Isaiah 9
1 Avšak ne bude černavy v té, v níž je stěsnanost; jako v době dřívější zlehčil zem Zevulúnovu a zem Naftálího, tak v posledek poctí cestu k moři, druhou stranu Jordánu, Gálíl národů;
2 ten lid, ti, již chodí ve tmě, uvidí veliké světlo, a sedící v zemi stínu smrti - nad nimi se světlo zaskví.
3 Rozmnožíš národ, zveličíš mu radost, zaradují se před tvou tváří jako radostí o žni, jako když jásají při svém rozdělování lupu,
4 neboť jho, jeho břímě, a prut jeho ramene, hůl jeho pohaněče, rozdrtíš jako v den Midjána;
5 ano, všechna obuv s dupotem v obuvi chodícího a v krvi vyválený šat, to se do stane na spálení - potrava ohně.
6 Neboť se nám narodí dítko, bude nám dán syn a na jeho rámě se do stane knížectví a jeho jméno se nazve Div, Rádce-BŮH-Hrdina, Otec věčnosti, Kníže pokoje.
7 Nebude konce rozvoje toho knížectví a pokoje na trůně Dávidově a nad jeho královstvím k jeho upevnění a k jeho podpoře soudem a spravedlností od nynějška a navždy. Toto bude moci učinit horlivost Hospodina zástupů.
8 Pán poslal slovo proti Jákóbovi, i padlo v Isráéli;
9 to zvědí, lid, on všechen, Efrájim a obyvatelé Šómrónu, v pýše a nadutosti srdce s výrokem:
10 Vepřovice padly, i budeme budovat kvádry, sykomory jsou skáceny, ty můžeme nahradit cedry.
11 A le Hospodin proti němu pozvedne Recínovy trapiče a jeho nepřátele bude popichovat,
12 Aráma od východu a Pelištím od západu, i budou požírat Isráéle plnými ústy. Při všem tomto se jeho hněv ne od vrátí a jeho ruka ještě bude napřažena,
13 protože se lid nevrátí k tomu, jenž jej bije, b a, nevyhledají Hospodina zástupů.
14 I odetne Hospodin od Isráéle v jeden den hlavu i ocas, palmovou ratolest i rákos;
15 stařec a vysoce vážený svou osobou, on je hlava, a prorok vyučující klamu, on je ocas -
16 a no, vedoucí tohoto lidu se projevili zavádějícími na scestí a jimi vedení jsou pohlceni.
17 Proto se Pán neraduje nad jeho jinochy, aniž lituje sirotků a vdov, neboť to vše jsou nevěřící a tropí zlo a všechna ústa mluví bezbožnost. Při všem tomto se jeho hněv ne od vrátí a jeho ruka ještě bude napřažena,
18 neboť zlovůle spaluje jako oheň, sžírá trnité křoví a bodláčí a zaněcuje v houštinách lesa, takže se vzhůru vinou sloupy kouře.
19 Výbuchy hněvu Hospodina zástupů je sežehnuta země a lid se stal jako by potravou ohně, navzájem se nešetří,
20 a zhltne-li co napravo, je hladov, a sní-li co nalevo, nenasytí se. Jedí každý maso své paže:
21 Menaššé Efrájima a Efrájim Menaššéa, a oni spolu proti Júdovi. Při všem tomto se jeho hněv ne od vrátí a jeho ruka ještě bude napřažena.