1A le nyní Hospodin, tvůj Stvořitel, Jákóbe, a no, tvůj Ztvárnitel, Isráéli, řekl takto: Nemusíš se bát, neboť jsem tě vykoupil, zavolal tvým jménem; ty patříš mně.
2Když budeš přecházet vodami, budu s tebou já, i řekami, nebudou tě moci zaplavit; když půjdeš skrze oheň, nebudeš se ožehovat, aniž se bude plamen proti tobě rozhořívat,
3neboť já, Hospodin, tvůj Bůh, Svatý Isráélův, tvůj Vysvoboditel, jsem tvým zadostučiněním učinil Egypt, Kúš a Sevu za tebe.
4Odkdy ses v mých očích stal drahým, byl jsi obdařen ctí a já jsem si tě zamiloval, i dávám za tebe lidi, a no, za tvé žití lidská plemena.
5Nemusíš se bát, neboť jsem s tebou já; od vzcházení chci tvé símě přivést a od západu tě shromáždit,
6pravě severu: Musíš vy dat, a jihu: Nesmíš zadržovat, přiveď mé syny z daleka a mé dcery od okraje země,
7každého, kdo se nazývá mým jménem, neboť jsem ho stvořil k své slávě; ztvárnil jsem ho, ano, zhotovil jsem ho.
8Vyveď slepý lid, jehož oči však jsou, a hluché, kteří mají uši.
9Nechť se pospolu shromáždí všechny národy, a no, lidská plemena nechť se scházejí; kdo mezi nimi může toto prohlásit a neb zvěstovat nám dřívější věci? Nechť přivádějí své svědky, a by mohli být ospravedlněni, a nechť slyší a mohou říci: Pravda!
10Mými svědky jste vy - prohlášeno Hospodinem - a můj Služebník, jehož jsem vyvolil, abyste věděli a věřili mně, že já jsem ON; přede mnou nebyl ztvárněn BŮH, aniž po mně bude.
11Hospodin jsem já - já, a mimo mne není Vysvoboditele,
12já jsem oznamoval a vysvobozoval a zvěstoval, když mezi vámi nebylo cizáka, a vy jste mými svědky - prohlášeno Hospodinem - a já jsem BŮH,
13ano, odvždy jsem já ON a není mohoucího vyprostit z mé ruky; když působím, kdo to může z vrátit?
14Takto řekl Hospodin, váš Výkupce, Svatý Isráélův: Pro vás jsem vyslal v Bável a svrhl je všechny jako uprchlíky, totiž Kasdím, jejich ž radost je v lodích.
15Já jsem Hospodin, váš Svatý, Stvořitel Isráéle, váš Král.
16Takto řekl Hospodin, jenž zřídil v moři cestu, a no, pěšinu v mohutných vodách,
17jenž vyvedl vozy a koně, vojenskou moc a reky; leží pospolu, nevstávají - zhasli, dodoutnali jako knot -:
18Nemusíte připomínat dřívější věci a ni věnovat pozornost věcem dávným;
19hle, já - chystám se učinit něco nové ho, co nyní klíčí - zda nevíte? Ano, zavádím v pustině cestu, v poušť řeky,
20zvěř pole mě bude ctít, šakalové a pštrosice, neboť dám v pustinu vody, řeky v poušť k napájení mého vyvoleného lidu;
21tento lid jsem si ztvárnil, nechť vyprávějí mou chválu.
22A le nevolal jsi mne, Jákóbe, neboť ses mnou unavil, Isráéli,
23nepřiváděl jsi mi drobného dobytka svých vzestupných obětí, aniž jsi mě svými obětmi ctil; neobtěžoval jsem tě obětmi dar u, aniž jsem tě unavoval kadidlem,
24nekupoval jsi mi za peníze třtinu, aniž jsi mě sytil tukem svých obětí, jen jsi mě obtěžoval svými hříchy, unavoval jsi mě svými nepravostmi. -
25Já - já jsem ON, zahlazující vzhledem k sobě tvá přestoupení, aniž si připomínám tvé hříchy.
26Připomeň mi, suďme se spolu, vypovídej ty, abys mohl být ospravedlněn.
27Tvůj první otec hřešil a tvoji tlumočníci se proti mně vzpírali,
28i znesvětil jsem hodnostáře svatyně a vy dal jsem Jákóba v odevzdání, a no, Isráéle v posměšné řeči.