim otcům.
19A já jsem si řekl: Jak tě mám zařadit mezi děti a dát ti žádoucí zem, krásné dědictví zástupů národů? I řekl jsem si: Budeš mi dávat název Můj Otec, aniž se budeš od vracet od následování mne …
20Ba - jako žena nevěrně jedná stran svého milovníka, tak jste se nevěrně zachovali ke mně, dome Isráélův - prohlášeno Hospodinem.
21Na holých pahrbcích je slyšet hlas, pláč, úpěnlivé prosby Isráélových dětí, neboť zkřivili své cesty, zapomněli Hospodina, svého Boha.
22Vraťte se, odvrácené děti, chci zhojit vaše odvrácení … Hle, my - dostavili jsme se k tobě, neboť ty jsi Hospodin, náš Bůh;
23věru jen klamně od pahrbků, množství hor - věru jen v Hospodinu, našem Bohu, je vysvobození Isráéle.
24A le ostuda sežrala lopotu našich otců od našeho mládí, jejich drobný dobytek a jejich skot, jejich syny a jejich dcery,
25ležíme ve své ostudě a pokrývá nás naše hanba, neboť jsme hřešili vůči Hospodinu, našemu Bohu, my i naši otcové od našeho mládí a až po tento den, aniž jsme uposlechli na hlas Hospodina, našeho Boha.