1Nechť, prosím, mohu svému milovanému zpívat píseň svého milovaného o jeho vinici: Mému milovanému se do stalo vinice na horském výběžku úrodném;
2i okopal ji a kamení ji zbavil a posázel ji ušlechtilou révou a vprostřed ní zbudoval věž a také v ní vyhloubil nádrž k lisu; i nadál se úrody hroznů, a le urodila pláňata.
3Nuže tedy, obyvatelé Jerúsaléma a muži Júdy, suďte, prosím, mezi mnou a mezi mou vinicí.
4Co ještě bylo třeba s mou vinicí učinit, co jsem neučinil? Proč, když jsem se nadál úrody hroznů, urodila pláňata?
5Nuže tedy, nechť vás, prosím, mohu uvědomit, co já se svou vinicí chci učinit: Odstranit její plot, a ť se do stane na zpustošení, probořit její zídku, a ť se do stane na rozšlapání,
6i chci ji učinit spouští; nebude prořezávána, aniž bude kypřena, takže bude vzrůstat trnité křoví a bodláčí, a oblakům na ni zakazuji dštít deštěm.
7Neboť vinice Hospodina zástupů, toť dům Isráélův, a muži Júdy sadba, jeho rozkoš; i nadál se práva, a hle, prolévání krve, spravedlnosti, a hle, křik.
8Běda, hromadící dům na dům, kteří připojují pole na pole, až již není místa, a vy jste sami usídleni v nitru země!
9V mé uši - Hospodin zástupů: Nebudou-li mnohé domy zpustlinou, veliké a krásné, protože nebude obyvatele!
10Ano, deset jiter vinice bude vynášet jeden bath a chómer osiva bude vynášet jednu éfu.
11Běda, časně za jitra vstávající, již shánějí opojný nápoj, je ž, prodlévající za soumraku, rozpaluje víno;
12a jejich hostiny, to je lyra a varyto, tamburína a píšťala, a víno; a le působení Hospodinova si nevšímají a dílo jeho rukou nevidí.
13Proto bude můj lid odveden, pro nedostatek poznání, a jeho šlechta - umírající hladem, a jeho dav - vyschlí žízní.
14Proto šeól rozšíří svou žádostivost a do bezměrna rozevře svá ústa, i sestoupí jeho nádhera a jeho množství a jeho vřava i veselící se v něm;
15i skloní se prostý a poníží se vznešený, i oči vysokomyslných se budou ponižovat,
16a v soudu bude vyvýšen Hospodin zástupů, a no, svatý BŮH se v spravedlnosti projeví jako Svatý
17a ovce se budou pást jako na svém pastvišti a rumiště po blahobytných budou ob jídat cizinci.
18Běda, přitahující trest za nepravost provazy lži a trest za hřích jako lany vozu,
19již říkají: Nechť spěchá, nechť urychluje svůj čin, abychom viděli, a ť se blíží, a ť přichází rozhodnutí Svatého Isráélova, a ť je můžeme poznat!
20Běda, ti, již říkají zlému dobré a dobrému zlé, pokládající tmu za světlo a světlo za tmu, pokládající hořké za sladké a sladké za hořké!
21Běda, moudří v svých očích a před svou tváří chápaví!
22Běda, hrdinové v pití vína a muži zdatní v míchání opojného nápoje,
23zlovolného za úplatek ospravedlňující, kteří spravedlnost každého ze spravedlivých od něho odnímají!
24Proto, jako jazyk ohně stravuje slámu a seno se v plamen i svrašťuje, bude jejich kořen jako by ztuchlinou a jejich květ bude jako prach vystupovat, neboť zamítli zákon Hospodina zástupů a výroky Svatého Isráélova opovrhli.
25Proto vzplál hněv Hospodinův proti jeho lidu, i napřáhl na něj svou ruku a jal se jej bít, takže se hory rozechvěly a jejich mrtvoly jsou jako smetí uvnitř ulic. Při všem tomto se jeho hněv ne od vrátil a jeho ruka ještě je napřažena.
26I pozvedne prapor národům z daleka a zasyčí jedno mu od konce země, a hle, přichází spěšně, hbitě;
27není při něm znaveného a není klopýtajícího, nespí, aniž usíná, aniž se uvolní opasek jeho kyčlí, aniž se přetrhne řemínek jeho sandálů,
28jehož šípy jsou naostřeny a jeho ž všechny luky jsou napjaty, kopyta jeho koní se dají považovat za křemen a jeho kola za vichřici.
29Řev má jako lev, řve jako hřivnatci a vyje a uchvacuje a odvléká kořist, a není vyprošťujícího;
30a bude se v onen den nad ním výt jako vytím moře; i pohlédne se k zemi, a hle, tma, tíseň; v jejích mrákavách i světlo bude tmou.