1Takto řekl Hospodin: Mým trůnem jsou nebesa a země je podnoží mých nohou; kdepak je dům, jejž mi chcete budovat, a kdepak je místo mého odpočinku?
2Vždyť všechny tyto věci zřídila má ruka, takže všechny tyto věci vznikly, - prohlášeno Hospodinem, - a le na tohoto hledím: Na chudého a zdrceného v duchu a třesoucího se na mé slovo.
3Kdo poráží hovězí dobytče, ubíjí člověka, kdo obětuje kus drobného dobytka, láme vaz psa, kdo vznáší oběť dar u - krev vepře, kdo přináší vůni kadidla, velebí modlu; jako oni našli zálibu v svých cestách a jejich duše si libuje v jejich hnusnostech,
4právě tak budu já nacházet zálibu v zlém zacházení s nimi a přivádět na ně všechny jejich postrachy, protože když jsem volal, nebylo odpovídajícího, když jsem mluvil, nebylo slyšícího, nýbrž činili, co je v mých očích zlé, a zvolili si, v čem si nelibuji.
5Slyšte slovo Hospodinovo, vy třesoucí se na jeho slovo: Vaši bratři, nenávidící vás, zapuzující vás vzhledem k mému jménu, říkají: Nechť se Hospodin oslavuje, a ť můžeme hledět na vaši radost! A le oni budou muset být zostuzeni.
6Hlas vřavy z města, hlas z chrámu, hlas Hospodina splácejícího odměnu svým nepřátelům!
7Dříve než k porodu pracovala, porodila, dříve než přicházela její bolest, dala vyklouznout dítěti mužského pohlaví;
8kdo uslyšel takovouto věc, kdo uviděl takovéto věci? Zda může být země v porodní bolesti uvedena v jednom dni? Může-li národ být porozen najednou? Vždyť Cijjón se jal k porodu pracovat a již i porodil své děti.
9Zda já mám způsobovat proražení a ne plodit? praví Hospodin. Zda li já, jenž plodím, uzavřu? řekl tvůj Bůh.
10Radujte se s Jerúsalémem a jásejte v něm, všichni milující jej, těšte se s ním velmi, všichni, kdo jste nad ním projevovali zármutek,
11abyste mohli sát a nasytit se z prsů jeho útěchy, abyste mohli srkat a polahodit si z hojnosti jeho slávy,
12neboť Hospodin řekl takto: Hle, já, chystám se k němu jako řeku zavést pokoj a jako valící se potok slávu národů, i budete sát a budete nošeni po boku a na kolenou budete laskáni.
13Jako někoho, jejž jeho matka potěšuje, tak vás budu já potěšovat, a no, budete potěšováni v Jerúsalémě;
14to když budete zakoušet, bude vaše srdce jásat a vaše kosti budou jako mladý porost pučet, a při jeho nevolnících bude známa ruka Hospodinova, a le proti svým nepřátelům se bude rozhorlovat.
15Neboť, hle, Hospodin bude přicházet v ohni, a jeho vozy jako vichřice, ke splacení svého hněvu v popuzení a svého pokárání v plamenech ohně;
16ano, ohněm a svým mečem se Hospodin projeví jako soudce všeho masa, i bude mnoho zabitých Hospodinem.
17Kdo se posvěcují, kdo se očišťují do zahrad, následujíce kohosi vprostřed, a jedí maso vepřů a jiné hnusnosti, i myši, budou spolu muset zmizet - prohlášeno Hospodinem.
18A já, jejich činnosti a jejich myšlenky - dojde ke shromáždění všech národů a jazyků, i přijdou a uvidí mou slávu,
19i budu klást mezi ně znamení a vysílat uniknuvší z nich k národům, do Taršíš e, Púl u a Lúd u, napínajícím luk, do Túval u a Jáván u, k dalekým ostrovům, kde neuslyšeli zvěst o mně, aniž mou slávu uviděli, a ť mezi těmi národy mou slávu rozhlásí.
20I přivedou všechny vaše bratry ze všech národů za oběť dar u Hospodinu, na koních a ve vozech a v nosítkách a na mezcích a na rychlonohých velbloudicích, na mou svatou horu, Jerúsalém, řekl Hospodin, jako děti Isráélovy přinášejí oběť dar u v čistých nádobách v dům Hospodinův;
21a i z nich si budu brát za kněží a za Lévíovce, řekl Hospodin,
22neboť jako nová nebesa a nová země, jež se já chystám zřídit, budou zů stá va t před mou tváří, - prohlášeno Hospodinem, - tak bude zů stá va t vaše símě a vaše jméno.
23A bude se dít: Od každého novu měsíce do novu měsíce a od každé soboty do soboty bude všechno maso přicházet klanět se před mou tvář, řekl Hospodin;
24a když budou vycházet, budou hledět na mrtvoly lidí, kteří se proti mně vzepřeli, neboť jejich červ nebude umírat, aniž bude jejich oheň hasnout, i budou všemu masu předmětem odporu.