1Hle, můj Služebník, budu ho podpírat, můj Vyvolený, jehož si má duše oblíbila; položím na něho svého Ducha, bude národům přinášet právo.
2Nebude křičet ani svůj hlas zvyšovat ani se jím v ulici ozývat;
3nalomenou třtinu nebude přerážet a ochabující knot - nebude jej uhašovat; podle pravdy bude přinášet právo.
4Nebude ochabovat, aniž se bude podlamovat, až než na zemi bude moci právo zavést; a ostrovy budou čekat na jeho nauku.
5Takto řekl BŮH, Hospodin, stvořivší nebesa a roztáhší je, rozprostřevší zem a její výplody, dávající lid stv u na ní dech, a no, ducha chodícím po ní:
6Já, Hospodin, jsem tě v spravedlnosti zavolal a uchopil jsem tě za ruku a chci tě ochránit a učinit tě smlouvou lidu a světlem národů
7k otvírání slepých očí, k vyvádění vězňů ze žaláře, obyvatel tmy z domu zadržení;
8já jsem Hospodin, to je mé jméno a svou slávu nebudu dávat jinému, a ni svou chválu sochám.
9Dřívější věci, hle, přišly a nové budu já oznamovat; dříve než budou klíčit, budu se vám ozývat.
10Zpívejte Hospodinu novou píseň, jeho chválu od okrajů země, sestupující na moře a jeho náplň, ostrovy a jejich obyvatelé,
11nechť zvyšují hlas, pustina a její města, vsi, jež obýváš, Kédáre, nechť plesají obyvatelé skaliska, nechť pokřikují z temene hor,
12nechť Hospodinu přiznávají slávu, nechť na ostrovech prohlašují jeho chválu!
13Hospodin bude vycházet jako hrdina, jako bojovník bude vzbuzovat horlivost, bude křičet, ba bude vydávat válečný pokřik, nad svými nepřáteli se bude projevovat vítězem.
14Odedávna jsem mlčel, choval jsem se tiše, ovládal jsem se; budu jako rodička sténat, supět a soptit zároveň;
15budu pustošit hory a pahrbky a působit sesychání všeho jejich bylinstva a jejich řeky učiním ostrovy a rybníky budu činit suchými;
16a slepé budu vodit cestou, již neznají, pěšinami, jichž neznají, jim budu kráčení umožňovat, před jejich tváří budu temnotu činit světlem a kostrbatiny rovinou. Tyto věci jim učiním, aniž je opustím;
17ti, již důvěřují v sochy, již říkají slitinám: Vy jste naši bohové, ustoupí zpět, musejí být velmi zostuzeni.
18Slyšte, hluší, a hleďte, slepí, abyste viděli.
19Kdo je slepý, leč můj nevolník, a kdo hluchý jako můj posel, jehož posílám? Kdo je slepý jako odplatu dostávající, a no, slepý jako nevolník Hospodinův?
20Uviděl jsi mnohé věci a nedbáš; při otevření uší neslyší!
21Vzhledem k své spravedlnosti má Hospodin přání: Nechť se zákon zvelebuje a oslavuje;
22a le to to je lid vykořistěný a oloupený, oni všichni jsou zastrčení v děrách a jsou skryti v domech zadržení, stali se kořistí a není vyprošťujícího, plenem, a není pravícího: Navrať!
23Kdo mezi vámi vpouští toto v uši, dává pozor a zaposlouchává se nazpět?
24Kdo Jákóba vy dal v plen, a no, Isráéle kořistícím? Zda ne Hospodin, on, vůči němu ž jsme zhřešili? A no, znechtělo se jim chodit jeho cestami, aniž poslouchali na jeho zákon,
25i vylil na něj popuzení svého hněvu a násilí boje; to ho podpálilo ze všech stran, aniž zvěděl, a rozhořelo se proti němu; to si nekladl na srdce.