1Chceš-li se vrátit, Isráéli, prohlášeno Hospodinem, musíš se vrátit ke mně, a chceš-li své hnusnosti od mé tváře odstranit, pak nesmíš okolkovat;
2a budeš přísahat: Jako že je živ Hospodin, v pravdě, v právu a v spravedlnosti, a národy si budou v něm žehnat a v něm se budou honosit.
3Neboť Hospodin mužům Júdovým a Jerúsalému řekl takto: Obdělejte si neobdělané, a ť nerozséváte do trní,
4dejte se Hospodinu obřezat a odstraňte předkožky svého srdce, muži Júdovi a obyvatelé Jerúsaléma, aby nemuselo jako oheň vyjít mé popuzení a rozhořet se, takže by nebylo hasícího, pro zlo vašich skutků.
5Rozhlaste v Júdovi a v Jerúsalémě zvěstujte a říkejte, a trubte v zemi na troubu, volejte naplno a říkejte: Shromážděte se a vstupujme do opevněných měst,
6pozvedněte prapor k Cijjónu, vyhledejte útočiště, nesmíte stát, neboť já se chystám od severu přivést pohromu, a no, velikou zkázu.
7Lev vystoupil ze svého houští a zhoubce národů nastoupil cestu, vyšel ze svého místa učinit tvou zem zpustlinou, tvá města budou pustnout, protože nebude obyvatele.
8Pro toto se opásejte pytlovinami, naříkejte a skučte, neboť žár hněvu Hospodinova se od nás ne od vrátil.
9A v onen den se stane, prohlášeno Hospodinem: Královo srdce bude hynout, i srdce hodnostářů, a kněží se zhrozí a proroci se budou děsit.
10I řekl jsem: Ach, Pane, Hospodine, věru jsi velmi oklamal tento lid výrokem: Budete mít pokoj - a meč zasahuje až k duši!
11V oné době se bude tomuto lidu a Jerúsalému říkat: Suchý vítr od holých pahrbků v pustině na cestu dcery mého lidu, ne k převívání ani ku pročišťování,
12vítr příliš silný na tyto věci mi přichází, nyní i já budu vyslovovat rozsudky proti nim.
13Hle, vystupuje jako oblaky, jeho vozidla jako vichřice, jeho koně jsou rychlejší než orlové. Běda nám, neboť jsme zničeni!
14Umyj své srdce od zla, Jerúsaléme, abys mohl být zachráněn! Až dokdy budeš ve svém nitru přechovávat myšlenky své špatnosti?
15Vždyť od Dána hlas oznamuje a neštěstí zvěstuje z pohoří Efrájimova!
16Připomeňte národům, hle, zvěstujte proti Jerúsalému: Z daleké země přicházejí oblehači a pozvedají svůj hlas proti městům Júdovým;
17jako hlídači pole jsou proti němu ze všech stran, neboť se stal neposlušným mne, prohlášeno Hospodinem.
18Tvá cesta a tvé skutky ti způsobily tyto věci, toto je tvé zlo; ano, je to trpké, ano, zasahuje to až k srdci!
19Mé útroby, mé útroby! Svíjím se! Stěny mého srdce! Mé srdce mi zvučí, nemohu mlčet, neboť jsi uslyšela, má duše, zvuk trouby, válečný poplach.
20Ohlašuje se zkáza na zkázu, neboť celá země je zničena, náhle byly zničeny mé stany, znenadání mé koberce;
21až dokdy budu vídat prapor, slýchat zvuk trouby?
22Vždyť můj lid je pošetilý, neznají mě, oni jsou potrhlé děti, a no, oni ne jsou chápaví; oni jsou moudří k páchání zla, a le dobře činit neumějí.
23Pohleděl jsem na zem, a hle, pustota a prázdnota, a na nebesa, a neměla světla;
24pohleděl jsem na hory, a hle, třásly se a všechny pahrbky zakolísaly;
25pohleděl jsem, a hle, nebylo člověka a všechno letounstvo nebes, ti utekli,
26pohleděl jsem, a hle, co bývalo sadem, bylo pustinou, a všechna města toho byla zbořena od Hospodina, od žáru jeho hněvu.
27Ano, takto řekl Hospodin: Všechna země se bude stávat spouští, a č skoncování nebudu uskutečňovat;
28nad tímto bude země truchlit a nebesa shora budou temnět, protože jsem promluvil, umínil jsem si, aniž lituji, aniž se od toho budu od vracet.
29Pro hluk od jezdců a střelců z luk u bude každé město utíkat, vejdou v lesní houští a vylezou v skalní dutiny, každé město bude opuštěno a nebude v něm nikoho bydlícího. -
30A ty, zničen á, co chceš činit? Když se oblékáš v šarlat, když se ozdobuješ ozdobami ze zlata, když své oči rozšiřuješ černí, nadarmo se činíš půvabnou, záletníci se postaví zamítavě proti tobě, budou hledat tvé žití.
31Ano, uslyšel jsem hlas jako by té, jež pracuje k porodu, úzkosti jako by prvorodičky, hlas dcery Cijjónu, jež sténá, rozprostírá své dlaně: Ach, běda mi, neboť má duše únavou podléhá zabíječům!