1Kdo je tento, přicházející z Edómu, rudý svými rouchy, z Bocry, tento ctihodný ve svém oblečení, vykračující si ve velikosti své síly? Já, mluvící v spravedlnosti, mocný k vysvobození.
2Proč je na tvém oblečení červeň a tvá roucha - jako šlapající ho v lisu?
3Já jsem samoten šlapal prohlubeň a nebylo se mnou nikoho z lidí, i pošlapával jsem je ve svém hněvu, a no, deptal jsem je ve svém popuzení, takže jejich životní síla stříkala na má roucha a všechno své oblečení jsem poskvrnil,
4neboť v mém srdci byl den pomsty a přišel rok mých vykoupených.
5I hleděl jsem, a hle, nebylo pomocníka, a podivil jsem se, že hle, nebylo podpírajícího, i přispěla mi má paže, mé popuzení, to mě podepřelo,
6i rozdupával jsem ve svém hněvu národnosti a ve svém popuzení jsem je opíjel, takže jsem jejich životní sílu sléval k zemi.
7Budu připomínat laskavosti Hospodinovy, chvály Hospodinovy, přiměřeně všemu, čím nás Hospodin obdařil, a mnohou dobrotu vůči domu Isráélovu, jíž je obdařil podle svých slitování a podle množství svých laskavostí;
8neboť řekl: Ano, oni jsou můj lid, synové, kteří nelžou; i stal se jim Vysvoboditelem.
9Ve vší jejich úzkosti bylo úzko jemu a Anděl jeho přítomnosti je vysvobozoval; on je ve své lásce a ve své šetrnosti vykoupil a pozvedl je a nosil je po všechny dávné dni;
10a le oni byli neposlušni a zarmucovali jeho svatého Ducha, i změnil se jim v nepřítele, on se jal proti nim bojovat.
11Jeho lid si však připomněl dávné dni, Mojžíše: Kde je ten vyvedší je z moře s pastýřem svého stáda, kde je ten položivší v jejich střed svého svatého Ducha,
12nechavší paži své velebnosti vládnout po pravici Mojžíšově, rozpoltivší vody před jejich tváří ke zřízení si věčného věhlasu,
13vodivší je hlubokostmi, jako koně v pustině, aniž klopýtali?
14Jako když dobytek sestupuje do údolí, dával mu Duch Hospodinův odpočívat; tak jsi svůj lid vodil ke zřízení si slavného jména.
15Popatř z nebes a viz z bydliště své svatosti a své velebnosti: Kde je tvá horlivost a tvé hrdinství, zvučení tvých útrob a tvá slitování? Zadržují se vůči mně?
16Vždyť jsi ty náš Otec, ano, Abráhám nás nezná a Isráél nás neuznává, náš Otec jsi ty, Hospodine, náš Výkupce - tvé jméno od věčnosti;
17nač nás necháváš bloudit, Hospodine, od tvých cest, zatvrzuješ naše srdce vůči bázni z tebe? Vrať se pro své nevolníky, kmeny svého dědictví;
18tvůj svatý lid, ti se na krátko stali vlastníky; tvou svatyni rozdupali naši protivníci.
19Jsme odedávna, nad nimi jsi nevládl, není nad nimi vzýváno tvé jméno.