1Obraťte sluch ke mně, ostrovy, a naslouchejte, lidská plemena, z daleka: Hospodin mě od lůna zavolal, od útrob mé matky se jal připomínat mé jméno
2a má ústa učinil jako by ostrým mečem; skryl mě ve stínu své ruky a učinil mě vybraným šípem; uschoval mě ve svém toulci
3a řekl mi: Ty jsi můj Služebník, Isráél, co se v tobě chci oslavit.
4A já jsem řekl: Naprázdno jsem se nalopotil, nadarmo a marně jsem vyčerpal svou sílu, avšak mé právo je u Hospodina, a no, mé působení u mého Boha.
5Nyní však řekl Hospodin, od lůna si mě ztvárňovavší za Služebníka k přivedení Isráéle zpět k němu (a č Isráél není sbírán, přece jsem v očích Hospodinových vážen a můj Bůh je mou silou), -
6řekl tedy: Příliš málo je na to, že jsi mi Služebníkem, pozdvihovat kmeny Jákóbovy; a no, zpět přivádět uchráněné Isráélovy; učiním tě tedy světlem národů, abys byl mou záchranou až po okraj země.
7Takto řekl Hospodin, Výkupce Isráélův, jeho Svatý, pohrdanému lidmi, za odporného považovanému národem, Služebníku vládců: Králové budou vidět a povstanou, hodnostáři, ti se budou klanět vzhledem k Hospodinu, jenž je věrný, Svatému Isráélovu, jenž tě vyvolil.
8Takto řekl Hospodin: V čas blahovůle jsem ti odpověděl a v den záchrany jsem ti pomohl, a chci tě ochránit a učinit tě smlouvou lidu k pozdvihnutí země, k umožnění zdědit zpustlá dědictví,
9k povědění vězňům: Vyjděte! Těm, kdo jsou ve tmě: Vyjevte se! Budou se pást při cestách a jejich pastviště bude na všech holých pahrbcích;
10nebudou hladovět ani žíznit, aniž je bude bít horko od slunce, neboť je povede nad nimi se slitovávající; také je bude vodit k výtryskům vod.
11A všechny své hory budu měnit v cesty a mé silnice se budou zvyšovat;
12hle, tito budou přicházet z daleka, a hle, tito od severu a od západu a tito ze země Síním.
13Plesejte, nebesa, a jásej, země, nechť v plesání propukají hory, neboť Hospodin potěšil svůj lid a lituje svých usoužených!
14A le Cijjón řekl: Hospodin mě opustil, a no, Pán na mne zapomněl.
15Zda může žena zapomenout na svého kojence, nelitovat syna svého lůna? Byť i ony zapomínaly, já tě však zapomínat nebudu.
16Hle, vryl jsem tě na dlaně, tvé zdi jsou ustavičně přede mnou.
17Tvoji synové při spěchají, tvoji bořitelé a tvoji pustošitelé budou muset od tebe odejít.
18Povznes své oči kolkolem a viz: Oni všichni se shromáždí, přijdou k tobě; jako že já jsem živ, - prohlášeno Hospodinem, - ano, jako ozdobu je všechny budeš moci vzít na sebe a ovázat se jimi jako nevěsta,
19neboť tvá rumiště a tvá zpustlá místa a tvá rozbořená země - ano, nyní budeš příliš těsný pro obyvatele, a č se tvoji hubitelé vzdálí;
20ještě budou synové tvé bezdětnosti říkat v tvé uši: Mám těsné místo, ustup mi, a ť se mohu usadit!
21I řekneš si ve svém srdci: Kdo mi tyto zplodil, když já jsem dětí zbaven a neplodný, odvedený a odstrkovaný, a tyto kdo vychoval? Hle, já jsem zbyl o samotě; tito - kde oni byli?
22Takto řekl Pán, Hospodin: Hle, chci povznést svou ruku k národům, a no, k národnostem pozvednout svůj prapor, a ť tvé syny dopraví v náruči a tvé dcery nechť jsou neseny na ramenou,
23i stanou se králové tvými pěstouny a jejich královny tvými chůvami, budou se ti klanět, obličej na zem, a lízat prach tvých nohou, i zvíš, že já jsem Hospodin, co nemohou být zklamáni očekávající mě.
24Zda může být silákovi odňata kořist a může-li právem zajatý vyváznout?
25Ano, takto řekl Hospodin: I silákův zajatý může být vzat a kořist hrůzovládcova může vyváznout, neboť s tvými soupeři budu soupeřit já a tvé děti budu vysvobozovat já
26a tvé utiskovatele budu krmit jejich masem, jako moštem se budou opíjet svou krví; i zvědí, všechno maso, že tvým Vysvoboditelem a tvým Výkupcem jsem já, Hospodin, Rek Jákóbův.