1I do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok:
2Jdi, a ť voláš v uši Jerúsaléma výrokem: Takto řekl Hospodin: Vzpomínám na tebe - laskavost tvého mládí, lásku tvých zásnub, tvé chození za mnou v pustině, v neosévané zemi.
3Isráél byl svatostí, pro Hospodina, prvotina jeho výnosu; všichni sžírající jej musejí nést vinu, musí na ně přijít pohroma - prohlášeno Hospodinem.
4Slyšte slovo Hospodinovo, dome Jákóbův, a no, všechny čeledi domu Isráélova;
5takto řekl Hospodin: Co při mně vaši otcové shledali za křivdu, že se zpřed mne vzdálili a odešli za nicotností a jali se nicotně si počínat,
6aniž řekli: Kde je Hospodin, jenž nás vynesl ze země Egypta, jenž nás vodil pustinou, zemí stepí a propadlišť, zemí sucha a stínu smrti, zemí, jí ž nikdo neprošel, aniž tam člověk bydlel?
7A uvedl jsem vás do země sadů k okoušení jejího ovoce a jejího blaha; a le když jste vstoupili, znečistili jste mou zem a mé dědictví jste učinili ošklivostí.
8Kněží neřekli: Kde je Hospodin, aniž mě znali zaměstnávající se zákonem a pastýři se proti mně vzpírali a proroci prorokovali skrze Baala a chodili za věcmi, jež neprospívají.
9Proto se s vámi ještě budu přít, - prohlášeno Hospodinem, - i s dětmi vašich dětí se budu přít;
10ano, přejděte ostrovy Kittím a vizte, pošlete do Kédára a velmi pozorně uvažte a vizte, zda nastalo něco jako toto,
11zda národ zaměnil bohy (a č oni ne jsou bohové)? A můj lid zaměnil svou slávu za to, co neprospívá!
12Zhrozte se nad tímto, nebesa, a zděste se, ztrňte velmi, - prohlášeno Hospodinem, -
13neboť můj lid spáchal dvojí zlo: Mne opustili, zřídlo živých vod, aby si vykopali cisterny, popraskané cisterny, jež nemohou vodu podržet.
14Zda je Isráél nevolníkem? Je- li on zrozencem domu? Proč se stal kořistí?
15Řvali na něho hřivnatci, vy dávali svůj hlas a jeho zem učinili zpustlinou, jeho města jsou sežehnuta, takže jsou bez obyvatel,
16dokonce ti synové Nófu a Tachpanchésu spásají témě hlavy.
17Zda ti tak nečiní toto: Tvé opouštění Hospodina, tvého Boha, v době, kdy tě cestou vodí?
18Nuže tedy, co je s tebou stran cesty do Egypta k pití vod ze Šichóru? A co je s tebou stran cesty do Aššúru k pití vod z Řeky?
19Nechť tě napravuje tvé zlo a tvá odpadlictví nechť ti domlouvají; věz pak a viz, že zlé a hořké je tvé opouštění Hospodina, a že ne ní při tobě strach ze mne - prohlášeno Pánem, Hospodinem zástupů.
20Vždyť jsem odedávna zlomil tvé jho a strhal tvá pouta, i řekla jsi: Nebudu přestupovat; a přece ses ty na každém vysokém pahrbku a pod každým zeleným stromem rozvalovala, nevěstko!
21A já jsem tě vysadil jako ušlechtilou révu, veskrze pravé símě; jak to tedy, že ses mi zvrhla v zrůdné výhonky cizokrajného vinného keře?
22Ano, byť ses myla louhem a brala si mnoho žíraviny, je tvá nepravost patrna před mou tváří - prohlášeno Pánem, Hospodinem;
23jak můžeš říkat: Nejsem znečištěna, nechodila jsem za Baalím? Viz svou cestu průrvou, uvědom si, cos učinila, rychlá velbloudice, své cesty střídající,
24divoká oslice, zvyklá pustině, jež v žádostivosti své duše lapá vítr; její říje - kdo ji může od vrátit? Nikdo z hledající ch ji se nemusí unavovat; budou ji moci v jejím měsíci najít.
25Uchovávej svou nohu, aby nebyla bosa, a své hrdlo před žízní! A le řekla jsi: Beznadějné - nikoli, neboť jsem si zamilovala cizáky a za nimi půjdu.
26Jako ostudou zloděje, když je dopadán, tak budou zostuzeni, dům Isráélův, oni, jejich králové, jejich hodnostáři a jejich kněží a jejich proroci,
27říkající dřevu: Ty jsi můj otec, a kameni: Tys mě porodil, neboť ke mně otočili šíji a ne tvář, a le v čas svého neštěstí říkají: Vstaň a vysvoboď nás!
28A le kde jsou tvoji bohové, jichž sis nazhotovoval? Nechť vstávají, mohou-li tě vysvobodit, vždyť tvoji bohové jsou počtem jako tvá města, Júdo!
29K čemu si chcete na mne stěžovat? Vy všichni jste se proti mně vzepřeli - prohlášeno Hospodinem;
30nadarmo jsem zbil vaše syny, nevzali si ponaučení, vaše proroky sežral váš meč jako dravý lev.
31Vy, to to pokolení, si všímejte slova Hospodinova: Zda jsem se Isráélovi stal pustinou? Zemí-li temnoty? Proč říkají, můj lid: Dali jsme se na potulky, již k tobě nebudeme přicházet?
32Zda panna zapomíná svých ozdob, nevěsta svých šerp? A le můj lid, ti mne zapomněli - dni, jimž není počtu.
33Co přikrášluješ svou cestu k hledání lásky? Proto jsi také svým cestám vyučila zlé ženy;
34i na tvých cípech byla nalezena krev nevinných ubohých duší; ne vloupáním jsem ji našel, nýbrž na nich všech.
35A le řekla jsi: Že jsem nevinna, jistě se jeho hněv ode mne od vrátí - hle, já, budu se s tebou soudit pro tvůj výrok: Nezhřešila jsem.
36Co tak spěšně odcházíš měnit svou cestu? I Egyptem se musíš zklamat, jako ses zklamala Aššúrem;
37i z jeho blízkosti budeš vycházet, majíc své ruce na své hlavě, neboť Hospodin se postavil zamítavě proti předmětům tvé důvěry, takže jim nemůžeš dodat zdaru.