Bible

1 Kéž roztrhneš nebesa, sestoupíš, hory se před tvou tváří rozplynou 2 (jako zaněcování roští ohněm, jako oheň přivádí vodu do varu ), k uvádění tvého jména v známost tvým protivníkům, nechť se národy chvějí před tvou tváří! 3 Při svém činění hrozných věcí, jichž jsme neočekávali, jsi sestoupil, hory se rozplynuly před tvou tváří, 4 a no, od věčnosti neuslyšeli, ušima nepostřehli, oko neuvidělo kromě tebe Boha jednajícího pro čekající na něho. 5 Vycházíš vstříc jásajícímu, když vykonává spravedlnost; na tvých cestách si tě připomínají. Hle, ty se hněváš, když hřešíme; v tom je stálost - zda můžeme být zachráněni? 6 Vždyť jsme se my všichni stali jako by čímsi nečistým a všechny naše spravedlnosti jsou jako poskvrněné roucho, a no, my všichni jsme zvadli jako listí a naše nepravosti nás jako vítr od nášejí, 7 a není vzývajícího tvé jméno, vzchopujícího se k přidržení se tebe. 8 Nuže tedy, Hospodine, ty jsi náš Otec, my jsme hlína a ty jsi náš Ztvárnitel, a no, my všichni jsme dílo tvé ruky; 9 kéž se tak velmi nehněváš, aniž si do věčnosti připomínáš nepravost; hle, popatř, prosíme, my všichni jsme tvůj lid. 10 Tvá svatá města se stala pustinou, Cijjón se stal pustinou, a Jerúsalém - spoušť; 11 náš svatý a náš zdobný dům, kde tě naši otcové velebívali, se stal vypáleným od ohně a všechny naše žádoucí věci, to se stalo rumištěm. 12 Chceš se pro tyto věci zdržet, Hospodine? Budeš mlčet a převelmi nás pokořovat?