Bible

1 I do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: 2 Jdi, a ť voláš v uši Jerúsaléma výrokem: Takto řekl Hospodin: Vzpomínám na tebe - laskavost tvého mládí, lásku tvých zásnub, tvé chození za mnou v pustině, v neosévané zemi. 3 Isráél byl svatostí, pro Hospodina, prvotina jeho výnosu; všichni sžírající jej musejí nést vinu, musí na ně přijít pohroma - prohlášeno Hospodinem. 4 Slyšte slovo Hospodinovo, dome Jákóbův, a no, všechny čeledi domu Isráélova; 5 takto řekl Hospodin: Co při mně vaši otcové shledali za křivdu, že se zpřed mne vzdálili a odešli za nicotností a jali se nicotně si počínat, 6 aniž řekli: Kde je Hospodin, jenž nás vynesl ze země Egypta, jenž nás vodil pustinou, zemí stepí a propadlišť, zemí sucha a stínu smrti, zemí, jí ž nikdo neprošel, aniž tam člověk bydlel? 7 A uvedl jsem vás do země sadů k okoušení jejího ovoce a jejího blaha; a le když jste vstoupili, znečistili jste mou zem a mé dědictví jste učinili ošklivostí. 8 Kněží neřekli: Kde je Hospodin, aniž mě znali zaměstnávající se zákonem a pastýři se proti mně vzpírali a proroci prorokovali skrze Baala a chodili za věcmi, jež neprospívají. 9 Proto se s vámi ještě budu přít, - prohlášeno Hospodinem, - i s dětmi vašich dětí se budu přít; 10 ano, přejděte ostrovy Kittím a vizte, pošlete do Kédára a velmi pozorně uvažte a vizte, zda nastalo něco jako toto, 11 zda národ zaměnil bohy (a č oni ne jsou bohové)? A můj lid zaměnil svou slávu za to, co neprospívá! 12 Zhrozte se nad tímto, nebesa, a zděste se, ztrňte velmi, - prohlášeno Hospodinem, - 13 neboť můj lid spáchal dvojí zlo: Mne opustili, zřídlo živých vod, aby si vykopali cisterny, popraskané cisterny, jež nemohou vodu podržet. 14 Zda je Isráél nevolníkem? Je- li on zrozencem domu? Proč se stal kořistí? 15 Řvali na něho hřivnatci, vy dávali svůj hlas a jeho zem učinili zpustlinou, jeho města jsou sežehnuta, takže jsou bez obyvatel, 16 dokonce ti synové Nófu a Tachpanchésu spásají témě hlavy. 17 Zda ti tak nečiní toto: Tvé opouštění Hospodina, tvého Boha, v době, kdy tě cestou vodí? 18 Nuže tedy, co je s tebou stran cesty do Egypta k pití vod ze Šichóru? A co je s tebou stran cesty do Aššúru k pití vod z Řeky? 19 Nechť tě napravuje tvé zlo a tvá odpadlictví nechť ti domlouvají; věz pak a viz, že zlé a hořké je tvé opouštění Hospodina, a že ne ní při tobě strach ze mne - prohlášeno Pánem, Hospodinem zástupů. 20 Vždyť jsem odedávna zlomil tvé jho a strhal tvá pouta, i řekla jsi: Nebudu přestupovat; a přece ses ty na každém vysokém pahrbku a pod každým zeleným stromem rozvalovala, nevěstko! 21 A já jsem tě vysadil jako ušlechtilou révu, veskrze pravé símě; jak to tedy, že ses mi zvrhla v zrůdné výhonky cizokrajného vinného keře? 22 Ano, byť ses myla louhem a brala si mnoho žíraviny, je tvá nepravost patrna před mou tváří - prohlášeno Pánem, Hospodinem; 23 jak můžeš říkat: Nejsem znečištěna, nechodila jsem za Baalím? Viz svou cestu průrvou, uvědom si, cos učinila, rychlá velbloudice, své cesty střídající, 24 divoká oslice, zvyklá pustině, jež v žádostivosti své duše lapá vítr; její říje - kdo ji může od vrátit? Nikdo z hledající ch ji se nemusí unavovat; budou ji moci v jejím měsíci najít. 25 Uchovávej svou nohu, aby nebyla bosa, a své hrdlo před žízní! A le řekla jsi: Beznadějné - nikoli, neboť jsem si zamilovala cizáky a za nimi půjdu. 26 Jako ostudou zloděje, když je dopadán, tak budou zostuzeni, dům Isráélův, oni, jejich králové, jejich hodnostáři a jejich kněží a jejich proroci, 27 říkající dřevu: Ty jsi můj otec, a kameni: Tys mě porodil, neboť ke mně otočili šíji a ne tvář, a le v čas svého neštěstí říkají: Vstaň a vysvoboď nás! 28 A le kde jsou tvoji bohové, jichž sis nazhotovoval? Nechť vstávají, mohou-li tě vysvobodit, vždyť tvoji bohové jsou počtem jako tvá města, Júdo! 29 K čemu si chcete na mne stěžovat? Vy všichni jste se proti mně vzepřeli - prohlášeno Hospodinem; 30 nadarmo jsem zbil vaše syny, nevzali si ponaučení, vaše proroky sežral váš meč jako dravý lev. 31 Vy, to to pokolení, si všímejte slova Hospodinova: Zda jsem se Isráélovi stal pustinou? Zemí-li temnoty? Proč říkají, můj lid: Dali jsme se na potulky, již k tobě nebudeme přicházet? 32 Zda panna zapomíná svých ozdob, nevěsta svých šerp? A le můj lid, ti mne zapomněli - dni, jimž není počtu. 33 Co přikrášluješ svou cestu k hledání lásky? Proto jsi také svým cestám vyučila zlé ženy; 34 i na tvých cípech byla nalezena krev nevinných ubohých duší; ne vloupáním jsem ji našel, nýbrž na nich všech. 35 A le řekla jsi: Že jsem nevinna, jistě se jeho hněv ode mne od vrátí - hle, já, budu se s tebou soudit pro tvůj výrok: Nezhřešila jsem. 36 Co tak spěšně odcházíš měnit svou cestu? I Egyptem se musíš zklamat, jako ses zklamala Aššúrem; 37 i z jeho blízkosti budeš vycházet, majíc své ruce na své hlavě, neboť Hospodin se postavil zamítavě proti předmětům tvé důvěry, takže jim nemůžeš dodat zdaru.