1Běda, ti, již ustanovují ustanovení špatnosti, a předpisující, kteří předpisují útisk
2k zapuzování nuzných od soudu a k odpírání práva chudých mého lidu, aby se vdovy stávaly jejich lupem, a by vykořisťovali sirotky!
3A co budete činit o dni navštívení a za bouře, jež bude přicházet z dáli? Ke komu se budete o pomoc utíkat a kde chcete zanechat svou slávu?
4Není, než aby se skrčil na místě vězňů a neb budou padat na místě těch, již budou zabit. Při všem tomto se jeho hněv ne od vrátí a jeho ruka ještě bude napřažena.
5Běda, Aššúr, hůl mého hněvu; a no, prutem je on, v jejich ruce je mé rozhorlení;
6vysílám ho proti nevěřícímu národu a přikazuji ho nad lidem výbuchu mého hněvu k loupení lupu a k ukořisťování kořisti a aby jej určil k rozšlapání jako bláto ulic,
7a č on ne tak smýšlí a jeho srdce ne tak míní, nýbrž v jeho srdci je plenit a vytínat nemálo národů;
8vždyť říká: Zda nejsou mými hodnostáři vesměs králové?
9Zda ne ní Kalnó jako Karkemíš, ne ní -li Chamáth jako Arpád, ne ní -li Šómrón jako Damašek?
10Jako má ruka dosáhla ke královstvím model, a jejich soch bylo nad Jerúsalém a nad Šómrón,
11zda tak, jak jsem učinil Šómrónu a jeho modlám, nebudu moci učinit Jerúsalému a jeho zobrazením?
12A až bude Pán končit své dílo na hoře Cijjónu a v Jerúsalémě, bude se dít: Budu myslit na ovoce nadutosti srdce krále Aššúru a na vychloubačnost vysokosti jeho očí.
13Vždyť řekl: Učinil jsem to silou své ruky a svou moudrostí, neboť jsem chytrý, i odstraňoval jsem hranice národností a jejich nahromaděné věci jsem vyraboval a jako rek jsem svrhoval trůnící,
14a jako do hnízda dosahovala má ruka k bohatství národností a jako sbíráním opuštěných vajec jsem já posbíral celou zem a nebylo třepetajícího křídlem a ni otvírajícího zobák a pípajícího. -
15Zda se bude sekera vychloubat nad toho, kdo jí seká? Bude-li se pila vypínat nad toho, kdo jí pohybuje? Jako by hůl pohybovala těmi, kdo ji pozvedají, jako by prut pozvedal toho, kdo ne ní dřevo!
16Proto PÁN, Hospodin zástupů, mezi jeho výkvět vysílá úbytě a místo jeho slávy bude planout planutí jako planutí ohně,
17a světlo Isráélovo se stane ohněm a jeho Svatý plamenem, i rozhoří se a stráví v jednom dni jeho bodláčí a jeho trnité křoví
18a slávu jeho lesa a jeho sadu od duše až po maso bude ničit, takže to bude jako chřadnutí churavého
19a zbytku jeho lesa bude nemnoho, takže je dítě bude moci spočítat.
20A v onen den se bude dít: Již se nadále nebude zbytek Isráéle a uniknuvší domu Jákóbova opírat o bijícího jej, nýbrž se bude v pravdě opírat o Hospodina, Svatého Isráélova;
21zbytek se bude vracet, zbytek Jákóbův, k BOHU-Hrdinovi -
22ano, byť bylo tvého lidu, Isráéli, jako písku moře, vracet se z něho bude zbytek; zhouba, jež je určena, bude přetékat spravedlností,
23neboť zhoubu, a to určenou, se Pán, Hospodin zástupů, chystá vykonat v nitru vší země.
24Proto Pán, Hospodin zástupů, řekl takto: Nechť nemáš, můj lide, obývající Cijjón, bázně před Aššúrem, jenž tě bije holí a svůj prut na tebe pozdvihuje způsobem Egypta,
25neboť ještě málo, troška, a bude dokonáno rozhorlení a můj hněv nad jejich ničivostí,
26a no, Hospodin zástupů se chystá nad ním povznést bič podle pobití Midjána na skále Órévově a svůj prut nad mořem, také jej pozdvihne způsobem Egypta.
27A v onen den se bude dít: Jeho břímě bude ustupovat z tvého ramene a jeho jho z tvé šíje, a od tuku se bude jho rozvracet.
28Přichází na Ajath, přejde v Migrón, u Michmásu nechává svá zavazadla;
29přejdou přes přechod, Géva - nocležiště pro nás, Rámá se ulekla, Šáúlova Giveá prchá.
30Zavřískej svým hlasem, dcero Gallím, naslouchej, Lajš! Ubohá Anáthóth!
31Madméná utíká, obyvatelé Gévím hledají útočiště.
32Ještě den k zastavení v Nóvu; svou rukou hrozí hoře dcery Cijjónu, pahrbku Jerúsaléma.
33Hle, PÁN, Hospodin zástupů, se chystá hrůzyplnou mocí oklestit větvoví, vzrůstem vysoké budou stínány a ty, jež se vyvyšují, budou snižovány,
34i bude železem osekávat houštiny lesa a Levánón musí skrze Vznešeného padnout.