Bible

1 Utichněte vůči mně, ostrovy, a nechť lidská plemena obnovují sílu, nechť se přibližují, potom nechť mluví, přistupujme pospolu k soudu. 2 Kdo od vzcházení vzbudil - spravedlnost ho volá k své noze? On vy dává národy před jeho tvář a krále v podrobení uvádí, jako prach vy dává pod jeho meč, jako odvátou slámu před jeho luk; 3 pronásleduje je, pokoj ně přechází stezkou, kam svýma nohama nevstupoval. 4 Kdo to způsobil a uskutečnil, volá pokolení od počátku? Já, Hospodin, první i s posledními, já jsem ON. 5 Uviděly to ostrovy a bojí se, končiny země se třesou; přibližují se, a no, dostavují se, 6 pomáhají jeden druhému a bratr svému bratru říká: Buď silný, 7 a řemeslník posiluje zlatníka, kladivem zpracovávající tlukoucího v kovadlinu, pravě o svaření: Je to dobré! A upevňuje to hřebíky, ať se neviklá. 8 A le ty, Isráéli, můj služebníče, Jákóbe, jehož jsem vyvolil, símě Abráháma, mého přítele, 9 co jsem se tě zmocnil od okrajů země a zavolal tě od jejích významných a řekl ti: Ty jsi můj služebník, vyvolil jsem tě, aniž tě zavrhnu. 10 Nemusíš se bát, neboť jsem s tebou já, nemusíš se ohlížet, neboť já jsem tvůj Bůh; upevním tě, ba pomohu ti, ba podržím tě pravicí své spravedlnosti. 11 Hle, všichni, již jsou na tebe rozhněváni, musejí být zostuzeni a zahanbeni, být jako by jich nebylo, a ti, kdo jsou s tebou v rozepři, musejí zhynout; 12 budeš je hledat a nebudeš jich nacházet, ty, kdo se s tebou hašteří; jako by jich nebylo, jako nic budou ti, kdo s tebou bojují, 13 neboť se tvé pravice chápu já, Hospodin, tvůj Bůh, jenž ti pravím: Nemusíš se bát, já ti pomohu; 14 nechť se nebojíš, červíčku Jákóbův, muži Isráélovi; já ti pomohu - prohlášeno Hospodinem a tvým Výkupcem, Svatým Isráélovým. 15 Hle, učinil jsem tě novým ostrým mláticím smykem, majícím mnoho ostrých hrotů; budeš mlátit a drtit hory a pahrbky činit jako by plevami, 16 budeš je rozhazovat a vítr je bude od nášet a vichřice je bude rozprašovat, a ty budeš jásat v Hospodinu, honosit se v Svatém Isráélovu. 17 Sužovaní a nemajetní hledají vodu a není jí; jejich jazyk se žízní vysušuje; já, Hospodin, jim chci odpovědět, já, Bůh Isráélův, je nebudu opouštět, 18 budu na holých pahrbcích vypouštět řeky a vprostřed rovné země zřídla, pustinu chci učinit rybníkem vod, a no, zem sucha zdroji vod, 19 v pustinu vsazovat cedry, akácie a myrtoví a stromoví oleje, v step umisťovat cypřiše, jilmy a zimostráz pospolu, 20 aby viděli a poznávali a uvažovali a pospolu věnovali pozornost tomu, že toto učinila ruka Hospodinova, a no, stvořil to Svatý Isráélův. 21 Předneste svou při, praví Hospodin, podejte své pádné důvody, praví Král Jákóbův; 22 nechť podávají a oznamují nám věci, jež se mají přihodit, oznamte dřívější věci, jaké ony byly, a ť můžeme při ložit svá srdce a poznávat jejich posledek, nebo se nám ozvěte o věcech, jež mají přijít, 23 oznamte věci, jež se mají napotom dostavit, a ť můžeme poznat, že vy jste bohové; ano, můžete jednat dobře a neb jednat zle, a ť na sebe spolu navzájem hledíme a vidíme! 24 Hle, vy jste méně než kdy by vás nebylo a vaše působení méně než nic; ošklivostí je, kdo ve vás nachází zálibu. 25 Vzbudil jsem od severu - on se dostaví, od vzcházení slunce bude vzývat mé jméno a postihovat místodržící tak jako bláto, a no, tak jako hrnčíř rozšlapává jíl. 26 Kdo od počátku oznamoval, takže bychom věděli, a od dřívějška, takže bychom mohli říci: Je to spravedlivé? Věru nebylo oznamujícího, věru nebylo zvěstujícího, věru nebylo slyšícího vaše řeči; 27 první o Cijjónu: Hle, hle je; a Jerúsalému chci dát nositele dobré zvěsti. 28 A hleděl jsem a nebylo nikoho, a ni z těchto, a nebylo rádce, takže by, tázal- li bych se, mohli slovem odpovědět. 29 Hle, oni všichni jsou marnost, jejich činy jsou ničím, jejich slitiny jsou vítr a pustota.