1Slyšte toto, dome Jákóbův, ti, již jsou nazýváni jménem Isráélovým a vyšli z vod Júdových, již přísahají při jménu Hospodinově a na Boha Isráélova poukazují, ne v pravdě, ani v spravedlnosti,
2ačkoli se nazývají podle svatého města a opírají se o Boha Isráélova, jeho ž jméno je Hospodin zástupů:
3Předem jsem oznamoval dřívější věci; a když vyšly z mých úst a zvěstoval jsem je, náhle jsem zapůsobil a přišlo to.
4Protože vím, že jsi ty tvrd ohlav ý, neboť tvá šíje - šlacha ze železa, a tvé čelo - mosaz,
5proto jsem ti předem oznamoval, zvěstoval jsem ti dříve než to přicházelo, abys neříkal: Učinilo je mé zobrazení, a no, přikázala je má socha a neb má slitina.
6Uslyšel jsi, pohleď na to vše; a vy - zda nebudete oznamovat? Od nynějška ti zvěstuji věci nové a utajované, ty, je ž neznáš;
7budou stvořeny nyní a ne od dřívějška a před dnem, a neuslyšel jsi o nich, abys neříkal: Hle, věděl jsem o nich.
8Ani jsi neuslyšel ani jsi nezvěděl ani se tvé ucho od dřívějška neotevřelo, neboť jsem věděl, že jednáš velmi nevěrně a dává se ti název přestupníka od lůna.
9Vzhledem k svému jménu svůj hněv oddaluji, pro svou chválu krotím vůči tobě, ne chtěje tě vytít.
10Hle, pročišťoval jsem tě, a le ne se stříbrem, zkoušel jsem tě v peci soužení;
11vzhledem k sobě, vzhledem k sobě jednám - ano, jak by se kdo dával zhanobit? A svou slávu nebudu dávat jinému.
12Obrať sluch ke mně, Jákóbe, a no, Isráéli, můj povolaný! Já jsem ON, já jsem První, ano, já jsem Poslední;
13ano, má ruka založila zem, má pravice rozpjala nebesa: Zavolal jsem na ně - stála pospolu.
14Shromážděte se, vy všichni, a slyšte: Kdo mezi nimi oznámil tyto věci? Hospodin ho miluje, on bude uskutečňovat jeho přání v Bávelu a jeho paži na Kasdím;
15já, já jsem promluvil, ano, zavolal jsem ho, přivedl jsem ho, a ť zdárně vykoná svou cestu.
16Přibližte se ke mně, slyšte toto: Nemluvil jsem od počátku nikdy v skrytosti, od doby, kdy se co stalo, byl jsem tam já. - A nyní mě Pán, Hospodin, poslal, a jeho Duch.
17Takto řekl Hospodin, tvůj Výkupce, Svatý Isráélův: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, vyučující tě: K prospěchu, dávající ti kráčet cestou, jíž jdeš.
18Kéž bys byl naslouchal mým rozkazům! Pak by byl tvůj pokoj jako řeka a tvá spravedlnost jako vlny moře,
19a tvého semene by bylo jako písku a potomků z tvých útrob jako jeho kamení; jeho jméno by nesmělo být vyťato ani vypleněno z přítomnosti mé tváře.
20Vyjděte z Bávelu, utecte od Kasdím, hlasem plesání toto oznamujte, zvěstujte, vyneste to až po okraj země; říkejte: Hospodin svého nevolníka Jákóba vykoupil!
21A nežíznili v suchých místech, kudy je vodil, dal pro ně vyřinout se vodám ze skály, neboť skálu rozpoltil a vody vy tekly.
22Zlovolní, řekl Hospodin, nemají pokoje.