1A Hospodin ke mně řekl: Vezmi si velikou tabuli a napiš na ni způsobem smrtelníka: Pro Mahér-šálál-cháš-baza;
2a na svědectví jsem si měl vzít věrohodné svědky, Úrijju, kněze, a Zecharjáhúa, syna Berechjáhúova.
3A když jsem se přiblížil k prorokyni, otěhotněla a porodila syna, a Hospodin mi řekl: Nazvi jeho jméno Mahér-šálál-cháš-baz,
4neboť dříve než ten hoch bude umět zavolat: Můj otče, a neb: Má matko, bude se bohatství Damašku a lup ze Šómrónu od nášet před tvář krále Aššúru.
5A dále ke mně Hospodin promluvil výrokem:
6Protože tento lid zavrhl vody Šilóachu, jež tiše tekou, a le je jásot při Recínovi a synu Remaljáhúovu,
7a no, proto se, hle, Pán chystá na ně vyvést vody Řeky, mohutné a mnohé - krále Aššúru a všechnu jeho moc, i bude vystupovat nad všechna svá řečiště a půjde nad všechny své břehy
8a projde Júdou, provalí se a přelije se, bude dosahovat až po krk, a bude se dít: Rozpětí jeho křídel budou náplní šíře tvé země, Immánú-Éli!
9Zlobte se, národnosti, a zřiťte se, a nastavte uši, všechny dálky země; opásejte se a zřiťte se, opásejte se a zřiťte se,
10raďte se radou - ta musí být zmařena, vyslovujte slovo - to nebude moci obstát, neboť s námi je BŮH!
11Neboť takto ke mně řekl Hospodin při uchvácení svou rukou, a by mě poučoval stran chození cestou tohoto lidu, výrokem:
12Nesmíte říkat spiknutí všemu, čemu tento lid říká spiknutí, ani se bát předmětu jejich bázně, ani se ho děsit;
13Hospodina zástupů, jeho musíte za Svatého uznávat a předmětem vaší bázně budiž on a předmětem vašeho děsu on;
14bude i svatyní, oběma domům Isráélovým však kamenem úrazu a skálou klopýtnutí, obyvatelům Jerúsaléma pastí a léčkou;
15i klopýtnou mezi nimi mnozí, a padnou a polámou se a budou lapeni a zajati.
16Zavaž osvědčení, zapečeť poučení v mých žácích! -
17Budu tedy čekat na Hospodina, jenž zakryl svou tvář před domem Jákóbovým, a budu v něho doufat.
18Hle, já a dítky, jež mi dal Hospodin za znamení a za zázraky v Isráéli z blízkosti Hospodina zástupů, jenž sídlí na hoře Cijjónu.
19A když vám budou říkat: upřete svou pozornost k duchům mrtvých a k jasnovidcům, již pípají a již mumlají - zda ne k svému Bohu má lid svou pozornost upírat? V prospěch živých k mrtvým?
20K zákonu a k osvědčení! Ne-li, nechť podle tohoto slova říkají, že to nemá úsvitu.
21I bude v ní přecházet těžce postižen a hladov, a když bude hladovět, stane se, že upadne v zlost a jme se zlořečit proti svému králi a proti svému Bohu; a otočí-li se nahoru,
22a neb bude hledět k zemi, hle, úzkost a temnota, černo soužení, i bude zahnán v hlubokou tmu.