Bible

1 Hle, můj Služebník, budu ho podpírat, můj Vyvolený, jehož si má duše oblíbila; položím na něho svého Ducha, bude národům přinášet právo. 2 Nebude křičet ani svůj hlas zvyšovat ani se jím v ulici ozývat; 3 nalomenou třtinu nebude přerážet a ochabující knot - nebude jej uhašovat; podle pravdy bude přinášet právo. 4 Nebude ochabovat, aniž se bude podlamovat, až než na zemi bude moci právo zavést; a ostrovy budou čekat na jeho nauku. 5 Takto řekl BŮH, Hospodin, stvořivší nebesa a roztáhší je, rozprostřevší zem a její výplody, dávající lid stv u na ní dech, a no, ducha chodícím po ní: 6 Já, Hospodin, jsem tě v spravedlnosti zavolal a uchopil jsem tě za ruku a chci tě ochránit a učinit tě smlouvou lidu a světlem národů 7 k otvírání slepých očí, k vyvádění vězňů ze žaláře, obyvatel tmy z domu zadržení; 8 já jsem Hospodin, to je mé jméno a svou slávu nebudu dávat jinému, a ni svou chválu sochám. 9 Dřívější věci, hle, přišly a nové budu já oznamovat; dříve než budou klíčit, budu se vám ozývat. 10 Zpívejte Hospodinu novou píseň, jeho chválu od okrajů země, sestupující na moře a jeho náplň, ostrovy a jejich obyvatelé, 11 nechť zvyšují hlas, pustina a její města, vsi, jež obýváš, Kédáre, nechť plesají obyvatelé skaliska, nechť pokřikují z temene hor, 12 nechť Hospodinu přiznávají slávu, nechť na ostrovech prohlašují jeho chválu! 13 Hospodin bude vycházet jako hrdina, jako bojovník bude vzbuzovat horlivost, bude křičet, ba bude vydávat válečný pokřik, nad svými nepřáteli se bude projevovat vítězem. 14 Odedávna jsem mlčel, choval jsem se tiše, ovládal jsem se; budu jako rodička sténat, supět a soptit zároveň; 15 budu pustošit hory a pahrbky a působit sesychání všeho jejich bylinstva a jejich řeky učiním ostrovy a rybníky budu činit suchými; 16 a slepé budu vodit cestou, již neznají, pěšinami, jichž neznají, jim budu kráčení umožňovat, před jejich tváří budu temnotu činit světlem a kostrbatiny rovinou. Tyto věci jim učiním, aniž je opustím; 17 ti, již důvěřují v sochy, již říkají slitinám: Vy jste naši bohové, ustoupí zpět, musejí být velmi zostuzeni. 18 Slyšte, hluší, a hleďte, slepí, abyste viděli. 19 Kdo je slepý, leč můj nevolník, a kdo hluchý jako můj posel, jehož posílám? Kdo je slepý jako odplatu dostávající, a no, slepý jako nevolník Hospodinův? 20 Uviděl jsi mnohé věci a nedbáš; při otevření uší neslyší! 21 Vzhledem k své spravedlnosti má Hospodin přání: Nechť se zákon zvelebuje a oslavuje; 22 a le to to je lid vykořistěný a oloupený, oni všichni jsou zastrčení v děrách a jsou skryti v domech zadržení, stali se kořistí a není vyprošťujícího, plenem, a není pravícího: Navrať! 23 Kdo mezi vámi vpouští toto v uši, dává pozor a zaposlouchává se nazpět? 24 Kdo Jákóba vy dal v plen, a no, Isráéle kořistícím? Zda ne Hospodin, on, vůči němu ž jsme zhřešili? A no, znechtělo se jim chodit jeho cestami, aniž poslouchali na jeho zákon, 25 i vylil na něj popuzení svého hněvu a násilí boje; to ho podpálilo ze všech stran, aniž zvěděl, a rozhořelo se proti němu; to si nekladl na srdce.