1Běda pastýřům hubícím a rozptylujícím stádo mé pastvy - prohlášeno Hospodinem -!
2Proto Hospodin, Bůh Isráélův, takto řekl proti pastýřům, kteří pasou můj lid: Vy jste mé stádo rozptýlili a rozehnali je, aniž jste se o ně starali; hle, já, chystám se na vás se postarat o zlo vašich skutků, prohlášeno Hospodinem;
3a budu já shromažďovat zbytek svého stáda ze všech zemí, kam jsem je zahnal, a přivádět je zpět k jejich ovčinci, i budou se stávat plodnými a rozmnoží se,
4a budu nad nimi ustanovovat pastýře, kteří je budou pást, i nebudou se již bát ani strachovat, aniž budou čeho postrádat, prohlášeno Hospodinem.
5Hle, přicházejí dni, prohlášeno Hospodinem, kdy chci Dávidovi vzbudit spravedlivý Výhonek, i ujme se kralování - Král! - a bude si rozvážně počínat a zavádět na zemi právo a spravedlnost.
6V jeho dnech bude Júdá moci být vysvobozen a Isráél bude v bezpečí sídlit; a toto bude jeho jméno, jímž se bude nazývat: Hospodin, naše spravedlnost.
7Proto, hle, přicházejí dni, prohlášeno Hospodinem, kdy již nebudou říkat: Jako že je živ Hospodin, jenž vyvedl děti Isráélovy ze země Egypta,
8nýbrž: Jako že je živ Hospodin, jenž vyvedl a jenž přivedl símě domu Isráélova ze země severu a ze všech zemí, kam jsem je zahnal, a zabydlí se na své půdě.
9O prorocích: Mé srdce je zlomeno v mém nitru, všechny mé kosti se rozdrkotaly, stal jsem se jako by někým opilým, a no, mužem - proteklo jím víno, před Hospodinem a před slovy jeho svatosti.
10Vždyť se země naplnila cizoložníky ( tak že z příčiny kletby země truchlí, pastviště pustiny jsou vysušena ), jejich způsob života je zlý, jejich síla ne ní správná;
11ba i prorok i kněz jsou znesvěceni, i ve svém domě jsem shledal jejich zlo, prohlášeno Hospodinem.
12Proto budou mít svou cestu jako kluzká místa, budou hnáni v hlubokou tmu a padnou v ní, neboť na ně budu v roce jejich navštívení přivádět pohromu, prohlášeno Hospodinem.
13I mezi proroky v Šómrónu jsem zpozoroval cosi nenáležitého; prorokovali skrze Baala a zavedli můj lid, Isráéle, na scestí;
14a le mezi proroky v Jerúsalémě jsem zpozoroval cosi děsivého, cizoložství a chození ve lži, a posilují ruce pachatelů zla, aby se, nikdo, od svého zla ne od vrátili; stali se pro mne, oni všichni, jako by Sodomou, a jeho obyvatelé jako by Gomorou.
15Proto Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, takto řekl proti těm prorokům: Hle, já, chystám se nakrmit je pelyňkem a budu je napájet vodou-žlučí, neboť z blízkosti proroků Jerúsaléma vychází znesvěcení do vší země.
16Takto řekl Hospodin zástupů: Nesmíte obracet sluch na slova těch proroků, kteří vám prorokují, oni vás svádějí k nicotnosti, mluví k vám o vidění svého srdce, ne z úst Hospodinových;
17stále říkají těm, kdo mnou opovrhují: Slovo Hospodinovo: Budete mít pokoj; a každého chodícího podle umíněnosti svého srdce osloví: Nebude na vás přicházet zlo.
18Kdo však stanul v tajné radě Hospodinově a postřehl a uslyšel jeho slovo? Kdo pozorně vyslechl mé slovo, když je uslyšel?
19Hle, vyšla vichřice Hospodinova, popuzení, a no, vířící vichr; bude vířit na hlavě zlovolných.
20Hněv Hospodinův se nebude od vracet až do jeho vykonání, až do jeho uskutečnění úmyslů jeho srdce; v posledku dní se v tom budete moci dokonale vyznat.
21Ty proroky jsem neposlal, a le oni se dali do běhu; nepromluvil jsem k nim, a le oni se jali prorokovat,
22a le byli-li by stanuli v mé tajné radě a jali se zvěstovat mému lidu má slova, pak by je od vraceli od jejich zlé cesty a od zla jejich skutků.
23Zda jsem já Bůh z blízka - prohlášeno Hospodinem - a ne Bůh z daleka?
24Může-li se kdo v úkrytech ukrýt, takže bych ho já neviděl - prohlášeno Hospodinem -? Zda nebesa a zem nenaplňuji já - prohlášeno Hospodinem -?
25Slyšel jsem, co říkali ti proroci, již prorokují v mém jménu lež, výrokem: Dostal jsem sen, dostal jsem sen!
26Až dokdy? Zda je co v srdci těch proroků, prorokujících lež? A no, proroků podvodu svého srdce,
27již zamýšlejí můj lid k zapomenutí mého jména přimět svými sny, jež vyprávějí jeden druhému, jako jejich otcové na mé jméno zapomněli skrze Baala.
28Prorok, při němž byl sen, nechť vypráví sen, a při kom bylo mé slovo, nechť pravdivě vyslovuje mé slovo. Co má sláma se zrním - prohlášeno Hospodinem -?
29Zda mé slovo ne ní tak ové jako oheň - prohlášeno Hospodinem - a jako kladivo rozbíjející skalisko?
30Proto, hle, já, jsem proti těm prorokům, - prohlášeno Hospodinem, - kradoucím jeden z blízkosti druhého má slova,
31hle, já, jsem proti těm prorokům, - prohlášeno Hospodinem, - již používají svého jazyka, a by prohlašovali: Prohlášeno!
32Hle, já, jsem proti prorokujícím lživé sny, - prohlášeno Hospodinem, - kteří je vyprávějí, a by můj lid svými lžemi a svou domýšlivostí zavedli na scestí, a le já jsem je neposlal, aniž jsem jim rozkázal, takže tomuto lidu nikterak nemohou prospět - prohlášeno Hospodinem.
33A až se tě bude ptát tento lid nebo prorok nebo kněz výrokem: Jaké je břímě Hospodinovo? - pak k nim budeš říkat: Jaké břímě? Že vás chci zavrhnout - prohlášeno Hospodinem;
34a prorok a neb kněz a neb lid, jenž bude říkat: Břímě Hospodinovo - a no, budu zakročovat vůči onomu člověku i na jeho domě.
35Jeden na druhého a vůči sobě navzájem budete mluvit takto: Čím Hospodin odpověděl? a neb: Co Hospodin promluvil?
36A břímě Hospodinovo již připomínat nebudete, neboť každému bude břemenem jeho slovo, protože jste slova živého Boha, Hospodina zástupů, našeho Boha, převraceli.
37Vůči proroku budeš mluvit takto: Čím Hospodin odpověděl? a neb: Co Hospodin promluvil?
38A budete-li říkat: Břímě Hospodinovo, pak tedy Hospodin řekl takto: Pro vaše vy řčení tohoto slova, břímě Hospodinovo, a č jsem k vám poslal výrok: Nebudete říkat: Břímě Hospodinovo,
39proto, hle, já, a no, zanechám vás v bloudění a chci zavrhnout zpřed své tváře vás i město, jež jsem dal vám a vašim otcům
40a uvést na vás trvalou potupu a trvalou hanbu, jež nebude zapomínána.