1Běda ti, Aríéli, Aríéli, hradiště, kde se usadil Dávid! Hromaďte rok na rok, nechť se střídají slavnosti,
2budu však Aríéli působit úzkost, takže nastane sténání a sten a stane se mi jako by BOŽÍM krbem,
3a položím se vůkol proti tobě a budu proti tobě zahajovat obléhání sestavou vojska a stavět proti tobě náspy,
4i budeš snížen, budeš mluvit ze země, a no, tvá řeč se bude krčit z prachu, a tvůj hlas se stane jako by hlasem duch a mrtvého ze země, a no, tvá řeč bude z prachu pípat.
5A le spousta tvých cizáků se stane jako by jemným prachem a spousta tyranů jako by pomíjejícími plevami, a to se stane za okamžik, náhle;
6z blízkosti Hospodina zástupů se bude zakročovat hřměním a zemětřesením a velikým hlukem, vichřicí a bouří a plamenem sžírajícího ohně,
7a jako ve snu, vidění noci, se bude dít spoustě všech národů, jež vytáhnou do pole proti Aríéli, a no, všem napadajícím jej a jeho tvrz a těm, již mu budou působit úzkost;
8i bude se dít jako když hladový má sen, že hle, jí, a když procitá, je jeho duše prázdná, a neb jako když žíznivý má sen, že hle, pije, a když procitá, hle, je vyčerpán a jeho duše je dychtivá, tak se bude dít spoustě všech národů, jež vytáhnou do pole proti hoře Cijjónu.
9Zastavte se a zhrozte se, zaslepujte se a oslepněte, opíjejí se, ne však vínem, potácejí se, ne však po opojném nápoji,
10neboť Hospodin na vás vylil ducha tvrdého spánku a zatlačil vaše oči, zastřel proroky a vaše hlavy, vidoucí,
11takže se vám všechno prorocké vidění stalo jako by slovy knihy, jež je zapečetěna; již když po dávají znajícímu písmo s výrokem: Přečti toto, prosím, říká: Nemohu, neboť ona je zapečetěna;
12a když se ta kniha dá před toho, kdo písmo nezná, řekne: Neznám písmo.
13A Pán řekl: Jelikož se tento lid svými ústy přibližuje a svými rty mě ctí, a le své srdce ode mne vzdálil a jejich bázeň ze mne se projevila jako naučený příkaz smrtelníků,
14proto se, hle, já, chystám s tímto lidem opět podivuhodně zacházet, a no, podivuhodným působením a divy, i zhyne moudrost jeho moudrých a uvážlivost jeho uvážlivých se bude muset ukrýt.
15Běda těm, kdo před Hospodinem hluboko zalézají, aby ukryli úmysl, a jejich ž činy, to se děje v temnotě, kteří říkají: Kdo nás vidí a kdo o nás ví?
16Ach, vaše převrácenost! Má-li hrnčíř být hodnocen jako hlína, takže by dílo o tom, jenž je udělal, mohlo říkat: Neudělal mě, a neb že by výtvor o tom, jenž jej ztvárnil, řekl: Nerozumí ničemu?
17Zda ne zbývá již málo, troška, než se Levánón obrátí v sad a sad se bude považovat za les?
18A v onen den uslyší slova knihy hluší a z hluboké tmy, a no, z tmy budou pro hlédat oči slepých
19a tiší se budou více a více radovat v Hospodinu a nemajetní mezi lidmi budou jásat v Svatém Isráélovu,
20neboť zanikne tyran a skončí posměvač a vyťati budou všichni po špatnosti pasoucí,
21člověka k hřešení slovem svádějící, kdo v bráně kladou léčku napomínajícímu a spravedlivého odstavují v prázdnotu.
22Proto Hospodin takto řekl k domu Jákóbovu, on, jenž osvobodil Abráháma: Již nebude Jákób zostuzován, aniž ještě bude jeho tvář blednout,
23nýbrž když on uvidí své dítky, dílo mých rukou, budou ve svém středu za svaté uznávat mé jméno a za Svatého uznají Svatého Jákóbova a budou se děsit Boha Isráélova,
24a duchem zbloudilí nabudou zájmu o soudnost a reptající budou přijímat ponaučení.