Bible

1 Chceš-li se vrátit, Isráéli, prohlášeno Hospodinem, musíš se vrátit ke mně, a chceš-li své hnusnosti od mé tváře odstranit, pak nesmíš okolkovat; 2 a budeš přísahat: Jako že je živ Hospodin, v pravdě, v právu a v spravedlnosti, a národy si budou v něm žehnat a v něm se budou honosit. 3 Neboť Hospodin mužům Júdovým a Jerúsalému řekl takto: Obdělejte si neobdělané, a ť nerozséváte do trní, 4 dejte se Hospodinu obřezat a odstraňte předkožky svého srdce, muži Júdovi a obyvatelé Jerúsaléma, aby nemuselo jako oheň vyjít mé popuzení a rozhořet se, takže by nebylo hasícího, pro zlo vašich skutků. 5 Rozhlaste v Júdovi a v Jerúsalémě zvěstujte a říkejte, a trubte v zemi na troubu, volejte naplno a říkejte: Shromážděte se a vstupujme do opevněných měst, 6 pozvedněte prapor k Cijjónu, vyhledejte útočiště, nesmíte stát, neboť já se chystám od severu přivést pohromu, a no, velikou zkázu. 7 Lev vystoupil ze svého houští a zhoubce národů nastoupil cestu, vyšel ze svého místa učinit tvou zem zpustlinou, tvá města budou pustnout, protože nebude obyvatele. 8 Pro toto se opásejte pytlovinami, naříkejte a skučte, neboť žár hněvu Hospodinova se od nás ne od vrátil. 9 A v onen den se stane, prohlášeno Hospodinem: Královo srdce bude hynout, i srdce hodnostářů, a kněží se zhrozí a proroci se budou děsit. 10 I řekl jsem: Ach, Pane, Hospodine, věru jsi velmi oklamal tento lid výrokem: Budete mít pokoj - a meč zasahuje až k duši! 11 V oné době se bude tomuto lidu a Jerúsalému říkat: Suchý vítr od holých pahrbků v pustině na cestu dcery mého lidu, ne k převívání ani ku pročišťování, 12 vítr příliš silný na tyto věci mi přichází, nyní i já budu vyslovovat rozsudky proti nim. 13 Hle, vystupuje jako oblaky, jeho vozidla jako vichřice, jeho koně jsou rychlejší než orlové. Běda nám, neboť jsme zničeni! 14 Umyj své srdce od zla, Jerúsaléme, abys mohl být zachráněn! Až dokdy budeš ve svém nitru přechovávat myšlenky své špatnosti? 15 Vždyť od Dána hlas oznamuje a neštěstí zvěstuje z pohoří Efrájimova! 16 Připomeňte národům, hle, zvěstujte proti Jerúsalému: Z daleké země přicházejí oblehači a pozvedají svůj hlas proti městům Júdovým; 17 jako hlídači pole jsou proti němu ze všech stran, neboť se stal neposlušným mne, prohlášeno Hospodinem. 18 Tvá cesta a tvé skutky ti způsobily tyto věci, toto je tvé zlo; ano, je to trpké, ano, zasahuje to až k srdci! 19 Mé útroby, mé útroby! Svíjím se! Stěny mého srdce! Mé srdce mi zvučí, nemohu mlčet, neboť jsi uslyšela, má duše, zvuk trouby, válečný poplach. 20 Ohlašuje se zkáza na zkázu, neboť celá země je zničena, náhle byly zničeny mé stany, znenadání mé koberce; 21 až dokdy budu vídat prapor, slýchat zvuk trouby? 22 Vždyť můj lid je pošetilý, neznají mě, oni jsou potrhlé děti, a no, oni ne jsou chápaví; oni jsou moudří k páchání zla, a le dobře činit neumějí. 23 Pohleděl jsem na zem, a hle, pustota a prázdnota, a na nebesa, a neměla světla; 24 pohleděl jsem na hory, a hle, třásly se a všechny pahrbky zakolísaly; 25 pohleděl jsem, a hle, nebylo člověka a všechno letounstvo nebes, ti utekli, 26 pohleděl jsem, a hle, co bývalo sadem, bylo pustinou, a všechna města toho byla zbořena od Hospodina, od žáru jeho hněvu. 27 Ano, takto řekl Hospodin: Všechna země se bude stávat spouští, a č skoncování nebudu uskutečňovat; 28 nad tímto bude země truchlit a nebesa shora budou temnět, protože jsem promluvil, umínil jsem si, aniž lituji, aniž se od toho budu od vracet. 29 Pro hluk od jezdců a střelců z luk u bude každé město utíkat, vejdou v lesní houští a vylezou v skalní dutiny, každé město bude opuštěno a nebude v něm nikoho bydlícího. - 30 A ty, zničen á, co chceš činit? Když se oblékáš v šarlat, když se ozdobuješ ozdobami ze zlata, když své oči rozšiřuješ černí, nadarmo se činíš půvabnou, záletníci se postaví zamítavě proti tobě, budou hledat tvé žití. 31 Ano, uslyšel jsem hlas jako by té, jež pracuje k porodu, úzkosti jako by prvorodičky, hlas dcery Cijjónu, jež sténá, rozprostírá své dlaně: Ach, běda mi, neboť má duše únavou podléhá zabíječům!