1V roce smrti krále Uzzijjáhúa, tu jsem uviděl Pána sedícího na vysokém a vznešeném trůně, a jeho podolek naplňoval chrám.
2Shora vůči němu stáli seráfové; šest křídel, šest křídel měl jeden - dvěma zakrýval svou tvář a dvěma zakrýval své nohy a dvěma létal,
3a volal jeden k druhému a říkal: Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, jeho sláva je náplní vší země!
4A od hlasu toho volajícího se otřásla ložiska prahů a dům se plnil dýmem;
5i řekl jsem: Běda mi, neboť zhynu, vždyť já jsem muž nečistý na rtech a vprostřed lidu nečistého na rtech já bydlím! Vždyť moje oči uviděly Krále, Hospodina zástupů!
6A le přiletěl ke mně jeden z těch seráfů, a v jeho ruce žhavý uhel, jejž kleštěmi vzal s oltáře,
7i sáhl na má ústa a řekl: Hle, toto sáhlo na tvé rty, i odstoupila tvá nepravost a tvůj hřích se přikrývá.
8A uslyšel jsem hlas Páně, řkoucí: Koho mám poslat a kdo nám půjde? I řekl jsem: Hle, já, pošli mě.
9A řekl: Jdi a řekni tomuto lidu: Opět a opět slyšte, a le nechť nerozumíte, opět a opět vizte, a le nechť nepoznáváte!
10Učiň srdce tohoto lidu tučným a jeho uši otup a jeho oči zalep, ne aby svýma očima viděl a svýma ušima slyšel a svým srdcem rozuměl, takže by se obrátil; to by mu přineslo uzdravení.
11I řekl jsem: Až dokdy, Pane? A řekl: Až dotud, když zpustnou města, protože nebude obyvatele, a domy, protože nebude člověka, a půda bude pustošena v spoušť;
12a Hospodin daleko zapudí lidi a veliká bude opuštěnost v nitru země;
13a bude- li v ní ještě desetina, zase se do stane k zničení, jako terebint a jako dub, z něhož po skácení zbude pařez; jejím pařezem je svaté símě.